V době, kdy z Olomouce odcházela do Norska, byla Zora nejlepším týmem v Česku a vedle Fabíkové vyrostla celá plejáda vynikajících hráček.

Po návratu ze zahraniční šestiletky si musí trojnásobná nejlepší česká házenkářka zvykat na novou realitu. Na Hané se buduje mladý tým, kterému scházejí zkušenosti.

I proto možná v sobotu nestačil na momentálně bezkonkurenční Slavii Praha, byť to v první půli vypadalo, že by Olomoučanky mohly favoritky zaskočit.

Nakonec si pražský lídr tabulky odvezl pohodlné vítězství 29:25. Fabíková byla společně s brankářkou Barborou Raníkovou největší oporou Zory, sama nastřílela osm branek.

Slavia potvrdila v Olomouci roli velkého favorita, přesto předpokládám, že s výsledkem asi spokojená nebudete. Kde byl podle vás největší problém?
Opět jsme dělaly strašnou spoustu technických chyb, přičemž jsme si předsevzaly, že je dělat nebudeme a nemůžeme, pokud chceme uspět. Ale hlavní problém byl podle mě v tom, že jsme měly přílišný respekt ze soupeře. Byly tam úseky, kdy jsme třeba vůbec neohrožovaly jejich bránu, kroužily jsme na dvanácti metrech a ani se na branku nepodívaly. Přitom Slavia měla stejný respekt z nás, nepřijela sem bůhvíjak přesvědčená o tom, že vyhraje. Taky z nás měla strach. Bylo to vidět už na začátku, kdy jsme se s nimi tahaly.

Ta bezradnost v útoku byla vidět především v druhé půlce. Vaše spoluhráčky vám moc nepomohly.
Prostě jsme se bály. Přitom kdybychom všechny zkoušely se tam dostávat, udělat si kličku, tak by s námi hrály úplně jinak. Rozhodně by si nedovolily to, co si dovolovaly na konci.

První poločas byl přitom velmi vyrovnaný a chvílemi to vypadalo, že byste se Slavií mohly odehrát velmi dramatické utkání. Kde se to zlomilo?
Je to o tom, že na začátku máme spoustu sil, ještě se snažíme, jenomže potom zápasy vyhrávají zkušenosti a určitý zvyk s tou soutěží, rozehranost a sehranost. A nás prostě vždycky v těch stěžejních okamžicích opouští odvaha. Já si nemyslím, že by Slavia byla o tolik lepší. My jsme jim naházely balony do ruky a ony z toho dávaly lehké góly. To jim zvedlo sebevědomí a my, místo toho abychom šly do rychlé střelby na bránu, tak jsme chodily okolo a na branku se ani nepodívaly.

Přišlo mi, že v druhé půlce vám někdy příliš nefungovala i obrana. Čím to bylo?
To už bylo o tom, že jsme zkoušely harakiri. Chtěly jsme je překvapit, což vůbec nebylo špatné. Ony nám pár míčů taky naházely, jak jsme chtěly, ale my toho zkrátka nedokázaly využít. Pak už jsme jenom dostávaly góly a působily odevzdaně. Vracely jim balony místo toho, abychom samy dávaly góly.

Co podle vás Zoře v současnosti chybí k tomu, aby hrála znovu na špičce?
Chybí nám taková ta zdravá dravost, krev v očích. To by měly mít hlavně mladé holky. Nepotřebujete mít zkušenost, nepotřebujete odehrát deset let. Musíte mít dravost a touhu po vítězství a tohle nám v současnosti chy­bí.

Jak jste zatím spokojená s návratem do česko-slovenské interligy?
Momentálně jsem strašně naštvaná. Já chci vyhrávat. Mně to vadí, že máme doposud čtyři body. Jsem zklamaná, hodně zklamaná.