Odchovanec zápasu řeckořímského v olomouckém Sokolu debutoval v zahraničí v roce 2008 a rychle se stal šampionem britského Cage Fighters Championship, ve kterém vyhrál všechny své zápasy a z klece neodešel nikdy poražen.

Po zisku titulu mistra Evropy přišla v roce 2010 nabídka z USA.

Ozvala se nejprestižnější soutěž těch nejlepších bojovníků světa – UFC (Ultimate Fight Championship, pozn. red.) a Vémola se stal prvním Čechem, který se ji zúčastnil.

Zatím absolvoval dva zápasy, v červenci ve svém debutu podlehl na body Jonu Madsenovi, v listopadu v Německu pak deklasoval velezkušeného Setha Petruzelliho. Navíc vyhrál prémii 60 tisíc dolarů za K.O. večera.

Nyní už se pilně připravuje na svůj třetí zápas – v březnu se v New Jersey postaví držiteli černého pásku v jiu-jitsu Luisi Caneovi.

Minulý týden si ale Vémola odskočil domů a v tělocvičně olomouckého Sokola vedl trénink místních zápasníků. Při té příležitosti poskytl i exkluzivní rozhovor Olomouckému deníku.

Absolvoval jste trénink v tělocvičně olomouckého Sokola, jaké to pro vás bylo?
Vždycky si v Olomouci dobře zatrénuju. Tady v té posilovně to kdysi všechno začalo a já se sem pokaždé rád vracím. Navíc vidím, že o ty tréninky neustále stoupá zájem, který tu kdysi nebyl, takže už si ani sám moc nezatrénuju, spíš dohlížím na ostatní. Snad až potom, co všichni odejdou, tak se tu najdou kluci, jako je třeba Marek Bouchal, se kterým si zazápasím a trochu potrénuji.

Takže jste se moc nenadřel?
Tak to zase říct nemůžu, já si teď ani nemůžu dovolit netrénovat, protože mám těsně před zápasem. Je to sice za osm týdnů, ale já říkám, že to je těsně před zápasem, zároveň poslední možná doba, kdy sem můžu na dva tři dny přijet. Ale ta příprava už vrcholí.

Jak často se vůbec dostanete do Olomouce? Z Ameriky je to celkem dálka.
Moc to nestíhám. Nedávno jsem ale koupil restauraci v Orlických horách, takže se snažím tam jednou za tři měsíce nebo za půl roku přijet. Je to vždycky dané zápasy. Každopádně když přijedu do Česka, tak se v Olomouci vždycky zastavím.

Říkal jste, že vás čeká další zápas v UFC, už víte, komu se postavíte tentokrát?
Ano, soupeře už znám, je to jeden z nejlepších Brazilců a jeden z nejtěžších soupeřů na světě. Jmenuje se Luis Cane, neporažený zápasník v jiu-jitsu a thai-boxu, v MMA měl deset vítězství, nedávno prohrál s Nogueirou, ale to je jeden z nejlepších zápasníků planety. Cane je momentálně světová osmička, a když ho porazím, tak mám velkou šanci se dostat do první desítky, možná i do první pětky. Pak by mě čekal ještě jeden nebo dva zápasy a pokud bych uspěl i v nich, tak bych mohl bojovat o titul mistra světa.

Karlos Vémola (vpravo) na snímku ze svého premiérového zápasu v UFC, ve kterém prohrál s Jonem Madsenem na body. Byla to zatím jediná porážka v kariéře. Foto: www.owall.net

Jakou máte v MMA zatím bilanci?
Zatím mám z deseti zápasů jenom jednu prohru na body, takže bilanci na to, abych mohl bojovat o mistra světa, mám. Akorát musím pokračovat ve výhrách. Každopádně v březnu musím porazit Canea. Pak se uvidí.

Ze dvou zápasů v nejprestižnější soutěži MMA na světě – americké UFC - máte jednu porážku a jedno vítězství. Jak jste zatím se svým účinkováním za oceánem spokojený?
Jsem spokojený tak, jak jste to řekl. Jeden zápas jsem vyhrál, jeden prohrál, takže padesát na padesát. Ta poslední výhra byla velice cenná, protože jsem porazil velmi zkušeného borce (Setha Petruzelliho, pozn. red.), který byl snad ještě zkušenější než Jon Madsen, se kterým jsem svůj první zápas v UFC prohrál na body.

Ten se konal v červenci 2010 v Las Vegas. Byl jste hodně nervózní?
Byl to můj první zápas v UFC, byl jsem první Čech, který se tam dostal, takže nervozita byla obrovská. Madsen byl mnohem těžší než já, nemyslím si, že by na tom byl lépe technicky. Nechci se ale na nic vymlouvat, byla to moje vina, měl jsem víc poslouchat trenéry, neshodil jsem váhu do 93 kilogramů. Fyzicky, silově a hlavně váhově jsem na to asi nebyl připravený. Těžká váha je do 120 kilo a já nastoupil se 101. Zároveň ale musím uznat respekt k soupeři, momentálně je Madsen v UFC neporažený bojovník. Je to za mnou, z každé porážky by se měl člověk poučit.

A zřejmě se vám to povedlo, se zkušeným Petruzellim jste v listopadu v Německu skoncoval v 1. kole.
Ano, snad jsem se poučil. Měl jsem nejhezčí zápas večera, dokonce jsem vyhrál soutěž o nejlepší K.O., za což jsem dostal prémii 60 tisíc dolarů. Porazil jsem Setha Petruzelliho, který měl za sebou vítězství nad slavným Kimbo Slicem, když ho složil za 14 vteřin.

