Pět minut před koncem byla odnesena z palubovky poté, co v pádu špatně došlápla na levou nohu.

„Když jsem dopadala, tak jsem cítila, že mi vyskočilo koleno, a věděla jsem, že je zle. Byla to strašná bolest,“ líčila někdejší hráčka norského Tertnes Bergen nebo německého HC Thüringer.

Zdravotní problémy ji sužovaly prakticky celou kariéru, jen levé noze se vždy vyhýbaly. Až do osudné soboty 5. března 2011.

„Byla to opravdu moje jediná zdravá část na těle a návrat, jestli vůbec bude, tak bude daleko těžší,“ uvedla sympatická hráčka, která vždy platila za příkladnou bojovnici.

Nyní svádí svůj možná nejtěžší boj, jedním si však můžete být jistí. Lucie Fabíková se jen tak nevzdá.

Jak zatím snášíte to nepříjemné zranění?
Zdravotně jsem na tom tak, že pořád nic nevím. Psychicky jsem na tom špatně, momentálně se v tom dost plácám a vnímám to jako takovou svoji osobní tragédii.

Co se v ten osudový okamžik přesně stalo?
Dostala jsem se do kontaktu s hráčkou, nebyla to nijak významná klička, v zápasech se dostávám do daleko brutálnějších proskoků. Byla to jen klička s kontaktem, kdy mě hráčka soupeře přistrčila, a já jsem nemohla koordinovat svůj pohyb. Když jsem dopadala, tak jsem cítila, že mi vyskočilo koleno, a věděla jsem, že je zle. Byla to strašná bolest. Měla jsem v hlavě všechno, co mi opakovali ti, kteří měli zkušenosti s utrženými vazy.

V minulosti jste měla celou řadu zdravotních problémů, prodělala jste několik operací. Teď to odneslo levé koleno, s tím už jste taky měla někdy trable?
Když to řeknu vyloženě natvrdo, tak to byla jediná zdravá část, kterou jsem na těle měla. I proto to psychicky nesu velmi špatně, je to všechno dohromady. Měla jsem problémy s pravým kolenem, kdyby se mi to stalo na něm, brala bych to i tak špatně, ale od začátku jsem věděla, že s ním mám problémy a že to může kdykoliv přijít. Ale levá noha byla moje jediná opora, kde jsem nikdy nic neměla, všechno drželo. A teď, bez jakýchkoliv průvodních projevů, se stalo tady to.

V pátek jdete na vyšetření, které by mělo definitivně stanovit diagnózu. S čím tam půjdete?
Já si nejsem úplně jistá, jestli to definitivně potvrdí, nebo nikoliv. Panu doktorovi jsem od té soboty volala už několikrát a snažila jsem se z něj dostat něco pozitivního. Zatím mi řekl jen to, že je to otázka času, že nic neurychlí a že vazy poškozené jsou. Ale teď záleží na tom, jak mi tělo zareaguje. Neví, do jaké míry jsou vazy poškozené, protože v tom akutním stavu se to nedá říct. Je to o tom, že existuje strašná spousta variant. Já o všech přemítám a předpokládám, že když jich vymyslím deset, na vyšetření se dozvím jedenáctou. Řekl mi, že to můžu mít urvané, zároveň že třeba nebudu operaci potřebovat vůbec, že se to může zacelit a po pár týdnech budu moci hrát. Nebo mě pustí na hřiště a vyletí mi to a do týdne budu mít termín operace. Těch variant je prostě hodně. Teď musím mít naprostý klid a v pátek půjdu na kontrolu, která ukáže, jestli se koleno může zatížit, nebo bude nutná operace.

Bylo to jediné zdravé místo na těle

Zmínila jste, že levé koleno byla vaše opora, jediná zdravá část. Jsou vaše pocity právě o to horší?
Určitě. Vůbec to neprožívám dobře. Když jsem byla mladší, tak jsem si říkala, že se to spraví, byla jsem nabuzená a věřila jsem. Věděla jsem, že se z toho vybojuju. Teď jsem nešťastná, protože se mi samozřejmě v hlavě objevují takové ty myšlenky, že by to mohl být úplný konec. Byla to opravdu moje jediná zdravá část na těle a návrat, jestli vůbec bude, tak bude daleko těžší. Když mi cokoli nefungovalo, věděla jsem, že levá noha je v pohodě, teď to bude složitější. Vůbec jsem s tím nepočítala, nebyla jsem na to připravená, nechápu to.

Všechny zápasy hrajete s obrovskou vervou, ten v Ostravě pro vás nebyl jiný.
Ten zápas jsem strašně emociálně prožívala, a možná proto se to stalo. Hrozně jsem se snažila, i potom zranění jsem se snažila spoluhráčky burcovat a křičet na ně. Byla jsem z toho vývoje zoufalá, z té přemíry snahy to možná vyústilo ve zranění. Nevím, za co se mi to pomstilo. Ale momentálně je to pro mě sportovní osobní tragédie.