Tento muž je učitelem tělocviku na olomoucké základní škole Heyrovského, kde jsou sportovní třídy. Také ale atletický trenér a otec fotbalového reprezentanta Tomáše Kalase. Už jen tento výčet jej předurčuje k tomu, že se na věc může podívat z různých úhlů.

„Dívám se na to tak, že děti pauzu mohou dohnat a mohou se vrátit zpátky do normálního zdravého životního stylu. I když nepopírám, že je to problém. Lidem, kteří jsou epidemií ohroženi nejvíce, kteří ji prodělají tak vážně, že budou mít následky, nebo kteří bohužel dokonce zemřou, a jejich rodinám pak ty roky, které tady ještě mohli být, nikdo nevrátí,“ říká.

„Jsme prostě v krizové situaci a tam je těžké dělat populární rozhodnutí,“ vysvětluje.

Posilou Sigmy se stal v poslední den zimního přestupního termínu Jaroslav Mihalík.
Sigma potvrdila příchod Slaměny a Mihalíka. Reichl odchází do Hradce

„Těm, co musí rozhodovat, co se může a nemůže, co je zbytné a co už je nezbytné, rozhodně nezávidím. Upřímně řečeno si ani netroufám nikomu radit a hrát si na amatérského epidemiologa. Těch máme různě kolem sebe dost, pokračuje Kalas.

Na jeho profesi, ať už učitelskou nebo trenérskou má pochopitelně doba covidová veliký dopad.

„Starší atleti, kteří už trénují individuálně s trenéry, třeba nad 15 let, se mohou na stadionu protočit, aby se nepotkávali. K máme tomu vše uzpůsobeno,“ prozrazuje.

„Skupinové přípravky pro menší děti nefungují. To je zastavené. Slýchávám příběhy, že se někdo někde potkává načerno, třeba u kolektivních sportů. My to takhle ale neděláme,“ prohlásil.

Telocvik ve školách? Prakticky teď nefunguje

S tělocvikem na školách je to ještě horší. Prakticky teď nefunguje vůbec, stejně jako další výchovy momentálně nefunguje.

„Je jasné, že na dálku se toho moc dělat nedá. Můžeme dětem říct, že by měly udělat pár dřepů, stejně tak hudebkáři, že by si měli zazpívat a výtvarkáři, že by měli namalovat obrázek,“ pousmál se Kalas.

„Především teď ale je cílem děti nepřetěžovat. S výukou na dálku mají dost starostí i tak, takže důraz se klade na naukové předměty,“ vysvětluje. A přidává ještě jeden důležitý postřeh. „Kdo nebyl zvyklý hýbat se, tak na jakýkoliv pokyn stejně nezačne. Naopak ten kdo ano, tak si nějakou cestičku najde,“ věří Kalas.

Kryštof Daněk (vpravo)
Neprohráli jsme kvůli hře, říká osmnáctiletý Daněk po gólu Spartě

Stejně tak doufá, že právě z tohoto důvodu, by se Česko nemuselo bát nějakého masivního úbytku talentů. Byť sám uznává, že je to opravdu především víra.

„Pokud je nějaký kluk nebo holka skutečně pohybově talentovaný, tak nevěřím tomu, že jenom sedí doma a nedělá nic. U takového dítěte s ním minimálně rodiče opravdu něco dělají. Aspoň v to tedy pevně doufám,“ říká Kalas, byť i on ví, že každý měsíc navíc problém s chybějícím pohybem prohlubuje.

„Budeme se s dopady potýkat všichni a je docela možné, že dlouho. Ale to platí pro všechny oblasti, nejen pro sport,“ krčí rameny. Už je návrat do „normálního režimu“ nebude žádná legrace. „Občas si z toho dělám černohumorně legraci, že až se nám děti vrátí, tak budeme muset začít s dechovými cvičeními a se zátěží jen pomaličku, abychom je neunavili a nezpůsobili jim traumata, nebo úrazy,“ pousměje se ještě jednou. „Musíme se snažit myslet optimisticky. Snad už do nebude trvat dlouho,“ dodává na závěr.