„Už víme, jak to chutná. O to větší máme motivaci,“ tvrdí Martina Salčáková.

Olomoucká křídelnice před startem semifinálové série s Mostem prozradila, v čem se skrývá silná stránka družstva: „Je tady jedinečný týmový duch a táhneme za jeden provaz.“

O postup mezi nejlepší čtyři české kluby interligové sezony jste bojovaly až do posled-ního kola. Cítíte po výhře nad Zlínem úlevu?
V utkání jsme byly favoritem, poslední krok ale bývá nejtěžší a my jsme minimálně bod potřebovaly. Povedlo se, takže je to velká úleva a na play-off se těšíme.

Byl postup do play-off obtížnější než v minulé sezoně?
Těžší to rozhodně bylo. Minulý rok už 28 bodů k postupu do play-off stačilo. Letos by to bylo málo. My jsme si to v sezoně drobně pokazily vzájemnými zápasy s našimi dvěma největšími rivaly – s Porubou a Veselím. Nicméně jsme dokázaly překvapit v jiných utkáních, například doma s Michalovci nebo v Šaľe, takže jsme si to zase vydřely zpátky.

Právě v Porubě jste vybouchly, když jste nasázely jen 11 branek. Pak jste ale přidaly pět výher v řadě. Byl to zlomový moment?
To byl pro nás velký zdvižený prst. Ten zápas se tehdy vůbec nepovedl, a možná bylo dobře, že to přišlo takhle brzo. Uvědomily jsme si, že do play-off to bez dřiny, sebezapření, vůle a morálky nepůjde a zabraly jsme.



Skončily jste mezi českými kluby čtvrté, v semifinále play-off tedy narazíte na první Most. Je to soupeř podle vašeho gusta?
Bohužel ne, my jsme chtěly jít do play-off aspoň ze třetího místa. Trochu jsme si přály, aby Veselí ještě v posledních dvou kolech klopýtlo a šly bychom tím pádem na Slavii. Je to ale Most. Ani s ním jsme však neodehrály v sezoně vůbec špatná utkání. Doma jsme s nimi prohrály o čtyři góly, ale utkání bylo vyrovnané, a ani na jejich hřišti jsme se herně neztratily, i když to výsledkově úplně nevyšlo. Budeme se snažit překvapit, nemáme co ztratit. Chceme hrát o medaile a tohle bude první krok, případně příprava na další utkání.

Loni jste vybojovaly bronz. Je hlavním cílem zopakovat medailový zisk?
V loňské sezoně se nám to povedlo a o to větší teď máme motivaci, protože jsme si ty vítězné emoce užily a víme, jak to chutná. Budeme chtít bojovat minimálně o bronz nebo o jakoukoliv medaili. Bude to asi těžší než loni, ale já osobně jsem ráda, že do play-off nejde Poruba, protože na ni letos moc neumíme (úsměv).

Vítězné emoce jste si užily už po zápase se Zlínem. Týmový duch funguje?
U nás je týmový duch opravdu velký. Mám i s čím srovnávat a myslím, že tady je to jedinečné. Nás je tady spousta studentek a trávíme hodně času spolu. Přemýšlíme, že před play-off vymyslíme i nějaký teambuilding. Týmový duch tady je, podporu máme jedna od druhé navzájem, od trenérů, od vedení a myslím, že naše velké plus je, že táhneme za jeden provaz.

V sobotu to pro vás byl vítězný den. Na stadionu Sigmy jste během poločasové pauzy kopala na branku a sledovala výhru Olomouce nad Ostravou. Jak jste si to užila?
(směje se) Jo, já jsem si hlavně přála, abych se u té penalty nezranila nebo aby se něco nestalo. Bylo to příjemné se i takhle spojit s kluky fotbalisty, seznámit se navzájem a podpořit se. Je to perfektní, ten projekt Univerzita pro sport se mi moc líbí. Budeme jen všichni rádi, když spolupráce bude pokračovat nadále.

A samotný zápas se vám líbil?
Fotbal byl perfektní zážitek, ale my jsme bohužel viděly jen první poločas, po kterém jsme se šly připravovat na náš zápas. Před vítězným gólem jsme utekly, ale gratulujeme klukům k vítězství a máme radost.