Na mistrovství republiky jste skončila na čtvrtém místě. Jak jste s takovým výsledkem spokojená?
Důležitější než umístění je proměvždy výkon. A já jsem skočila málo, jen 172 centimetrů, takže to hodnotím jako neúspěch. Nato, abych byla spokojená, bych musela skočit tak o pět centimetrů více. To by ještě šlo.

Před vámi byly reprezentantky Laláková, Straková a Dubnová. Co vám do nich schází?
Hlavně pár let tréninku a teď i nižší váha. (smích) V poslední době jsem přibrala. Maturita, oslavy, a tak to podle toho dopadlo. Teď se snažím do dvaadvacítek aspoň pár kilo zhubnout.

Mistrovství do dvaadvaceti let bude vaším letošním vrcholem?
Samozřejmě, letos jsem teprve první rok v ženách a to ještě není úplně moje kategorie. Na dvaadvacítkách bych chtěla vyhrát a hlavně skočit hodně.

Myslíte, že se dokážete časem na úroveň těch nejlepších dotáhnout v Olomouci, nebo budete muset odejít někam jinam, třeba do Prahy?
Nad tím jsem zatím nepřemýšlela. Ale nechtělo by se mi odcházet,mněse tu líbí.

Údajně máte v plánu studium ve Spojených státech, je to pravda?
Je to ještě hodně otevřené a netuším, jak to dopadne. Bylo by to do Hattiesburgu v Mississippi a studium trvá čtyři roky. Chtěla bych tam hodně, byla by to dobrá příležitost, ale musím v říjnu udělat testy. Pomáhá mi to zařizovat oštěpařka Hanka Prudilová, která už tam několik let studuje.

V únoru jste vyhrála halový titul, poznamenalo to nějak i další část sezony?
Nebyly tam ty nejlepší, tak to nemá takovou velkou váhu. Podařilo se mi skočit docela dobrý výkon 179 centimetrů, ale jako mistryně republiky se necítím.

Vytrvalkyně Petra Kamínková zdůrazňovala, jak je těžký přechod z juniorek do žen. Je to pravda?
Pokud juniorka nemá výkony na hranici těch nejlepších žen, tak je to hodně těžké. Trvá to, než se dostane nahoru a toho, kdo nemá silnou vůli, to může otrávit.

A tu silnou vůli vy máte?
No, to nevím. Mě skákání baví. Chci vědět, co bude za takové dva roky, jestli se stále budu zlepšovat, a pokud ne, tak vůle může také odejít.

Muži-výškaři jsou jedna velká parta, je to stejné i v ženách?
Výškařky spolu takto vůbec nedrží. Já mám mezi nimi jen jednu kámošku, Zuzanu Rozsypalovou, se kterou se potkáváme na soustředěních. S ostatními si řekneme „ahoj“ a to je všechno. Ale mně to vyhovuje, alespoň se nerozptyluji. Já se potřebuji soustředit a před každým pokusem si představit, jak bude vypadat.