Zora si odnesla cenu za sportovní kolektiv roku, kouč Lubomír Krejčíř za trenéra roku a Václav Dobeš vyhrál cenu pro funkcionářskou osobnost roku.

Na Zoře tak mohou být spokojení.

„Pokud mám rekapitulovat rok 2008, tak byl nesmírně úspěšný. Hlavně ty mezinárodní úspěchy z hlediska evropských pohárů jsou svým způsobem průkopnické pro olomouckou ženskou házenou,“ říká olomoucký trenér roku Lubomír Krejčíř.

Rozhovor

Ze kterého z uvedených úspěchů máte vy osobně největší radost?
Samozřejmě je to titul, to bezesporu. Ale musím dodat, že osmifinále PVP je úspěchem minimálně srovnatelným.

Stal jste se trenérem roku, takže byla oceněna i ta každodenní práce s kolektivem. Máte z ní stále radost, nebo už jsou někdy chvilky, kdy toho máte plné zuby?
Pokud by nepřinášela radost, tak by se to asi nedalo dělat. Takže mi radost stále přináší. Samozřejmě, pokud se vyhrává, je to všechno jednodušší. Pokud se prohrává, je to komplikovanější. Ale časem člověk získá nadhled nad věcí, a pokud všechno funguje tak, jak to v současné době funguje v našem oddílu, dá se i v době, kdy se nedaří, uvažovat o dalších perspektivních krocích.

Co máte těmi kroky na mysli?
Myslím tím budování nového týmu, připravování nových hráček. To je potěšující stejně jako vítězství.

Takže to vás musí těšit výsledky vaší juniorky, která prokazuje velkou sílu a roste v ní hned několik nadějných hráček.
Je jich relativně hodně na Olomouc. Mě při této otázce spíše vadí, že ubývá členská základna ženské házené v celé republice. Potřebovali bychom více takových klubů, jako je ten náš. Aby se dalo pracovat s více talentovanými hráčkami. Aby ženská házená, zejména z hlediska reprezentační úrovně, nebyla tam, kde je teď.

Rok 2008 byl pro vás senzační, ale když se podíváme dopředu, co byste si přál od roku 2009?
Přál bych si i při tom změněném a oslabeném kádru obhájit český titul. Což samozřejmě je možné, ale velice složité vzhledem k vyrovnanosti soutěže. Přál bych si hodně zdraví pro sebe, své blízké a taky všechny hráčky. No a každopádně i trošku toho štěstí, aby se nám ta naše loď, ať už obecně, nebo klubová, nepotopila.

Anketu o nejlepší sportovce Olomoucka jste v podstatě ovládli. Jaký smysl mají podle vás podobné akce a ankety?
Pro mě bezesporu. Protože finanční ocenění v našem sportu není priorita, není zásadní. Jsme amatéři a jakési společenské ocenění nebo uznání té práce a následná medializace nás těší úplně stejně jako hmotná odměna. Alespoň mě osobně určitě.

Martin Dostál