„Byla to sezona snů a byl jsem nastartovaný. Myslel jsem si, že budeme pokračovat dál, že to ještě vylepšíme. Ale dostihlo mě trochu zdraví,“ prohlásil pětašedesátiletý kouč nerozlučně spjatý s olomouckým volejbalem.

Učinit takové rozhodnutí bylo hodně těžké, že?
Ano, ale v podstatě to jinak řešit nešlo. Určitě mi bude trénování chybět, protože jsem to dělal vždycky rád a nepovažoval jsem to za práci, ale spíš za koníček. Každý ale musí někdy skončit a po téměř třiceti letech, co jsem u ženského týmu byl, čas nazrál. A kdyby to nebylo letos, tak by to bylo třeba příští rok (usmívá se). Navíc byla možnost domluvit se s Petrem Zapletalem, který bude, myslím, velmi kvalitní nástupce. Bylo třeba toho využít.

Odcházelo se vám z trenérského křesla po minulé zlaté sezoně o to hůř?
Nebyla to jen minulá sezona, dařilo se nám posledních pár let. Kvůli tomu, že tady vládl Prostějov – ekonomicky i hráčským kádrem – jsme se pohybovali v těsném závěsu. Někdy to už ale přijít muselo a my jsme se dočkali zlata. Je pravda, že to fungovalo všechno dokonale, byla to sezona snů, kdy jsme ve všech soutěžích excelovali – ať to byl Český pohár, evropský pohár i česká extraliga. Byl jsem nastartovaný. Myslel jsem si, že budeme pokračovat dál, že to ještě vylepšíme. Ale dostihlo mě trochu zdraví. Po zvážení jsem rozhodl, že teď bude lepší tomu dát klid a spíš se věnovat svému zdraví, abych to nepřehnal.

Jaké to pro vás je sledovat zápasy jenom z tribuny?
Zatím jsem sledoval turnajové zápasy, liga bude asi trochu závažnější. Samozřejmě, že mám nutkání na ně zařvat, ať něco dělají, nebo se do toho nějak zapojit… (směje se) Ale teď už to nejde.

Budete dál fungovat v nějaké klubové funkci?
Já jsem pořád místopředseda klubu. Snažím se koordinovat vztahy mezi hráčkami, trenéry a vlastně i mezi kluby. Zatím nevím, jestli je to moje parketa, líp jsem se samozřejmě cítil na hřišti – na tréninku a při zápasech. Ale musím si zvykat.

Jaké je přepustit po třiceti letech olomouckou lavičku trenérovi, který může mít v některých věcech jiný názor?
Každý trenér je svůj, respektuji, že každý má svůj názor. Budu se na to snažit dívat s nadhledem a případně se snažit upozornit na to, co funguje a nefunguje. Chtěl bych trenérům dělat spíš takovou zpětnou vazbu. Víc lidí, kteří se na to dívají, to vidí z různých stránek a týmu by to mohlo prospět. Svůj názor nebudu nikomu vnucovat, ale budu ho říkat.

V jaké kondici Petru Zapletalovi tým předáváte?
Já věřím, že ve výborné kondici. Bohužel nás ale postihly odchody, se kterými jsme moc nepočítali – především Dariny Košické a Julči Kovářové. Doplnili jsme tým hráčkami i ze zahraničí a věříme, že se chytnou.

Jak vnímáte rozložení sil před novou extraligovou sezonou?
Složení týmů se změnilo, hodně jich má zahraniční hráčky. Uvidíme, jak to bude vypadat, myslím ale, že náš tým je dobře složený na to, aby hrál o špičku a pokusil se titul obhájit. Liga bude asi vyrovnanější, nikdo nechce hrát druhé až třetí housle, což určitě je ku prospěchu. Trochu mě ale mrzí, že družstva se začínají stále víc a víc skládat ze zahraničních hráček. Tím si myslím, že trpí úroveň českého volejbalu. Budou sice vyrovnanější zápasy, českých hráček by tam ale mělo být víc.

Jiří Teplý

Olomoucké lavičce šéfoval téměř tři desetiletí, nastoupil už na počátku 90. let.

Trenér Jiří TeplýZdroj: DENÍK/Miroslav MazalBrzy se radoval ze zisku čtyř extraligových titulů v řadě (1993 – 1996), dalšího zlata v české nejvyšší soutěži se dočkal až po skončení dominantní éry Prostějova v minulém ročníku.

Vydařenou sezonu podtrhl také zisk vítězství v Českém poháru i Středoevropské lize MEVZA.

V létě se rozhodl ze zdravotních důvodů své místo přepustit Petru Zapletalovi. Bývalý český reprezentant povede tým společně s asistentem Lukášem Mičkem, který sbíral zkušenosti v nedalekém Prostějově.