V náročném programu si našla i čas na vdávání a ze slečny Šaškové se stala paní Kelarová. „Je toho teď hodně, doufám, že to vydržím,“ přiznává olomoucká spojka velkou vytíženost.

Rozhovor

V repríze českého finále loňské sezony jste ve Veselí na Moravě remizovaly. Jaký máte dojem z toho utkání, nedalo se na Slovácku vyhrát?
Byl to od začátku hodně vyrovnaný zápas. Přesto jsme si v určitých chvílích zápasu dokázaly vytvořit dobrý náskok. Na konci prvního poločasu to byly čtyři branky, v průběhu druhého dokonce pět. To už to vypadalo, že utkání zvládneme dovést do vítězného konce.

To nakonec nevyšlo, co se stalo?
Pak Veselí hodně zabojovalo, my jsme udělaly pár technických chyb a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Takže remíza.

Jak jste uvedla, ve druhé půli jste měly slibný náskok pěti gólů, vedly jste 21:16. Pak už jste stihly dát jen dvě branky, zatímco Veselí sedm. Mohla hrát svoji roli i únava v závěru?
Myslím si, že to určitě sehrálo svoji úlohu. Bohužel je nás teď málo, trápí nás zranění a podobně. Takže to samozřejmě nějaký vliv mělo. Ale nemělo by se to stávat i tak.

Zora má na podzim hodně nabitý program, během pěti dnů jste sehrály tři utkání, další vás čeká v neděli. Vy osobně to máte ještě nabitější, před pár dny jste se vdávala. Do toho hrajete tato těžká klání, jak to stíháte?
Je to náročné, dokonce hodně náročné. (smích) Hlavně je to unavující, doufám, že to nějak zvládneme. Že trenér tomu adekvátně přizpůsobí náš režim. Snad se i holky, co je trápí nemoci a různá zranění, co nejdříve uzdraví a bude nás víc, abychom mohly síly rozdělit.

Ve Veselí to bylo pro Zoru hodně pikantní utkání, v bráně se vám postavila exolomoucká Lenka Černá.
Určitě to bylo hodně speciální. Protože Lenka nás přeci jen dobře zná. Ví, kam každá hráčka ráda střílí, protože všechny hráčky mají svá oblíbená místa. Ale zase naopak my známe ji, víme, jak se chová v bráně. Takže to bylo kdo s koho.

A pro koho tento minisouboj nakonec vyzněl?
Myslím si, že to dopadlo tak půl na půl, občas nám něco chytla, vyloženě tak, že věděla. Občas jsme zase my věděli co udělat, takže to opravdu dopadlo padesát na padesát.

Když se zaměříme na Zoru, vám se opět nepodařilo zvítězit v lize venku. Zatímco doma jste zatím stoprocentní, na hřištích soupeřek jste se ještě neradovaly. Čím si to vysvětlujete?
Nevím, to je těžké. Možná v tom domácím prostředí nás žene podpora diváků, ale těžko říct. Zkrátka doma se nám hraje lépe.

Teď už se musíte soustředit na úvodní zápas 3. kola Poháru vítězů poháru, hostíte srbský tým Dinamo Pančevo. Co víte o tomto soupeři?
Zatím toho moc není, takové ty základy, co jsou na našem webu, co si může každý přečíst. Důkladnější seznámení s nimi budeme mít dnes (v pátek, pozn. red), kdy máme přípravu i s videem. Trenér nám nastíní jejich taktiku, takže to se teprve dozvíme podrobnosti o jednotlivých hráčkách.

V minulém kole jste vyřadily běloruský Minsk, teď vás čekají Srbky. Není vám tak trošku líto, že vás los posílá zatím jen na východ, že si neuděláte pěkný výlet třeba do Francie?
Určitě, už o tom mezi holkami taky diskutujeme. (směje se) Že to máme jako odměnu, abychom si vážily České republiky. Protože když takhle cestujeme na východ, tak se vždycky vracíme rády zpátky. Už bychom se ale taky rády podívaly někam jinam na druhou stranu než do komunistických zemí nebo na Balkán. Ale zase aspoň poznáváme něco jiného.

Vy osobně jste poslední dobou v dobré formě , padá vám to tam. To je určitě hřejivý pocit.
Je to docela fajn, akorát je toho teď opravdu hodně. Doufám, že to vydržím a že mi to půjde i dál.