Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Libor Karásek: Jsem přesvědčený, že současný stav zóny můžeme změnit

Holešov /ROZHOVOR/ - Dvě volební období zastával post starosty Uherského Hradiště, následně pracoval jako náměstek ministra obrany a nyní čeká Libora Karáska jiný nelehký úkol: oživit Strategickou průmyslovou zónu v Holešově. Na přelomu roku se totiž stal novým předsedou představenstva společnosti Industry Servis ZK. Přestože byla zóna v Holešově dokončena už v roce 2009, vlastní závod tam zatím postavila jediná firma. Libor Karásek je odhodlaný zkusit to změnit a volných 280 hektarů zaplnit novými investory.

15.1.2016
SDÍLEJ:

Libor Karásek. Foto: archiv L. Karáska

Nový předseda představenstva Strategické průmyslové zóny v Holešově Libor Karásek říká v rozhovoru pro Deník: Jednáme s několika významnými investory

„Pesimistickou náladu je potřeba překonat. Já jsem optimista," říká v rozhovoru pro Deník. Prozradil také, jaké předsevzetí si dal do nového roku 2016 nebo proč byly jeho Vánoce letos výjimečné.

Jak jste prožil sváteční dny?

S vánočními svátky byla celá rodina v očekávání, protože se mi měl narodit vnuk. Do poslední chvíle jsme nevěděli, kolik nás na Štědrý den bude a nakonec nás bylo skutečně o jednoho víc, narodil se totiž vnuk Jakub. To byl ten nejmilejší dárek.

Vzpomenete si ještě na svůj nejmilejší dárek z vlastního dětství?

To je těžká otázka. Z dětství mi utkvěly úplně první Vánoce, které si pamatuji. To jsem měl tři roky, vybavuji si obrovský smrk, který stál v obývacím pokoji. U něj stály pro mého bratra lyže a já jsem dostal sáňky, to si pamatuji dodnes.

Jaký dárek vám udělá největší radost dnes? Co vás dokáže potěšit?

Kromě vnoučka, který mi udělal největší radost, mě vždy potěší dobrá knížka detektivka, něco z historie druhé světové války nebo klidně i humorný příběh.

Dal jste si nějaké novoroční předsevzetí?

Tradičně totéž jako každý rok. Zhubnout, opět po krátké přestávce začít sportovat a také chodit včas na schůzky.

A daří se vám ta předsevzetí dodržet?

Se střídavými úspěchy. Se vším mám drobný problém, ale každý rok se povzbudím, že letos už to vyjde (směje se).

Pojďme teď na chvíli k vaší práci. Působil jste jako starosta Uherského Hradiště, jak na tu dobu vzpomínáte?

Vzpomínám na to hrozně rád, bylo to v době, kdy byla samospráva opravdu ještě samosprávou. Nebylo to svázáno takovým množstvím zákonných a byrokratických omezení, jako je tomu dnes. Nyní kolegům starostům opravdu nezávidím. Paradoxně na těch menších obcích, kde nemají úřednický aparát, jako jsem měl k dispozici já, je to velmi složité. Byla to doba velkých příležitostí, které jsme myslím dokázali docela dobře využít, ať už to byla přestavba bývalého areálu kasáren nebo další projekty. Vzpomínám rád také na své kolegy a troufám si říci, že je to vzájemné. Myslím, že jsme měli v Uherském Hradišti štěstí na dobrý kolektiv.

Udělal byste něco jinak, když si své působení na radnici zpětně promítnete?

Určitě bych podnikl daleko tvrdší kroky, co se týče věznice v Uherském Hradišti. Beru to trochu jako svůj pomníček. Ten problém zůstal nevyřešený a asi bych tenkrát byl na stranické kolegy v nejvyšším vedení daleko tvrdší, ostřejší. Snažil bych se prosadit, aby se s tím záměrem pohnulo a aby se místo dočkalo důstojné připomínky.

Mnohé se vám jistě za těch osm let také povedlo. Co vy sám považujete za svůj největší úspěch?

Na radnici jsem nastoupil na podzim roku 1998 a prvním projektem, který jsem řešil ještě jako místostarosta, byla rekonstrukce zásobování města teplem. To se povedlo dokončit v roce 2001, pak se podařil i několik desítek let starý záměr, výstavba podjezdu pod tratí směrem k nemocnici. Ale jsou i menší projekty, ze kterých mám radost. Povedlo se nám například zrekonstruovat všechny mateřské a základní školy a mám radost také z toho, že jsme od okresního úřadu úspěšně převzali Slovácké divadlo a že se Uherské Hradiště stalo vysokoškolským městem.

Město jste pak ale opustil a stal se náměstkem ministra obrany. Pokud vím, dohlížel jste na vojenské nákupy?

Většinu času jsem působil na pozici náměstka pro ekonomiku. Co se týká těch nákupů, respektive akvizic, to trvalo asi tři čtvrtě roku.

