Markéta Janáková z Olomouce se rozhodla skončit s prací v zubní ordinaci a vrhla se na výrobu dresů. Její prostějovská firma Marky sport dnes navrhne design, natiskne čísla a pak ho i ušije. V prvotřídní kvalitě za rozumnou cenu.

„Zkusit se má všechno,“ usmívá se devětadvacetiletá maminka osmiměsíční dcery Beátky, když vypráví svůj příběh.

Je to neobyčejná, a přitom velmi sympatická story. Když Markéta mluví, máte chuť ji vnitřně fandit a přát. Ne každý by totiž dobrovolně opustil prestižní práci zdravotní sestry v zubní ordinaci. Důvod? Vnitřní pocit, že to, co dělá, ji tak úplně nenaplňuje.

„Přemýšlela jsem, jak do svého života více propojit sport, který miluju,“ říká prvotní myšlenku olomoucká rodačka.

Paradoxní je, že sport neměla odmalička v krvi. „Spíš vůbec,“ směje se.

Relax našla v badmintonu i boxu

Zhruba do dvaceti o něj zakopla pouze při hodinách tělocviku, zlom přišel až potom. Při vysokoškolském studiu na Univerzitě Palackého. Zejména ve zkouškovém období, kdy mozek potřebuje vypnout, našla relax v badmintonu, volejbalu, tenisu, ale i běhu či fitness. „A taky v boxu,“ vypálí okamžitě hobby, které byste do jemné brunetky opravdu neřekli.

V ringu s rukavicemi a helmou se poprvé začal rodit nápad změny oboru. Markéta totiž zjistila, že co se týče sportovního oblečení za přijatelnou cenu, není na Hané dostatečná nabídka.

„Nejsem vyučená švadlena, nepocházím ani z textilní rodiny a šicí stroj jsem dřív neuměla zapnout. Ale baví mě grafika a design, tak jsem si řekla, že zkusit se má všechno a půjdu do toho. Takhle jsem se dostala k výrobě sportovního textilu. Tak trochu jako slepý k houslím, že?“ popisuje s úsměvem.

Ubývaly finance, mále to vzdali

Začátky byly krušné. Spolu s manželem musela sehnat výrobní halu a pracovní síly, což s sebou neslo několik „porodních“ potíží. Třeba tu, když se Markéta vydala na Šumpersko výhodně koupit šicí stroj. Dovezla ho do dílny v Prostějově, kde ho technik zapojil, seřídil, navlékl nitě. Při testování se však zjistilo, že šije úplně jiný steh. Ideální pro autopotahy, nikoli pro dresy.

Pokusy, omyly, radost, zklamání, naděje, frustrace… A tak pořád dokola. To vše provázelo start dnes už úspěšné firmy Marky sport. Přitom nechybělo moc a Janákovi to vzdali.

„V jednu chvíli se zdálo, že už to nikam nevede a že je to nad mé síly. Docházela mi energie a ubývaly rodinné finance,“ přiznává Markéta.

Vydržela však a vyplatilo se. „Stálo to neskutečné množství času, práce, peněz a stresu, ale nějak jsme to zvládli. Nakonec se nám podařilo firmičku nasměrovat správným směrem,“ podotýká a na tváři se jí rýsuje spokojenost a úleva.

Dodávka pro Eliáše i Rosického

Marky sport v současnosti funguje tak dobře, že Markéta zvládá vše řídit už coby maminka malé Beátky na mateřské dovolené.

„Bez svého muže Adama bych to však nezvládla,“ děkuje.

Co všechno každý den kontroluje? Kompletní techniku na výrobu dresů a sportovního oblečení, tým švadlen, střihačů, grafiků a dalších spolupracovníků.

„Všichni jsou skvělí, díky nim jsem na naše výrobky opravdu hrdá. Holky výborně šijí, materiály jsou kvalitní, střihy dobře padnou a na originální design máme taky super ohlas,“ chválí své zaměstnance.

Právě ve výsledné podobě svých dresů spatřuje Markéta nadhodnotu, což už ocenili například i zákazníci z Německa, kteří si z Prostějova nechávají trikoty posílat. A nejen ty.

Originální ručník s vlastní podobiznou z hanácké dílny měl na své rozlučce s kariérou například fotbalista Tomáš Rosický.

Hokejista Patrik Eliáš v dresu z internetových stránek markysport.cz zase prezentoval loňské mistrovství světa na Slovensku.

Kvalita jako z Premiere League

„Z vlastní zkušenosti vím, že nechat vyrobit dresy s vlastním potiskem pro celý tým není nic jednoduchého. Když jsem o to kdysi ještě jako zákaznice měla zájem, odradily mě nepřehledné webovky, ohavné grafické šablony, neochotný servis, dlouhá dodací doba a v neposlední řadě vysoká cenovka,“ vzpomíná Markéta na vysokoškolské studium, když si s kamarádkami chtěla nechat vyrobit slušivé dresy na volejbalový turnaj.

Sešlo z toho, holky si koupily obyčejná bílá trika. A asi si dokážete představit, že tím nikoho neohromily.

„Nevypadalo to dobře, necítily jsme se v tom, to byla taky jedna z pohnutek,“ usmívá se.

„Proto si teď zakládám na příjemné komunikaci. Lidem se snažím vysvětlit celý proces, poradit se střihem, límcem, materiálem, logem i barvou a písmem. Prostě mám vždy motivaci zákazníkovi ve stanoveném termínu dodat kvalitní produkt, který je jako z NHL či z Premier League. Když mi pak někdo pošle fotku, jak v našem dresu spokojeně hraje, je to pro mě nejlepší zpětná vazba a známka toho, že ty dřívější starosti nakonec měly smysl.“ dodává. (zem)