Přesto působí čtyřicetiletá sympaťačka až zbytečně skromně.

„Jestli jsem si splnila sny? Nevím. Chtěla jsem vystudovat a k tomu hrát. A protože mi to šlo, tak jsem v tom pokračovala," hodnotí s úsměvem svou skvělou kariéru.

Vy jste se vrátila po dlouhých letech do Olomouce, kde vás přivítal trenér Jiří Teplý, muž, který vás vedl už v mládí. Změnil se nějak za tu dobu on jako trenér a váš vzájemný vztah třeba?
To je hodně těžká otázka (úsměv). Je fakt, že mě Jura trénoval už v dorostenkách 
a s ním jsme potom přešly do žen. Už tehdy nás naučil hodně. Volejbalové základy, pády a podobně. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, že bych to nějak porovnávala. Ale vždycky byla Olomouc vyhlášená třeba tím, že jsme na rozcvičku hrávaly, byly závody. Někde to tak vůbec není, hráčky se rozběhají a je to pořád stejné. To se mi líbí.

Málokdo o vás možná ví, že jste dokázala vystudovat práva. Jak se vám to při tak velkém sportovním vytížení povedlo?
Nechci práva snižovat, to určitě ne, ale podle mě je to jedna ze škol, která není tak časově náročná a dá se rozvrh vměstnat třeba do dvou dnů. Na semináře člověk musel být, na přednášky ne. Kdyby to byla třeba nějaká farmacie, kde mají několikahodinové laboratoře, tak nevím. Kdo chce sportovat, tak práva jsou z časového hlediska dobrá volba. Učení je věc druhá, kvanta jsou všude stejná.

Nestihla jste však pouze vystudovat, ale také přivést na svět tři děti. To je opravdu obdivuhodné, umět vše takhle skloubit.
Ne že by to bylo úplně naplánované, ale po té druhé olympiádě už mi bylo třicet 
a říkali jsme si, že bychom už děti chtěli. Měli jsme to štěstí, že se nám to podařilo hned. Chtěla jsem dvě hned po sobě, to se taky povedlo. 
A děcka už jsou odrostlá, tak ještě přišlo to třetí (úsměv).

Kromě šestkového volejbalu jste se věnovala tomu plážovému. Jak jste k němu přišla?
S Evou Celbovou, teď Ryšavou, která chodila na gymnáziu v Hejčíně o rok výš, si nás z dorostenek vytáhl Jura Teplý do ženských, takže jsme se daly dohromady. Hrávala jsem s bráchou 
i debly, jsme všichni volejbalová rodina (úsměv). A mně se ta hra ve dvou hrozně líbila. Potom jsem si někde 
v šatně přečetla nějaký letáček na beach a já jsem Evě říkala: „Víš co, to je tak dobré ten debl, nezkusíme to i na písku?" Zkusily jsme a obě nás to začalo bavit.

O českém volejbalu, lásce k Řecku, studiu, extralize ve čtyřiceti, olympiádě či o tom, jaké to bylo na písku před Kiki a Maki.
CELÝ ROZHOVOR se SOŇOU NOVÁKOVOU čtěteV PÁTEČNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ Olomouckého deníku 15. ledna  

Profil Soni Novákové:

*Narodila se 6. října 1975 v Olomouci, má dva starší bratry.
Soňa Nováková*Má tři děti – desetiletou Sáru, devítiletého Jaromíra a dvouletého Karla.
*Začala studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale ještě 
v 1. ročníku přešla na *Právnickou fakultu Masarykovy Univerzity 
v Brně. Studium práv úspěšně ukončila v roce 2001.
*Dvanáct let se věnovala hře na klavír v Lidové škole umění v Olomouci. V současné době se učí hře na kytaru.
*V mládí začala s tenisem, ale na doporučení lékaře přešla k volejbalu.
*Do družstva extraligových žen si ji v Olomouci z dorostu vytáhl trenér Jiří Teplý.
*V šestkovém volejbale je čtyřnásobnou mistryní České republiky (dvakrát s Olomoucí, dvakrát s Prostějovem) a šestinásobnou mistryní Rakouska.
*V plážovém volejbale je desetinásobnou mistryní republiky, dvojnásobnou mistryní Evropy, trojnásobnou bronzovou medailistkou z mistrovství Evropy a bronzovou medailistkou z mistrovství svě­ta.
*Startovala na olympiádách v Sydney a Aténách.(mik)