Co bylo tehdy vaší náplní práce?

Bylo to úplně jiné, než působení v samosprávě. Státní správa, respektive ministerstvo obrany jako organizační složka státu, se řídí jinými pravidly. V něčem jsou jednodušší, v něčem naopak složitější. Pokud se týká ekonomiky, tak jsem dohlížel na přípravu rozpočtu celého resortu. Což bylo poměrně náročné, protože resort obrany má několik set účetních jednotek. Během mého působení měl necelých třicet tisíc zaměstnanců: vojáků z povolání i občanských zaměstnanců. Co se týče nákupů, měl jsem na starost všechny: od pohonných hmot a drobných stavebních prací až po velké akvizice v řádu několika stovek milionů korun, které se týkaly i speciálních zbrojních zakázek.

Zastával jste v podstatě druhý nejvyšší post v daném resortu. Byla to pro vás jakožto původně regionálního politika velká změna?

Určitě významná. Jen Praha je tak trochu stát ve státě. Nemyslím to špatně, ale je to tak. Vztahy mezi lidmi jsou tam daleko méně srdečné, než jsem byl zvyklý. Když jsme se tady s kolegy na něčem dohodli a podali si ruce, platilo to. To v Praze není úplně pravidlem. Na druhou stranu má člověk daleko širší rozměr působení. Měl jsem tehdy možnost setkávat se s velvyslanci jiných států a s jejich nejvyššími představiteli, také jsem několikrát zastupoval ministra na vládě. Je to zkrátka úplně něco jiného.

Jak jste se k tomuto postu vlastně dostal? Měl jste vždycky tak vysoké ambice?

Neměl, ale shodou okolností pocházím ze stejného města, jako tehdejší předseda vlády Petr Nečas, a domlouvali jsme se na budoucí spolupráci. Samozřejmě jsem místo náměstka ministra obrany nezískal jen díky naší domluvě, ale o spolupráci měl zájem i Saša Vondra, který byl podle mého názoru výborným ministrem obrany, se skvělou znalostí a citem pro mezinárodní vztahy. Pro mě to byla velká škola a zkušenost.

Odnesl jste si tedy zkušenosti a kontakty, kterých využíváte i dnes?

Určitě ano. To jsou věci, které bych chtěl využít i na své současné pozici předsedy představenstva společnosti Industry Service ZK.

Jak byste zhodnotil současný stav Strategické průmyslové zóny Holešov? Přeci jen funguje několik let a stále zeje prázdnotou…

Je potřeba říci, že problém není černobílý. Zóna byla původně připravována pouze pro jednoho velkého investora, což byla společnost Hyundai Motor. Tomu odpovídala filozofie příprav z pohledu zasíťování, příslušné inženýrské sítě byly přivedeny na okraj pozemku v rozsahu a dimenzi požadované automobilkou. Nakonec se ale projekt realizoval v Nošovicích, pak byla zóna ještě nějaký čas držena pouze pro jednoho investora a to si myslím, že byla trochu škoda. Nešlo však pouze o rozhodnutí Zlínského kraje, musíme si uvědomit, že se jednalo se o strategickou průmyslovou zónu, takže rozhodnutí záviselo na vládě, ministerstvu průmyslu a obchodu, agentuře CzechInvest a podobně. Až po několika letech bylo rozhodnuto, že část území se dále zasíťuje a zajistí se dopravní infrastruktura. A tady začaly problémy. Na nedostatečném zaplnění průmyslové zóny se podepsala také ekonomická a finanční krize, která postihla řadu investorů a jejich zájem opadl. Celé okolí, nemyslím pouze Holešov, ale i ostatní lidé a instituce, které s holešovskou zónou přicházejí do styku, všichni propadli skepsi. Nicméně dnes, tak jako došlo k oživení ekonomiky, se oživuje i zájem investorů. Celkovou pesimistickou náladu je potřeba překonat. Já jsem optimista.

Projevil některý z investorů vážný zájem o místo v holešovské zóně?

Momentálně jednáme s několika vážnými zájemci. Některými opravdu velmi významnými a velkými. Jsem přesvědčen, že bychom se už brzy mohli posunout dál. Bude to samozřejmě záležet na komunikaci s městem Holešov, mezi úřady a dalšími dotčenými subjekty, jako jsou Vodovody a kanalizace Kroměříž a podobně. Jsem připraven i na komunikaci s dříve občanskými sdruženími, dnes spolky, které se o průmyslovou zónu zajímají. Nejpozději do poloviny roku budeme mít jasno, zda se nám podaří posunout někam dál. V současné době jednáme se zájemci jak z řad České republiky, tak z Německa či Japonska. Konkrétní společnosti ale zatím jmenovat nemohu.

