„Rozhodně jsem to nečekal. Je to jeden z těch okamžiků, kdy člověk dostane ocenění nejen za svou sportovní činnost, ale i za nějakou celospolečenskou práci, kdy pozitivně ovlivňuje i děti. Ty se totiž v poslední době začaly dávat na šerm a je jasné, že je to hlavně díky poslední olympiádě. To vnímám jako obrovský úspěch,“ říká šťastný držitel ceny Jakub Jurka.

Olomoucký šermíř svou účastí na Tokijské olympiádě navázal na svého dědu Jaroslava. Ten pod pěti kruhy reprezentoval svoji zemi hned dvakrát. První účast si připsal v Montrealu 1976 a druhou v Moskvě o čtyři roky později. O hry v Los Angeles v roce 1984 jej pak připravil bojkot zemí východního bloku.

Věkový rozdíl obou sportovců při jejich olympijském debutu je poměrně velký.„Děda byl v době, kdy jel na olympiádu, starší než já. Bylo mu okolo 27. To ale nevadí. U šermířů hlavním totiž platí, že dozrávají jako víno. A právě ten věk okolo 27 až 28 let je ideální. Člověk už má v té době nasbírané zkušenosti. Já jsem tu fázi učení trošku přeskočil a pustil se rovnou do seniorské kategorie,“ říká mladý dvaadvacetiletý talent.

A jaká byla vlastně dědova reakce, když se Jakubovi na soutěži v hlavním městě Španělska podařilo takřka nemožné a z kvalifikace, ze které postupoval pouze vítěz, se kvalifikoval na největší sportovní svátek planety? „Pamatuji si to dost živě. V Madridu jsem byl se svým otcem, který brečel dojetím někde v rohu a já jsem volal dědovi, který mi záhy začal brečet do telefonu také. Upřímně mi říkal, že ho ani nenapadlo, že by se mi to mohlo někdy povést. Navíc ještě v tak mladém věku,“ vzpomínal s dojetím.

56. ročník ankety Sportovec Olomoucka
FOTO: Nejlepší sportovec Olomoucka zaujal na olympiádě. Už se těší na příští

Tokiem to nekončí

Účastí v Tokiu to ale pro olomouckou sportovní naději nekončí. Jsou před ní totiž nové výzvy. A už letos bude Jakubův kalendář pořádně našlapaný. „V nejbližší době se zúčastním mistrovství Evropy v Turecku, předtím mě čeká příprava v Izraeli, kam poletím koncem března. Před mistrovstvím světa pak budu trénovat v Maďarsku. K těmto dvěma vrcholům se letos přidá ještě Univerziáda v Číně,“ vypočítává.

A protože šerm není úplně tradičním sportem pro českou kotlinu, je na místě vysvětlit, jak se stane to, že se zrovna u nás najde rodina s tak dlouhou šermířskou tradicí. „ Všechno to začalo už u mého pradědečka, který tady na Olomoucku patřil jednoznačně mezi ty movitější. Šerm byl pak jeden ze sportů vyhledávaných šlechtou. On se k tomu nějakým způsobem nachomýtl, začal si mezi šermíři hledat kamarády a vybral si ho za svůj životní styl. Pak k němu přivedl dědu, který k němu zase přivedl mého otce a ten nakonec i mě. Jsem tedy už čtvrtá generace,“ popisuje šermíř Jurka.

A hodlá dnes dvaadvacetiletý nadějný talent tuto rodinnou tradici rozšiřovat? „Svým případným dětem určitě nebudu chtít šerm zprotivit, a proto je k němu nebudu tlačit tak, jako mě k němu tlačil můj děda a otec. Myslím si ale, že se k němu tak jako tak dostanou,“ uzavírá Jakub Jurka.