Z absolventky elektroprůmyslovky se stala farmářka. Dnes je její odchovna vyhlášená široko daleko. Ročně v Březině vykrmí tisíce kusů kuřic, brojlerů, kachen, hus a krůt. Důraz klade hlavně na kvalitu života opeřenců. Klecový chov kategoricky odmítá. Zakázala by ho už dávno.

„Zůstaly mi chlévy, pole, neměla jsem stroje, jen koně. Ač je mám moc ráda, nejsem srdcem koňák. To jsem po tatínkovi bohužel nezdědila,“ vzpomíná dnes dvaapadesátiletá chovatelka drůbeže na krutý zlom v životě.

„Nenapadlo mě však, že bych nepokračovala. Koupila jsem stroje a s družstvem po změně režimu nakonec dořešila, co bylo potřeba. Nebylo to příjemné jednání,“ popisuje.

Pak přišlo jedno dítě a následně druhé. A protože odmalička tíhla k drůbeži, měla v rozvoji rodinné farmy jasno. Alespoň to chtěla zkusit, i když neměla s chovem drůbeže ve velkém zkušenosti.

„Pořídila jsem dvě malé elektrické kvočny, dvě krmítka a čtyři napáječky a nakoupila v líhni prvních tři sta jednodenních slepiček. Odchovala jsem je a úspěšně je prodala. Další rok jsem nakoupila tisíc. Dařilo se,“ vypráví s uspokojením.

Ke kuřicím postupně přibyli brojleři, kačeny, husy, krůty a počty odchovaných kusů ročně narostly několikanásobně.

Jednodenní drobotinu nakupuje z osvědčených líhní, které nabízejí zvířata „s rodokmenem“.

S náročným halovým odchovem drůbeže na podestýlce pomáhá farmářce syn, který se věnuje zejména technické stránce farmaření. Ve volných chvílích i dcera. Dovolenou farmářka přesto nezná.

„S drobotinou jsem čtyřiadvacet hodin denně. Ráda. U mě mají lepší podmínky než ve velkochovech. Ty se mi nelíbí. Už vůbec ne klecové chovy. I ta hloupoučká slepička potřebuje svoje. Je to živý tvor, který cítí bolest. Dávno se měly klecové chovy zakázat,“ poukazuje Pavlína Přecechtělová.

Těší ji, že si lidé v posledních letech více všímají toho, jak žijí zvířata, jejichž maso a vejce končí na pultech obchodů. Radost má i z trendu, který nastal zhruba před pěti lety.

„Pro drůbež na dokrmení si do té doby jezdila spíše starší generace. Najednou přibývalo mladých. Chtějí to zkusit. I když v obchodě by husu koupili levněji a bez starostí, jdou do toho,“ popisuje.

Začínajícím chovatelům ochotně poskytuje rady a kompletní servis. „Volají mi a já ráda pomůžu,“ usmívá se oblíbená farmářka.