„Jsem osoba samostatně výdělečně činná už asi čtyři roky. Protože nejsem zaměstnanec, začali mi hned po porodu vyplácet rodičovský příspěvek 7600 korun. Teď když jsem si o něj byla znovu zažádat, tak mi řekli, že nemám jinou možnost. Takže mám tu nejhorší variantu, kdy budu do jedenadvaceti měsíců dítěte pobírat nadále něco přes sedm a půl tísíce a pak do čtyř let dítěte tři tisíce osm set,“ říká šestadvacetiletá maminka.

Pokud by měla na výběr, zvolila by dvouletou možnost s?příspěvkem 11 400 korun. „Je škoda, že nás postavili před hotovou věc, ale člověk nějaké peníze má, a není závislý na státu. Vzhledem k tomu, že plánuji další dítě rychle po sobě, tak by pro mě byla nejlepší dvouletá varianta,“ říká mladá maminka.

„Nechápu, proč to takhle udělali. Člověk čtyři roky pracuje, odvádí daně a pak je postavený do pasivní pozice a nemá možnost výběru,“ dodala.

Další peníze od státu nedostává. „Nepožádala jsem si o další příspěvky na dítě. S přítelem si oba slušně vyděláváme, takže by nám asi možná ani nic nedali. Navíc než to člověk všechno vyběhá a pak zjistí, že mu to stejně nedají, tak to asi ani nemá cenu,“ míní Jana Grünfeldová, která podniká v oblasti reklamy.

Přiznává, že pokud by byla sama, tak by nebylo jednoduché vyžít s penězi, které má. „Kdybych neměla partnera, který také vydělává, tak bych se to snažila dorovnat ostatními dávkami. Musela bych se ale určitě uskromnit. Člověk si zvykl na určitý životní standard. S méně penězi bych musela kupovat jiné věci a jinde. Přemýšlela bych jinak,“ uvažuje žena.

Nyní pracuje z domova a?svůj pracovní čas si řídí sama. „Takže nejsem až tak limitovaná malým dítětem, přizpůsobím se mu a jsem s ním čtyřiadvacet hodin denně. Když je potřeba, tak malou pohlídá přítel nebo rodina,“ vysvětluje.

Sama o sobě říká, že je trochu nestandardní matkou – to, že pracuje, ji vlastně dobíjí. „V prvé řadě jsem zvyklá na určitý životní styl. Za druhé nejsem ten typ, který by seděl u pískoviště a vykládal si s ostatními o tom, které dítě kolik vykakalo a jak se najedlo. Jsem matka na sto dvacet procent, ale abych jí mohla být, tak se potřebuji realizovat nějak jinak. Děkuji za to, že tu možnost mám, pomůže mi to vyjít mezi lidi a neztrácím s nimi kontakt,“ říká Grünfeldová.

„Naše republika ještě pořád neodměňuje lidi, kteří chtějí pracovat. Nemotivuje je a nevychází jim vstříc. Naopak lidé, kteří dělat nechtějí, pro to mají všechny podmínky,“ dodala.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika