Na Moravě a ve Slezsku však takový obor žádná škola nenabízí. „Je to náročné. Jedenáct hodin cesty tam, jedenáct zpátky. Slovenština,“ popisovala Sylvie. „Taky v ordinaci se musela zajistit náhrada,“ uvedla studentka prvního ročníku.
Na cestování do školy vyčerpá veškerou dovolenou. „Když něco chci, cosi to stojí. Ale nelituji,“ poznamenala. „Jsem moc ráda, že mě pan doktor podporuje. Je to o jeho vstřícnosti, jinak bych se nemohla pustit do studia. Věřím, že mu to pak vrátím,“ dodala.
O studiu uvažovaly i její kamarádky, ale ty narazily. „Jejich lékař, když se dozvěděl o dojíždění a časové náročnosti, protože cesty nám často zaberou dva pracovní dny, nepodpořil je v tom,“ reagovala.
Pětatřicetiletá Helena z Přerovska čeká na otevření oboru na Moravě. „Měl se otevírat v Brně, ale nakonec z toho sešlo. Vím, že je nějaká soukromá škola v Praze, ale to by bylo finančně náročnější. Věřím, že se dočkám tady na Moravě,“ uvedla.
Pracuje v zubní ambulanci a stejně jako její kolegyně vidí, jak je specializace zapotřebí. „Na prevenci není v praxi čas. Přitom je stále důležitější, protože kazivost se zhoršuje. Není to jen o tom, naučit pacienty správně čistit zuby, ale i o životosprávě,“ líčila.
Stejně jako její kolegyně z Olomouce je přesvědčena, že dentální hygienistky nejsou pro zubaře konkurencí.
„Slyšela jsem, že někteří zubaři nejsou proti, ale v ordinaci nad tím kroutili hlavou. Pracovat budu pro lékaře, rozhodně jej nepřipravím o kšeft, to je nesmysl. V zahraničí to tak funguje a nikdo s tím nemá problém,“ uvedla Helena.
