Řeč je Tereze a Zdeňkovi Grómanových, opavských závodnících, kteří se v tomto roce upsali elitnímu světovému továrnímu týmu Kosmic.

Jednadvacetiletá Tereza a za pár dnů dvacetiletý Zdeněk mají na svém kontě řadu vynikajících umístění. Zdeněk byl podruhé po sobě v anketě Zlatý volant vyhlášen druhým nejlepším českým motokáristou, Tereza prestižní Cenu Elišky Junkové pro nejlepší ženu za volantem z roku 2010 neobhájila.

Kdo z vás je lepším závodníkem?
Zdeněk: Tak mluv, ségra.
Tereza: Loni jsem to byla já (úsměv). Jinak to ale byl vždycky brácha.
Z: Vždycky ne, až od roku 2004, kdy jsem se do toho konečně dostal.

Jaká pro vás byla poslední sezona? Co byste označili jako svůj největší úspěch?
T: Já jsem byla v Americe na světovém poháru šestá a v Portugalsku jsem dojela na Evropě devátá. Vždycky to nějak vyšlo do té desítky.
Z: My jsme letos jeli evropskou sérii a světovou sérii WSK. V té světové jsem skončil jedenáctý a v portugalském Portimau jsem dojel desátý, hned za ségrou. V Americe jsem měl naději na první pětku nebo čtyřku, ale pak jsem se s jedním soupeřem rozstřelil, protože mě zavřel, a dojel jsem až dvanáctý. Na posledních závodech WSK v Egyptě jsem byl pátý, to bylo dobré. Potom jsem jel ještě v jiné kategorii, než normálně jezdím, v KZ1 s řazením. Tam jsem jel vůbec poprvé a hned světový pohár. Mezi těmi nejlepšími jsem skončil desátý.

S motokárami tedy procestujete pěkný kus světa. Jaká byla nejexotičtější destinace?
Z: V roce 2009 jsme byli v Macau, fajn to bylo v minulém roce i v Americe a Egyptě.
T: Třeba v Itálii jsme byli už tolikrát, že to ani nepočítáme. Přitom jsme se ani jednou nepodívali do Říma ani do Benátek.

Hecujete se navzájem, nebo mezi vámi panuje sourozenecká rivalita?
T: Já to beru tak, že brácha je rychlejší. On to vnímá trochu hůř, přece jenom jsem holka. Ale jinak si pomáháme a radíme si.
Z: Když je někdy ségra pomalejší a snažím se jí poradit, tak se naštve. Někdy je rychlejší ona, někdy já, ale snažíme se spolu vycházet.

Děláte sestře někdy i mechanika?
Z: To, ne, vždycky jsme měli svého mechanika. Vlastně jednou jsem jí ho dělal, když zkoušela motokáru s řazením, ale málem jí upadlo kolo, takže jako mechanik dobrý nejsem.

Dorazili jste na Memoriál Petra Křižana, se kterým jste se oba znali. Jak na něj vzpomínáte?
T: Petra jsme znali velice dobře, on nás vlastně učil jezdit. Je to příjemná vzpomínka.

Jaké máte plány pro příští rok?
Z: V tomto roce jsme přešli do nového týmu a přesedlali na nový podvozek značky Kosmic s motorem Vortex. Tento tým loni vyhrál jak evropskou, tak světovou sérii, takže máme od vedení stáje položené vysoké cíle. Určitě bych se chtěl umístit v první pětce na mistrovství světa, které se letos poprvé pojede na pět závodů. Stejně tak bych se chtěl umístit co nejvýš v evropském šampionátu.
T: Budeme se snažit, lehké to určitě nebude (úsměv).