„Nemáme co ztratit. Myslím, že to nám krásně rozváže ruce a věřím, že zase podáme dobrý výkon. Jestli to bude stačit, to se ukáže až na hřišti," říká před dalším těžkým zápasem devětadvacetileté křídlo, které rozjíždělo basketbalovou kariéru na Hané, v dresu Prostějova a Olomouce.

Jak vnímáte dosavadní vystoupení českého týmu na mistrovství Evropy, kde dosahujete historických úspěchů?
Myslím, že se to nedá vidět jinak než pozitivně, právě díky těm úspěchům. Jeli jsme sem s tím, že chceme nějaký úspěch udělat a to pro nás byl postup ze skupiny. I v té skupině jsme předváděli velmi dobré výkony. I ty dva zápasy, co jsme prohráli, jsme prohráli v koncovce nebo v prodloužení. Zápas s Chorvaty už byl nad plán, pozitivně jsme překvapili.

V čem je základ úspěchu týmu na mistrovství?
Je to v tom, že se tým od poslední Evropy příliš neproměnil, co se týče složení. Ale proměnil se v tom, že jsme všichni zase o dva roky zkušenější. To zejména dva hlavní tahouni Saty (Tomáš Satoranský) s Veselkou (Jan Veselý). Na nich to je všechno založené, pak se k nim vždycky přidá někdo další. Náš styl je trošku jiný než ostatních soupeřů. Zatím to vypadá, že to hodně týmům nesedí. Snad nás ještě nepřečetli natolik, že to ještě budeme moct použít do konce turnaje.

Před čtvrtfinále se Srbskem: hlasy basketbalových osobností z regionu

Před čtvrtfinále Česko - Srbsko

Ve čtvrtfinále se střetnete s favorizovaným Srbskem, ale i předchozí soupeř z Chorvatska byl favoritem. Dodává vám výhra sebevědomí? A jak vidíte šance před zápasem?
Nejenom sebevědomí, ale může nás to i uklidňovat v tom, že máme opravdu už dávno splněno. Teď můžeme hrát klidně a s čistou hlavou a jít do toho s tím, že nemáme co ztratit. Myslím, že to nám krásně rozváže ruce a věřím, že zase podáme dobrý výkon. Jestli to bude stačit, to se ukáže až na hřišti.

V zápase s Ukrajinou jste patřil mezi nejlepší české střelce, kde se to u vás jako defenzivního hráče vzalo a jak se cítíte před soubojem se Srbskem?
Kdyby se to dalo dopředu cítít, tak můžu trenérovi říct před zápasem ‚Budu dávat. Chci hrát čtyřicet minut.' (usmívá se). Člověk samozřejmě dopředu nikdy neví, záleží to na hodně okolnostech a na tom, jak soupeř brání. Pro mě je základ odvést si tu práci v obraně, a když mám v útoku nějakou výhodu, které jde využít, tak se o to snažím, protože vím, že to týmu pomůže vyhrát.

Máte také šanci být jedním z mála českých kolektivů, který se vůbec kdy dostal na olympijské hry. Jak velký je to sen?
Sen je to velký. Ale všichni si uvědomujeme, že i když se nám skoro povedlo dostat se do té kvalifikace, tak i ta kvalifikace je ohromně těžká, postoupí jeden ze šesti týmů. Zatím je to hodně vzdálené, ale jsem rád, že zatím máme ještě možnost ten sen dál snít.

Jak na vaše úspěchy reagují například bývalí spoluhráči, známí a rodina z Olomouckého kraje? Cítíte jejich podporu a přijel vám někdo fandit do Francie či Lotyšska?
Fandit nikdo nepřijede, vím, že ostatním klukům se sem sjíždějí rodiny. Ale fandí všichni okolo a reakce jsou samozřejmě hodně pozitivní. Chodí mi po zápase hodně zpráv, všechny gratulují ke krásným výkonům, a že děláme lidem doma radost. To nás hrozně těší, je to velký důvod, proč to děláme.

Stanislav Heloňa