„Teď jsme si hlavně chtěly dokázat, že házenou umíme hrát. Měly jsme obavy samy ze sebe,“ říká už uvolněně vystudovaná psycholožka Hejtmánková.

Rozhovor

Český pohár zatím nepoznal jiného majitele než Zoru. To je asi velká spokojenost.
Určitě, na to se nedá říct nic jiného.

Letos to vítězství bylo možná i trošičku nečekané. Přece jenom jste měly určité problémy na podzim.
Podzim bych tak úplně neřekla. Do toho Poháru vítězů pohárů s Pančevem bylo všechno o.k. Podařil se nám úžasný postup, dařilo se vlastně všechno v té době, ale pak to na nás spadlo. A najednou se nedařilo vůbec nic. Obrana, útok, nic. Teď na tomto turnaji jsme si hlavně chtěly dokázat, že tu házenou umíme hrát. Fakt jsme měly trošku obavy samy ze sebe.

Co si myslíte, že v semifinále i finále nakonec rozhodovalo?
Proti Veselí zachytala perfektně Barča Raníková, ve finále proti Slavii se totéž povedlo Dáše Vyhlídalové. Obě dvě gólmanky předvedly opravdu výborné výkony a od toho se to vždycky odvíjí. V házené je obrana základ.

Jak začátek proti Veselí, tak úvod finále byl ve znamení spousty technických chyb a nepřesností, vypadávaly vám i jednoduché balony. Bylo to nervozitou, nebo něčím jiným?
Ve finále nám nevyšel začátek, kdy nám to tam hodně padalo a my jsme naopak nic nedávaly. Není to extra výmluva, ale na nás je tady strašná zima a my máme úplně zmrzlé ruce. To se nedá chytit balon. A sráží to na kolena, když vám dvakrát po sobě vypadne jednoduchý míč. Potom člověk musí hodně hrabat sám v sobě, aby zas nabyl sebedůvěru a šel do toho zas naplno. A tohle překonat bylo v podstatě složitější než překonat Slavii.

Které utkání bylo pro vás těžší? Veselí nebo Slavie?
Já si myslím, že psychicky bylo obtížnější spíš přehrát Veselí. Ve finále už je to jiné, tam není kam couvat. Proti Veselí jsme chtěly hodně moc uspět.

Myslíte, že vás tato vítězství nakopnou do druhé části interligy?
Musí. Musí, prostě to jinak nejde. My na sobě podle mě hodně děláme. Hodně jsme se s holkama o tom bavily. O spoustě chyb, které děláme. Od trenéra jsme taky dostaly řádně do těla. Musí se makat. A je to potřeba.

Daly by se vyzdvihnout některé individuální výkony? Třeba na Míše Hrbkové i Romaně Tomečkové byla vidět velká namotivovanost po té prohře v Písku.
V Písku to nešlo vůbec nikomu. To jsme chtěly odčinit úplně všechny. Jedna vedle druhé! (velmi důrazně) Tam prostě není výjimka, protože všechny jsme to na sobě strašně cítily. A není to o tom, kdo dá pět gólů, nebo ani jeden. V utkání podáváme celkový výkon. Jak jednotlivě, co hráčky odehrály, tak v celkovém vyznění hry. A takové společné výkony jsme potřebovaly už hrozně moc.