Dobrá, mohl byste alespoň naznačit odvětví, ve kterém tyto firmy působí? Často totiž v Holešově investoři narazí kvůli ohrožení zdroje pitné vody…

Všechno jsou to typy investorů, kteří splňují zákonné podmínky pro stavbu v druhém vnějším ochranném pásmu spodní vody. Splňují jak podmínky vyhlášky 501, tak vyhlášku, kterou stanovilo město Holešov. To, že se nacházíme v druhém vnějším ochranném pásmu podzemní vody, beru naopak jako výhodu. Tím je tady totiž vyloučena výroba petrochemického průmyslu, těžká chemická výroba a podobně. A to jsou odvětví, která v našem kraji nemají tradici a my ani nemáme zájem je sem nasazovat, právě naopak. Nám toto omezení umožňuje oslovovat investory z oblasti strojírenství, zpracovatelského průmyslu a investory, kteří mají výrobu s vysokou mírou přidané hodnoty. Takové, kteří využívají poměrně vzdělanou a kvalifikovanou pracovní sílu. To je přesně typ investorů, o který má Zlínský kraj i město Holešov zájem.

Během uplynulého roku proběhla jednání s investory v Číně a firmou Panattoni. Mají nějaké další pokračování?

Panattoni je klasickým developerem, který má zájem postavit univerzální halu. Pro ni se snaží získat zájemce, který by ji využil. Když ho získá, na hale se stanoví konkrétní výrobní účel, pronajme ji a spustí se provoz. Tady však narážíme na legislativu v České republice. Když to zjednoduším, v ostatních zemích Evropské unie to platí tak, že při řízení EIA (proces posouzení vlivů na životní prostředí) se stanoví, že v takovéto univerzální hale může být provozována konkrétní maximální výroba, nebo výroba nekonfliktnější či kterákoliv lehčí. Takže developer může halu postavit. V České republice ale narážíme na to, že pro každý typ výroby je nutné zjišťovat posouzení zvlášť. Když to převedu do úplného absurdna, je to jako kdybyste si chtěla postavit halu pro těžkou chemickou výrobu, od záměru nakonec upustila a chtěla byste místo původního záměru šít ponožky, stejně byste musela absolvovat celý proces znovu, což je pro mě nepochopitelné a nelogické. Nicméně legislativní prostředí v České republice takové je. Pokud jde o Čínu, tam chceme využít společnosti, která má smlouvu se Zlínským krajem o zastupování směrem k této a dalším východním zemím. S představitelem společnosti jsem se už setkal a dohodli jsme se na možném postupu.

Jaký je váš reálný odhad, co se týče příchodu nových investorů do zóny?

Projekt bude trvat až do roku 2036. Strategická průmyslová zóna, která má celkem 280 hektarů, může být obsazena v průběhu několika pár let jedním velkým investorem, nebo to může být kompilát menších investorů. Byl bych nesmírně rád, kdyby byly už letos podepsány dohody o spolupráci a zahájena jednání o převodu pozemků ze Zlínského kraje na soukromého investora. Nejpozději na konci roku 2017 nebo začátkem roku 2018 by pak byla zahájena výstavba dalších průmyslových objektů. Při délce řízení, pakliže se bude muset zpracovávat EIA a stavební povolení, není v České republice reálné, aby to bylo dřív.

Nemáte trochu obavu, že se na vaši hlavu brzy snese vlna kritiky?

Přiznám se, že jsem nabídku na tuto pozici pečlivě zvažoval. Trochu jsem se obával toho, že sem přijdu a opravdu za několik týdnů či měsíců zjistím, že už je pět minut po dvanácté a že situace už nemá řešení. Musím však říct, že jsem tento dojem nezískal, a jsem přesvědčený, že se současným stavem v zóně a jejím postupným obsazováním určitě jde pohnout.

Autor: Soňa Ličková

15.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Burza práce na olomouckém výstavišti Flora
9

Floru zaplnila burza práce, nejvíc táhly supermarkety

Tragická nehoda jeřábu u dolní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
1 15

VIDEO: Převrácený jeřáb po tragédii stále visí nad vodou

Fantasy z Olomouce? Napadla mě vyskakující tramvaj, říká autor Kaziměst

Kaziměsti. Knižní debut Martina Bečana, jehož děj se odehrává ve městě motivovaném olomouckými zákoutími.

Mora slaví další domácí vítězství, obránci sestřelili Chomutov

FOTOGALERIE / Přestože nadále platí, že chomutovští hokejisté jsou týmem, který na ledě soupeřů posbíral z celé extraligy nejvíce bodů, v úterý tuto parádní bilanci nepotvrdili.

Univerzitu Palackého dál povede dosavadní rektor Miller

Univerzitu Palackého v Olomouci povede dosavadní rektor Jaroslav Miller.

V centru Olomouce už funguje nové divadlo s kavárnou. Takto vypadá uvnitř

V srdci Olomouce ožil nový kulturní prostor. Na Dolní náměstí se přestěhovalo Divadlo na cucky, které původně sídlilo ve Wurmově ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení