„Největší šance má stálice olomouckého kajaku Tomáš Slovák, který sbírá medaile z vrcholných akcí nepřetržitě od roku 2003. Na medaile pomýšlí také duo kajakářek Lenka Lagnerová a Kateřina Vacíková, loňské mistryně světa v závodě družstev. Pro cenné zkušenosti si do Bosny jede nejlepší česká juniorka Linda Vránová. Ta má s tratí na Uně bohaté zkušenosti. Vloni tu dokázala vybojovat juniorský evropský titul ve sprintu a další kov přidala v dlouhém sjezdu,“ uvedl olomoucký kajakář David Knebel, jenž by přední příčky měl také atakovat.

Program mistrovství se od letošního roku rozšířil o další disciplínu. Od čtvrtka do neděle budou mezi závodníky rozděleny čtyři kompletní sady medailí. Dnes šampionát odstartuje dlouhým sjezdem. Zatímco na střední Evropu nyní dopadají četné přeháňky, v Bosně si závodníci na trati bez stínu užívají teplot kolem třiceti stupňů. „Tvrdé klimatické podmínky jsou podtrženy tím, že start závodů je v době největší výhně přes polední pařáky. Horké klima snad nebude příliš na obtíž našim závodníkům, kteří se s podmínkami seznámili na dvou přípravných soustředěních v minulém měsíci,“ věří Knebel. Z regionálních vodáků do bojů o medaile dnes zasáhne Slovák, Vacíková a Lagnerová.

V pátekse nejlepší klasici poměří v závodě tříčlenných družstev. Do role favoritů se mohou směle pasovat čeští kajakáři. „Naši borci za posledních sedm let podlehli na mistrovství světa či Evropy jen jednou, a to v roce 2001. Od té doby trojice českých kajakářů neodešla z vrcholné akce poražena,“ poznamenal Knebel. Favoritkami v dlouhé hlídce jsou i ženy, jmenovitě Michala Mrůzková, Kateřina Vacíková a Lenka Lagnerová. O nejcennější kov se poperou i singlkanoisté, kteří v Karlových Varech brali na MS 2006 stříbro. V této kategorii startuje litovelský Jan Neset.

Sobota a neděle je vyhrazena sprintům, kde je velkým favoritem Tomáš Slovák. Medailové příčky by mohl atakovat i David Knebel. „V posledních letech se mi na vrcholných akcích ale příliš nedařilo,“ poznamenal Knebel. Česká reprezentace se na šampionátu musí mimo soupeřů vypořádat i se specifickým prostředím. Řeka Una není srovnatelná s ničím, na čem se doposud na vrcholné úrovni soutěžilo. Tak, jak se program závodů ve sjezdu dělí na dvě disciplíny – klasický sjezd a sprint – tak i charakter Uny lze rozdělit na dva zcela rozdílné terény. Sprintová trať je technicky velice náročná s množstvím náročných přejezdů a nutností precizních nájezdů, kde vyrobit osudnou chybu je otázkou okamžiku. Naproti tomu úsek řeky vybraný pro dlouhý sjezd je z osmdesáti procent jen rychle tekoucí, hluboká, křišťálově modrá voda,“ dodal Knebel.