Při nedělní výhře 31:24 se na hřišti či lavičce objevilo několik jmen, které zlaté časy olomoucké házené dobře pamatují. Jednou z pamětnic je i Martina Šašková (*1980), která přiznala Deníku, že došlo i na sentimentální vzpomínání.

Rozhovor


* Trenér Krejčíř před utkáním zdůrazňoval sílu soupeře, nakonec to ovšem tak těžké utkání nebylo, ne?

Podle výsledků se to nezdálo, ale s Trenčínem neumíme moc hrát. Umí střílet z dálky, mají dobré kličky a u nich pravidelně prohráváme. Tentokrát jsme ale získaly náskok už v prvním poločase, v tom druhém už jsme sice byly horší, ale udržovaly jsme výsledek. Druhý poločas nebyl moc vydařený, ale stačilo to.

* Na výhru jste se tedy tolik nenadřely, souhlasíte?

My jsme si také myslely, že to bude těžší, a možná jsme na to byly připravené psychicky, takže jsme je nepodcenily. Hodně pomohla kulisa, lidi i bubny nás hnaly dopředu.

* Nebylo to divné, že lidé byli jen po jedné straně a ta druhá s kamerami byla prázdná?

To ne,my jsme na to zvyklí ze Zory. Větší nezvyk by pro nás asi byl, kdyby byly obě tribuny plné. (smích)

* Nepřepadla vás nostalgie z haly, kde jste získala se Zorou v letech 2003 a 2004 mistrovské tituly?


Určitě. Měly jsme tu přes týden dva tréninky a vzpomínali jsme s holkama i s trenérem, že jsme tady hrávaly v podstatě naše nejlepší sezony.

* Nevadilo by vám tady hrát pořád, když se vám tu tak daří?

Je to moc hezká hala, ale rádi hrajeme i na Zoře, protože tam trénujeme a je to naše prostředí. Možná trénovat tam a hrát v univerzitní hale? Nevím. Tady je to lepší pro diváky, větší prostor, mají lepší komfort, protože nemusejí sedět na schodech, a přijde mi, že jsou s námi více ve hře. Ale nám se určitě hraje dobře i na Zoře.

* Za čtrnáct dní budete hrát v univerzitní hale znovu, v poháru Challenge proti rumunské Braile. Byla to tedy i dobrá generálka?

Z hlediska toho, vyzkoušet si halu a atmosféru, to bylo určitě dobré, soupeř bude ale určitě mnohem těžší.

 

Miloslav Jančík