„Celý život jsem pracovala jako úřednice. Tento dům dostala v restituci rodina mého manžela a květinářství už tu bylo. Po vyplacení původního majitele v roce 1991 jsem to pak tady začala vést,“ vzpomíná Kratochvílová. K přírodě měla ale Jaroslava Kratochvílová velice blízko už odmalička. „Vyrůstala jsem v domě s velikou zahradou a vždycky jsem k tomu měla vztah.“ A tak si prací v tomto oboru splnila svůj sen.

V určité době doufala, že by se vedení obchodu mohl chopit její syn, ten ale dal přednost jinému zaměstnání. Proto je trošku zklamaná, že to po ní nebude mít kdo převzít. „Taky myslím na své prodavačky a je mi líto, že pak třeba přijdou o práci.“ Co ji však znepokojuje o něco víc, je narůstající konkurence. „Když jsem to tady kupovala, bylo v Olomouci asi 13 květinářství, dnes už jich je určitě přes padesát. Původně jsem měla tři zaměstnance, v současnosti mám pouze jednoho nebo dva,“ podotýká. „Nejvíce zákazníků míváme asi na svátek Terezy nebo Zuzany, taky hodně na Valentýna, ale že by nás to nějak výrazně postavilo na nohy – to ne.“ Za chvíli sama dodává, že prodáváním květin se opravdu nedá výrazně zbohatnout.

Ne nedostatek času si však Kratochvílová nemůže stěžovat. Samotné vedení obchodu a vyřizování objednávek pro ni není vůbec časově náročné. Sice je již v důchodě, ale starost o její květinářství je pro ni vítaným zpestřením. Otázka, jak vidí svoji budoucnost, ji pak vyloženě rozesměje. „V mém věku je víceméně zbytečné plánovat hodně dopředu. Pro mě je samotným požitkem být mezi kytkami, kupovat je, starat se o ně. V podstatě to není práce, ale příjemná činnost,“ vysvětluje.