Z olomouckého týmu v zápase čněly nad ostatní Veronika Hejtmánková a Martina Uličná. Obě zaznamenaly po sedmi brankách. Pro druhou jmenovanou to byl střelecky nejúspěšnější zápas sezony, dva body však nepřinesl.

„Jsme trubky, měly jsme víc hrát a bojovat,“ sebekriticky uznává Uličná. Svoji bezprostředností v rozhovoru rozhodně nezapře svého tchána, fotbalového kouče Petra Uličného.

Rozhovor

Závěr utkání byl hodně nervózní. Ještě chvíli před koncem jste vedly, pak ale finišoval Trenčín a o gól vyhrál. Co se stalo?
Už nejsou síly, je toho strašně moc. Vstoupily jsme špatně už do začátku utkání, kdy jsme nechaly Trenčín odskočit na 0:5. To byla hrůza. Pak jsme se s nimi sice ještě přetahovaly, ale v závěru nám došly síly. Už toho máme plné zuby a někde se to muselo projevit.

Začátek jste jakoby zaspaly. V čem vidíte příčinu toho špatného startu? Byly jste ještě namlsané po výhře nad Pančevem?
To rozhodně ne. Strašné problémy nám dělala vysunutá obrana, nebyly jsme schopné si pořádně přihrát. Pořád nám padaly balony, snad z té únavy. Chtěly jsme hodně moc, ale ten poslední krok už jsme nedotáhly.

Agresivní obrana vám dělala problémy celý zápas, tento styl vám příliš nesedí.
Proti Trenčínu nám to určitě nesedělo. Nedařily se nám kličky, byly jsme schované za soupeřkami, zkrátka to vůbec nevyšlo.

Vy osobně jste patřila k tomu lepšímu, co Zora předvedla, dostávala jste se do zakončení. Nakonec jste vstřelila sedm branek, to je na pivota velice slušná bilance.
Určitě jsem tam dnes měla víc prostoru. Holky už neměly síly, aby se s protihráčkami rvaly o každý metr. A jakmile nejsou síly na tohle, tak se hraje do pivota. Takže pro mě to bylo trošku výhodou, ale je pravda, že pro mě to bylo i trošku otevřenější.

Na konci zápasu už rozhodovaly maličkosti. Bylo to hodně vyhecované ze strany Trenčína, padlo i několik sporných verdiktů od rozhodčích. Co si o tom myslíte?
Nějaké chyby tam byly, ale rozhodčí jsou rozhodčí. Na to se nemůžeme vymlouvat. My jsme trubky, my jsme měly hrát, bojovat. I když na druhou stranu si myslím, že jsme bojovaly, ale to jsme zase u těch sil. Středa, sobota, středa, sobota a pořád dokola.

Když se vrátíme k vám, před zápasem jste vedla ligovou statistiku v úspěšnosti střelby. Vysokou přesnost v zakončení jste potvrdila i proti Trenčínu. Je tomu skutečně tak, že střílíte, jen když víte, že to tam spadne?
Zatím mi to vychází. Vždycky, když vypálím, tak to tam je. Dá se říct, že mi to tam zatím padá. Ale měla jsem i krize během těch předchozích zápasů.

Teď vás čeká v neděli v Pančevu odveta 3. kola Poháru vítězů pohárů. Budete asi chtít rychle zapomenout na tu poslední porážku.
Mrzí nás to, ale budeme na to muset zapomenout. Vezeme si náskok deseti branek, tak to snad musíme zvládnout i kdyby já nevím co. Samozřejmě to nesmíme podcenit, bude to určitě těžké. Má tam být i dost lidí, takže se dá čekat drsné prostředí. Doufám, že to zvládneme. Byl by to celkem průser, kdyby ne.