Jakube, jak probíhala cesta české reprezentace na kvalifikační turnaj World Baseball Classic?

Nejdřív jsme jeli na přípravu do Arizony, v Česku jsme neměli podmínky k tomu, abychom se pořádně nachystali na kvalifikaci World Baseball Classic. V Arizoně jsme strávili pět dní a hráli jsme tam i přípravné zápasy. Připravili jsme se a jeli jsme do Mexika. Už první zápas proti domácím byl úžasný.

Publikum v Americe vás nadchlo?

Atmosféra byla vynikající, stadion pro třicet tisíc lidí byl plný. Proběhlo i slavnostní zahájení se vším všudy. Byl to asi největší zápas českého nároďáku, který jsme kdy hráli. Za Mexiko hrála spousta hráčů z nejlepší soutěže světa Major League Baseball. Zápas skončil 2:1 
a to od nás nikdo nečekal, že bychom s takovým týmem dokázali hrát vyrovnaně. Mexičani fandili celý zápas 
a myslím, že ocenili i náš výkon. Byl to zážitek.

V dalším zápase jste dokázali jasně zvítězit, že?

Jelikož jsme proti Mexiku prohráli, tak jsme hráli s Německem a v tom zápase jsme pokračovali výkonem jako proti Mexiku. Vyhráli jsme 15:3. Tím jsme se dostali do očí novinářů a médií a ukázali jsme, že český baseball jde nahoru. Všechny jsme překvapili. Dostali jsme se do zápasu s Nikaraguou. Bylo to semifinále o postup do finále proti Mexiku.

Nakonec vám k největšímu zápasu chyběl krůček…

Celý zápas jsme vedli 4:2, oni pak v závěru vyrovnali kvůli smolné chybě a smolnému rozhodnutí sudího. Ve druhém nastavení jsme prohráli 6:7 a do finále jsme se nedostali.

Byl výrok rozhodčího ve vypjaté situaci chybný? Jak jste se s tím srovnávali?

V ten moment hráči bojovali dál, na takové akci to řešili trenéři. Kluky jsme povzbudili, pořád jsme to měli ve svých rukou. Když se hrálo, tak nikdo nebyl naštvaný, skončilo to rozmluvou kouče s rozhodčím. Chtěli jsme rozhodnout na pálce, šance jsme měli. Bohužel to nedopadlo.

Smutek přišel až později?

V jedenácté směně jsme měli blízko k vyrovnávacímu bodu a mohli jsme udělat výsledek, jaký Česká republika ještě nikdy neudělala. Pak nás to hodně mrzelo a hodně nás to bolelo. Hráči nemluvili, pak přišli trenéři, kteří tu atmosféru nějak rozsekli. 
S odstupem času se ten turnaj ale hodnotí strašně pozitivně. Světu jsme ukázali, že český baseball jde nahoru. Že je s námi potřeba počítat a že by nás měli příště pozvat zase na takový turnaj.

Získali jste tedy velké zkušenosti?

Je to určitě obrovská zkušenost, ale náš tým už je právě tak zkušený, že jsme se takového turnaje a takových týmů vůbec nelekli. Nikaragua měla šestnáct profesionálů, v Mexiku byli profesionálové všichni. Trenéři nás fakt dobře připravili. Dokázali jsme s takovými týmy hrát vyrovnané zápasy.

Tlak jsme dokázali zvládnout, před tolika lidmi jsme nikdy nehráli.

Byla v českém týmu velká konkurence? Jaký jste měl prostor ve hře?

Ano, bylo tam hodně hráčů. Na mojí pozici catchera hrál Martin Červenka, náš jediný profesionál, který hraje v Americe. Po přípravě v Arizoně byli trenéři spokojení s tím, jak jsem pálil. Na turnaji jsem hrál za nerozhodných nebo důležitých stavů proti levorukým nadhazovačům.

Začínají české nejvyšší soutěže. Jaké jsou vyhlídky pro olomoucké Skokany?

Celý tým se na sezonu těší. V Ostravě proběhl minulý týden přípravný turnaj. S výkony všech hráčů jsme byli spokojení. Pomáhám i s trénováním, takže to můžu trochu zhodnotit. Máme navíc tři zahraniční posily, které by nám měly pomoct, abychom se dostali na nějaké vyšší pozice.

