„Bála jsem se, že budu smutná. Ale nejsem. Jsou to slzy štěstí a radosti,“ líčila se zlatou medailí na krku.

Jste ráda, že vás trenér poslal na poslední část zápasu do hry a mohla jste si vychutnat loučení s kariérou přímo na palubovce?
Já jsem moc nechtěla naskočit do zápasu. Byla jsem z toho všeho tak nervózní, že jsem se bála, že se netrefím do balonu. Holky mě tam ale dotlačily a nakonec jsem za to moc ráda.

Jana Napolitano ŠenkováV kariéře jste získala zlato s Olympem, titul jste vybojovala také v Itálii. Jak vysoko řadíte tuto mistrovskou trofej?
Je to zlato na konec kariéry, takže se to řadí k těm největším volejbalovým zážitkům. Rozhodně na to budu vzpomínat strašně dlouho a moc ráda. Na tribuně jsem měla celou rodinu, strašně moc lidí od nás z vesnice, kluky. Chyběl tady manžel, ten bohužel ještě dohrává sezonu v Itálii.

V sezoně jste získaly tři trofeje. Jste maximálně spokojené?
Sezona byla těžká a dlouhá. Hrály jsme hodně soutěží. Od začátku na nás média udělala tlak, protože nás pasovala do role favorita, takže na začátku bylo docela těžké se s tím po nadvládě Prostějova vyrovnat. Ale popasovaly jsme se s tím parádně a cíle jsme splnily. Užily jsme si jak Český pohár, tak Středoevropskou ligu. Pohár jsme oslavit nestihly, tak já doufám, že si to dneska všechno vynahradíme.

Nemrzí vás, že končíte ve chvílích plných euforie, kdy Olomouc slaví titul po 23 letech?
Je skvělé, že to takhle dopadlo. Tyhle volejbalové okamžiky mi budou chybět, já sem budu ale dál chodit s klukama fandit a budu si to užívat jako divák.

Pamatujete si na tu dobu, kdy se v olomoucké hale naposledy slavilo vítězství v extralize?
V tom roce jsem jako dvanácti nebo třináctiletá přestoupila z Uničova do Olomouce, takže jsem ten titul zažila, ale jen jako fanynka. Takhle narvanou halu, jako byla dnes, si ale nepamatuji. Je paráda, co nám fanoušci vytvořili. Jsem strašně šťastná.

Vaše rozhodnutí na ukončení kariéry už nic nezmění?
Rozhodla jsem se kvůli svým dvěma prckům, kteří si už uvědomovali strašně moc, že jsem byla každé odpoledne pryč. Kluci mě doma potřebují a já chci být s nimi. I když to bez volejbalu bude těžké.