Sotva ulehla interliga ke krátkému zimnímu spánku a ke slovu přišel Český pohár, hlásily se obě trenéru Krejčířovi v plné polní. Více šancí zatím dostává střední spojka Kristýna Salčáková, o víkendu na finálovém turnaji ve Zlíně suplovala zraněnou Veroniku Hejtmánkovou a k triumfu přispěla třemi brankami. Sama však říká: „Ještě to není úplně ono.“

Rozhovor


* Vy jste do Olomouce přišla těsně po operaci kolene. Jaké to bylo, nemoci hrát a ještě se srovnat s novým prostředím?

Od srpna jsme s Dominikou v kolektivu a měly jsme domluvené fyzioterapie. Pan Krejčíř nás nikam netlačil a měly jsme to domluvené tak, že teprve, až se sama budu cítit připravená, pustí mě na plac.

* Jak to tedy vypadá s vaším operovaným kolenem?


Ještě to není úplně ono, není tam jistota, ale slibuju, že na tom budu pracovat. (smích)

* Pro vás je určitě pozitivní, že hned po příchodu do Olomouce sbíráte tituly, ne?

Určitě. Mám vlastně odehrané tři zápasy a jistotu ještě nemám. Ale děkuji panu Krejčířovi, že mě tak zapracoval do kolektivu a dává mi šance.

* Hrajete na střední spojce, tam je potřeba sehranost. Už to funguje?

Pracujeme na tom. Je tu super kolektiv a chtěla bych holkám poděkovat, protože mi pomáhají, radí mi. Jsou tu zkušené hráčky a to je pro mě dobré.

* Cítíte se lépe právě na středu, nebo na levém křídle?

Určitě na střední spojce, kde poslední tři roky hrávám. Výšku na to moc nemám, ale zase těžím z rychlosti a kombinací.

* Co vám chybí k tomu, abyste dávala více branek?


Asi ta sehranost a možná i trochu více odvahy, která tam chybí i díky nejistotě kolena. Musím posilovat a překonat zábrany sama.

Očima trenéra


S výkony Kristýny jsem byl spokojen. Zatím se pořád potýká s nejistotou v koncovce, kdy má obavy o operované koleno. Její produktivita z hlediska branek proto zatím není tak vysoká, jak bychom si představovali. Na druhou stranu si myslím, že řídí hru na solidní úrovni a dokáže dát rychlému útoku skutečně rychlost. To jsou klady, které se nedají popřít.

Lubomír Krejčíř, DHK Olomouc