Mělo by se hrát více večerních zápasů při umělém osvětlení. Co na to říkáte?

Česká baseballová asociace chce zatraktivnit zápasy, dát je v divácky zajímavých časech. Může to přitáhnout i lidi, kteří se o baseball zatím tolik nezajímali. I na velkých akcích se hraje většinou pod světly, i teď v Mexiku to tak bylo. Pro hráče je denní světlo a umělé osvětlení trochu rozdíl ve vidění míče. Jde to správným směrem, hráči si na to pak zvyknou i pro ty velké akce.

Skokani získali také zahraniční posily. Můžete je představit?

Hlavní posilou je Devon Ramirez, je to Američan s filipínskými kořeny. Před měsícem hrál v reprezentaci Filipín. Je to nadhazovač i dobrý pálkař. Měl by nám pomoct i s trénováním, má zkušenosti z profesionálních lig. Přes zimu hrál v Austrálii a odtud s ním přijel k nám další nadhazovač, talentovaný Tyson Cosgrove.

V čem jsou jeho přednosti?

Může hrát kdekoliv v poli. Nečekáme, že by byl rozhodující postavou v týmu, ale měl by to svým drajvem oživit. Je mu osmnáct let a zvedne konkurenci i pro naše mladé kluky. Od prvních momentů co je tady, je vidět, že dělá maximum pro to, aby hrál. A tím tlačí i naše hráče k tomu, aby se zlepšovali.

Třetí akvizicí je Nathan Van Der Linden.

Je to můj spoluhráč z West Torrens Eagles, to je australský tým v Adelaide, kde jsem byl před dvěma lety. Je to spojka, je na i soupisce profesionálního týmu Adelaide Bite, takže velmi kvalitní hráč.

Jak probíhá domlouvání zahraničních posil? S bývalým spoluhráčem Van Der Lindenem už jste se znal…

Přesně tak, to bylo trochu jednodušší, protože jsem ho znal přímo z hřiště. Pak jsem jednal s Ramirezem. Dostal jsem na něj kontakt přes mého trenéra z Austrálie. Hráčů, kteří se hlásí do Evropy, je strašná spousta. Je hrozně těžké vybrat, protože ne vždy jsou informace pravdivé. Někteří jsou třeba po zranění. S výběrem mi pomohl australský trenér, abychom našli hráče, který je plný sil a chce udělat výsledek. A nejel sem jen na výlet.

Přes zimu se vám podařilo dobře natrénovat?

Příprava proběhla tak, jak měla. Soustředili jsme se hlavně na pálku, která byla slabinou v minulých letech. Všechny naše posily dokáží nadhazovat, tím jsme posílili obranu. Síla v útoku a v obraně se vyrovnala. Poslední turnaj naznačil, že by sezona mohla být jiná než ty předešlé.

Cílem je posunout se ze spodních pater tabulky, ve kterých jste končili v minulých letech?

Ambice jsou takové. Nemůžeme hned myslet na první místo po základní části. Určitě chceme vyhrát co nejvíc zápasů. Do play-off jde šest týmů z osmi, šance je velká. Tým je letos schopen to dokázat. Cílem je skončit někde kolem čtvrtého místa, když to bude šesté, tak se také nebudeme zlobit. Chceme postoupit do play-off a ne do baráže, kterou jsme si prožili několikrát za sebou.

Extraliga by se měla do další sezony o dva týmy rozšířit.

Je to další krok baseballové asociace, která chce náš sport dostat do více měst než je Brno, Praha, Ostrava a Olomouc. V téhle sezoně budou v baráži hrát poslední dva týmy extraligy a první čtyři z první ligy.

Vnímáte to jako správnou volbu?

Nevím, jestli je to dobrý krok. Dokud se to nevyzkouší, tak se to nedá říct. Uvidí se, jestli týmy, které postoupí, budou konkurenceschopné. Skoro nikdo z první ligy nedokázal v baráži extraligový tým porazit a nějakou dobu už se to hraje. Ambice má Třebíč a druhý tým je ve hvězdách. Třebíč a Frýdek-Místek mají nové stadiony.

Kdy přivítá novou sezonu baseballové hřiště v Olomouci?

První domácí zápas bude až 21. května, protože na našem hřišti probíhá rekonstrukce trávníku. Máme výjimku, že prvních asi šest víkendů hrajeme venku. Bude to taková těžší série.