V exkluzivním rozhovoru pro Deník popsal návrat mezi elitu, svůj proces shazování a prozradil, proč nemohli čtyři z jeho soupeřů závodit kvůli vakcíně Sputnik.

Jirko, proč jste se rozhodl pro závodění právě na šampionátu SCL ve Finsku?

Samozřejmě jsem se těšil, protože světový šampionát minulý rok nebyl. Chtěl jsem závodit, ale nebylo kvůli té zas*ané covidové situaci kde. Náš sport to vrátilo asi pět let dozadu. Rozhodli jsme se vyjet do Finska na závod SCL (asociace Strongman Champions League, pozn. red.), která letos měla nejlepší podmínky pro závodění i největší konkurenci. Chtěl jsem vyhrát v těch nejtvrdších podmínkách. A pořadatelé to opravdu měli výborně nachystané.

Jaká byla příprava na mistrovství světa po dvou letech?

Byla úplně na ho*no (smích). Jsem zvyklý nechávat na tréninku sto procent, jediné, co mě doposud limitovalo, byla lenost. Nevím, jestli už se promítly roky v tomto sportu, ale dva měsíce zpátky jsem si natrhl biceps a rotátor v rameni. To mě na týden úplně vyřadilo z tréninku ramen, nemohl jsem ani zvednout ruku nad hlavu. Měl jsem chvilku černé myšlenky, ale nevzdával jsem to. Za měsíc jsem se docela doléčil a pak doufal. Bohužel mě ale zklamala jedna z nejlepších disciplín. V přípravě byly pořád nějaké průšvihy.

Jaké další průšvihy vás tedy během přípravy potkaly?

Chytal jsem záněty, pak jsem byl jakožto odpůrce vakcíny na očkování. To mě sundalo na pět dní. Vůbec jsem to nepochopil, bylo to na tréninkovém kempu. Měl jsem čtyřicítky horečky, ale stejně jsem trénoval. Musel jsem na tři týdny polevit, netlačil jsem na pilu. Vůbec poprvé jsem byl v takové situaci a náročné to bylo také na hlavu. Byl jsem zvyklý si nejtvrdší výkony potvrzovat na tréninku. Najednou to nešlo, ani nemohlo jít. Pak tam najednou jedete a říkáte si – děj se vůle boží.

Očkování bylo nutné? Nestačily například testy?

Nechtěl jsem na očkování, ale byla to jediná možnost. Třeba frajeři z Ukrajiny a Ruska mají vakcínu Sputnik. Přiletěli do Helsinek, na letišti byla namátková kontrola. A Finsko Sputnik neuznává. Takže se museli otočit a letět domů. Žádný test, nic. Čtyři borce poslali takto domů. Přijde mi to hodně smutné. Oni na východě prakticky ani nemají jinou možnost.

Jak náročný byl pro vás tentokrát proces shazování na váhu pod 105 kilogramů?

Každé shazování je teď lepší a lepší. Vždy máte samozřejmě nervy, když vylétnete na 110 kilo, pak ale přepíjením a za pomocí minerálů, žádných diuretik (léčiva navozující zvýšené vylučování vody, pozn. red.), krásně na čisto shodíte pět kilo za dva dny. Není vám úplně do zpěvu, ale pak z toho máte vlastně radost. Musím vypíchnout práci s tělem, mám se krásně nacítěného (úsměv).

Popíšete ve zkratce, jakou cestu shazování volíte vy?

Když je vážení v pátek, tak se v pondělí a úterý extrémně přepíjím, piju kolem deseti litrů. Hodně solím a tvrdě trénuju. Ve středu a ve čtvrtek redukuji vodu, ve čtvrtek už skoro nepiju, jen nějaký litr za den. Taky samozřejmě nesmíte solit, jídla je taky minimum. Třeba já jsem pak měl v pátek na oběd jeden toust, na večeři jsem si dovolil takové čínské těstoviny bez sacharidů a nesolený steak.

Takže žádné vany a sauny? Přitom jste byl ve Finsku.

Vůbec, člověče, žádná sauna. To kdybych dělal, tak to stáhnu tak do stovky, to by bylo moc (smích).

Vraťme se k vašemu nedávnému zranění. Jak moc vás během závodu limitovalo?

Kdyby nebylo, tak by to byl asi větší boj o zlato. Minimálně viking press, což je disciplína na ramena, by dopadl líp, i když tam jsem byl třetí. Loglift byl spíš zásah pro mé ego. Nemohl jsem přemístit 140 kilogramů. Ta stočtyřicítka byla hrozně tlustá a to byl největší problém pro rameno. Je to přitom váha, kterou jsem dával před sedmi, osmi lety. Štve mě to, ale vím, že něco není v pořádku. Kdyby bylo, tak bych se asi hanbou propadl, takhle je to jen tak napůl.

Zdroj: Archiv J. Tkadlčíka

Z videí jsem si všiml, že vám moc nechutnal ani kamion…

Ten nechutnal nikomu. Byla to krásně zvolená první disciplína závodu (ironicky). Do kopce pěkně tahat šestnáct tun. Všichni jsme byli deset minut jako nahulení. Byli jsme zvědaví, jak budeme pokračovat. Ale pak se oklepete a už je vám dobře.

Bylo na finských závodech něco specifického?

Ve Finsku je klid, nikdo neřve, lidé jsou extrémně tiší. Toho jsem se docela bál, ale na závodech se docela probudili. Já jsem měl s sebou deset lidí z Česka i s dětmi. Ti samozřejmě dělali největší rachot, těm bych chtěl poděkovat, že vážili cestu a asi teď budou regenerovat hlasivky.

Bylo z toho druhé místo, jste spokojený?

Na zlato to nebylo, Mikko (finský vítěz Annala) byl lepší. Kdybych podal svůj nejlepší výkon a byl zdravý, tak by zlato možná bylo. Ale kdyby – chyby. S výsledkem jsem spokojený, ale výkony mohly být lepší. Byl jsem hodně nervózní, svázaný. Mají tam i nepříjemný koncept, po rozcvičení ještě třeba hodinu čekáte. Ta SCL je také hodně přizpůsobená kamerám, natáčel to Eurosport. Jste nažhavený na závod, máte jít na řadu, ale najednou ještě rozhovor. Je to náročnější na hlavu, ale s tím jsem počítal.

Kam stavíte tento úspěch v dosavadní kariéře?

Těžko říct. Nejvíc je vyhrané mistrovství světa doma, být dvakrát druhý na světě je taky super. Kdo ví ale, jestli některé výsledky z Evropy nejsou cennější. Beru to hlavně tak, že po dvou letech už člověka odepisovali. Že už na to nemá, má dítě, jiné priority, podniká, už tomu tolik nedává. Tak doufám, že jsem některým zavřel hubu.

Co vás čeká nyní?

Teď mám volnější týden. Pak je 3. října v anglickém Birminghamu Arnold Classic, půjde pouze o disciplíny mrtvý tah a loglift. Chtěl bych tam vyhrát. Poté už sezonu asi ukončím, protože je dlouhá a nejsou tam ani závody, co by mě lákaly.

TOP 10 na MS U105 kg:

1. M. Annala (FIN) 68 b.

2. J. Tkadlčík (CZE) 63

3. G. Cutler (GBR) 58

4. M. Sild (EST) 58

5. M. Zinn (USA) 57

6. D. Heltemes (USA) 56

7. J. Grönman (FIN) 49

8. T. Davis (USA) 44

9. D. Caraway (USA) 43

10. J. Laterveer (NED) 41