V Las Vegas mne každý znal

Kdy vás čeká další zápas proti Caneovi a kde to bude tentokrát?
Další zápas bude v New Jersey 19. března. Je to na hlavní kartě, poběží to živě v televizi i v Čechách, takže lidi, co mají kabelovku, to mohou sledovat. Bude to pro mě obrovský test, když porazím tohoto Brazilce, tak věřím, že v UFC zůstanu velice dlouho a České republice budu dělat v Americe dobrou reklamu.

UFC je za oceánem obrovský pojem. Cítíte se jako hvězda?
V Americe se každý zápasník UFC cítí jako hvězda. Je to až neuvěřitelné, člověk o tom může leccos slyšet, ale dokud tam nejede, tak tomu neuvěří. Oni se nejenom zápasníci UFC cítí jako hvězdy, ale jako o hvězdy je tam také o ně postaráno.

Co to znamená?
Bydlíte v nejlepších hotelech, všechno máte zadarmo, ale tím myslím úplně všechno. Kamkoliv v Las Vegas přijdete a máte kartičku UFC, tak dostanete opravdu cokoli, od oblečení, přes jídlo, po hotel. Lidé to tam neuvěřitelně sledují. I když jsem z Česka a měl jsem v Las Vegas první zápas, tak mě tam každý znal. Šampionát UFC je tam velmi uznávaný, protože box pomalu upadá a já si myslím, že to je vůbec nejpopulárnější sport v Americe, mnohem populárnější než třeba v Evropě fotbal nebo hokej.

Takže se na něj chodí hromadně třeba i do hospody?
Všechny hospody jsou zavřené, musíte zaplatit třeba 40 dolarů jen za to, abyste se mohl jít podívat na zápas v televizi. Kdekoliv v Americe se UFC koná, tak je beznadějně vyprodané. V Las Vegas je to dokonce tak extrémní, že to není jenom dvacet tisíc lidí v aréně, ale dalších patnáct tisíc stojí venku a doufá, že kolem nich projdete a vyfotíte se s nimi. Když pak chcete odejít, tak vám trvá tři hodiny, než se odtamtud dostanete. Je to skvělý pocit.

UFC v Česku? Snowboardu se taky smáli

Sledujete své možné nástupce v Česku? Dorazí třeba v brzké době do UFC další Česka?
Abych pravdu řekl, tak to v Česku zase tak moc nesleduju. Byl jsem ale v minulém roce na jednom soustředění, které mi zprostředkoval Petr Ottich a Petr Macháček, jeden z nejlepších trenérů v Česku. A tam byli borci, kteří byli velice dobře fyzicky připravení.

V České republice se o zápasech MMA příliš neví, čím to podle vás je?
Propagace v Česku prakticky neexistuje. Ten sport tu ještě není rozvinutý, chybí tu konkurence, chybějí tu sponzoři a hlavně chybějí diváci. Bez diváků to nepůjde, pokud na to nebudou chodit a budou to odsuzovat ve smyslu, jak se to tady prezentuje jako boj bez pravidel. To je hloupost. Je to normální sport. Já věřím, že to nebude dlouho trvat a v nějaké omezené podobě jako třeba box se objeví i na olympiádě.

Opravdu tomu věříte? Dnes to zní dost neuvěřitelně.
Pamatuji si, že když jsem před dvaceti lety začal v Česku jezdit na snowboardu, tak se mi taky každý smál. Dneska je to běžná věc a bere se to jako samozřejmost. Takže já věřím, že i ty zápasy v kleci porostou. Pokud budou mít takový progres jako doposud, tak to bude jeden z nejznámějších sportů nejenom v Americe a Japonsku, ale na celém světě.

Před posledním zápasem jste přešel do nižší váhové kategorie do 93 kilogramů. Jak se v ní zatím cítíte?
Myslím si, že mi zatím sedí, ale měl jsem v ní jenom jeden zápas. V těžké váze jsem jich měl deset, takže až jich budu mít deset v třiadevadesátce, tak to budu moct posoudit.

Vyhazovače dělám dál, kvůli lidem

Dlouho jste se živil jako vyhazovač v klubech, děláte to stále, nebo už nemáte čas?
Zkoušel jsem toho nechat, ale je to těžké. Třikrát denně trénuju, vždycky je to z posilky domů a vůbec bych se nedostal mezi lidi, takže v pátek, v sobotu to občas ještě dělám. Stejně nemůžu pít, tak stojím a hlídám. Tuhle práci dělám od osmnácti let, je těžké jen tak přestat.

Četl jsem, že vaším snem by byl zápas v Česku. Jak moc je to teď reálné?
Ten zápas byl dokonce domluvený. Vždycky jsem chtěl mít zápas doma. Jsem jeden z mála Čechů, kteří zápasí v zahraničí, takže mám docela dost fanoušků, kteří za mnou létají do Anglie, do Německa nebo do Ameriky. Já jim to chtěl nějak vrátit a zápasit doma v Česku, aby jich mohlo přijít ještě víc. Jenže těsně předtím, než jsme ten zápas zorganizovali, tak mi přišla nabídka z Ameriky, kterou jsem nečekal. A UFC se neodmítá.

Bylo by to vůbec reálné vzhledem k vaším současným honorářům?
V Česku by to rozhodně nebylo o pěnezích, ani by mě tady asi nikdo nezaplatil. Spíš by to byla taková sentimentální záležitost. Ale teď doufám, že na to dlouho nepřijde, protože bych chtěl být co nejdéle v UFC a ta nedovoluje zápasit nikde jinde. Možná ten sport bude tady za pár let na takové úrovni, že by si UFC udělala galavečer v O2 Aréně, ale momentálně to nejde.