Na živobytí si vydělává jako strojvedoucí osobní vlakové dopravy, v sobotu však 23letý Pavel Horák ukázal, že umí být rychlý i na jiné trati triatlonové. Na „konečnou stanici“ dorazil jako první ze všech 105 účastníků. S časem 1 hodina a přesně 26 minut nečekaně ovládl 12. ročník Královského triatlonu v Majetíně, který v minulosti vyhrály špičky svého oboru jako Petr Vabroušek či Jiří Klíma.

Ačkoliv žádný z předchozích vítězů se letošního závodu nezúčastnil, na přední příčky se s Horákem nepočítalo. „Překvapený jsem byl naprosto!“ vyhrkl ze sebe. „Do závodu jsem šel bez jakéhokoli očekávání. Řekl jsem si, že pojedu, co to půjde, nechám tam všechno a nějak to dopadne.“

NEJKRÁSNĚJŠÍ ODMĚNA

Pocity v cíli pak byly k nezaplacení. „Říkal jsem si, že tohle je ta nejkrásnější odměna za všechnu tu celoroční dřinu a čas, který jsem tréninku věnoval,“ líčil Horák.

Přitom ještě před posledním kolem šestikilometrového běhu závěrečné disciplíny neměl jistotu ani pódiového umístění. Co ho vybičovalo vydat ze sebe zbytky sil? „Hlavou mi problesklo, že přesně kvůli této situaci jsem celý rok trénoval, a tak to teď musím ukázat, ať už to bolí sebevíc.“

Běh i pětisetmetrový plavecký úsek v majetínském rybníce zvládl na výbornou, nejnáročnější pro něj byla prostřední část závodu. „Největší obavu jsem měl z kola, je to moje nejslabší disciplína. Potvrdilo se to, když jsem hned po výjezdu z depa nestačil dotáhnout skupinku třech prvních kluků,“ popisoval. V průběhu 33kilometrové cyklistické trati se ale na čelo dokázal dotáhnout. „Přibližně na 25. kilometru naše skupinka docvakla první dva uprchlíky a do depa se dojelo s minimálními rozestupy,“ dodal.

VÍTĚZ Z MIKROREGIONU

V závěrečné disciplíně závodu postupně předběhl tři soupeře, kteří z cyklistického depa frnkli před ním. Pak už měl v hlavě jediné: „Nepustit vedení za žádnou cenu, k tomu mi obrovsky pomohla parádní majetínská atmosféra,“ vracel se k euforickým chvílím po doběhu do cíle v areálu majetínského koupaliště. Nebylo divu, že mu přítomní přáli. Vždyť za celou dobu trvání triatlonu nikdo původem z mikroregionu Království nezvítězil. Vše bylo umocněné tím, že je rodákem ze sousední Krčmaně.

Důvodů, proč jeho prvenství překvapilo, bylo víc. Nepůsobí v žádném amatérském triatlonovém týmu, navíc do loňska absolvoval jen právě „domácí“ Královský triatlon v Majetíně. Sám se ani za triatlonistu nepovažuje. „Já triatlon vlastně nikdy nezačal ‚dělat‘, jen se tím bavím, prostě rád sportuju.“

Poprvé k triatlonu ale přičichl už v roce 2011, kdy mu bylo 15 let. „Tehdy se chlapi u nás ve vesnici domluvili, že si majetínský triatlon zkusí, a tak jsem se připojil. Připadalo mi to jako zajímavá výzva. Na prvním závodě jsem se obrovsky vytrápil a poznal, jak náročný tento sport je. Ale to se mi na tom tak líbí.“

VÍC DŘINY AŽ LETOS

Po premiérové účasti ho však Královský triatlon dlouho míjel, zkusil si ho zase až v roce 2017. Tehdy obsadil 39. místo, vloni se zlepšil na 25. příčku. Pořádně do toho ale šlápl až letos. „To, co bylo minulé roky, bych ani nenazýval triatlonovým tréninkem. Šlo jen o udržování kondice, aby se z toho jednoho závodu za rok nestal jen boj o přežití, ale abych si ho dokázal užít,“ řekl.

Svůj loňský výkon vylepšil o 12 minut a 51 vteřin. „Teď v létě jsem, myslím, co se času týče, na svém maximu, což je šest tréninků týdně, dva tréninky od každé disciplíny, plus nějaké posilování. Tento koníček je opravdu časově náročný. A pro mě jako strojvedoucího, který dělá směny v nepravidelném provozu, to platí dvakrát tolik,“ pravil závěrem.