„Do dneška tomu nemůžu uvěřit,“ kroutí hlavou třiačtyřicetiletý závodník z Loštic, kterému disciplinární komise na začátku ledna udělila zákaz činnosti na čtyři roky. Dlouholetý kritik poměrů v české cyklistice v rozhovoru pro Deník přiznává, že neví, zda má vůbec smysl se proti verdiktu odvolávat.

Co se vám od loňského října, kdy vyšel na světlo pozitivní nález na zakázané látky oxandrolon a clenbuterol, nejvíc honí hlavou?

Pro mě je to celou dobu velice nepříjemná záležitost. Celé tři měsíce se mi to točilo hlavou, co se vlastně stalo, protože do dneška tomu nemůžu uvěřit. Verdikt čtyři roky je pro mě absolutně nepřijatelný, protože jsem nic neprovedl, nic jsem si vědomě nevzal a nepožil žádnou zakázanou látku. Nikdy jsem to za dobu, co závodím na kole, neměl zapotřebí. Nechápu, jak se mohlo stát, že se vůbec nějaká zakázaná látka našla… Nebudu říkat v mé moči, protože jsem utvrzen v tom, že vzorek moči nemusí být můj.

Hodláte se dál bránit?

Bráním se celou dobu, od prvního nařčení. Rád bych se bránil i dál, ale po třech měsících jsem začal pochybovat o tom, jestli má moje obrana vůbec nějaký smysl. Za tu dobu jsem prošel určitými kroky, stálo mě to nemalé prostředky a veškerá snaha vyšla vniveč. Jsem přesvědčen o tom, že jsem vědomě nic nepožil, takže nechápu, jak se látky mohly najít v mém vzorku, údajně mém vzorku…

Chystáte se odvolat?

Vůbec nevím, co budu podnikat dál, mám samozřejmě možnost se odvolat, ale nevím, co by to obnášelo, jak dlouho by to trvalo a co by mě to stálo dalších financí. Abych pravdu řekl, věřil jsem tomu, že se to nějak rozlouskne, eventuálně abych mohl startovat na mistrovství republiky. Jenže se to odročovalo dál a dál. Z celé kauzy se mi nepodařilo se vyvinit. Nevím, jestli má cenu podnikat další kroky a zkoušet odvolání. Navíc jsem od posledního zasedání nedostal z Disciplinární komise Českého svazu cyklistiky zápis, abych mohl podat odvolání na Národní sportovní agenturu… Nevím, proč to předsedovi komise panu Průšovi tak trvá.

Dospěl jste tedy už do fáze rezignace?

To ne. Celou dobu jsem věřil, že to dopadne dobře! Jenže teď jsem utvrzený, že odvolání může vést akorát k mé snaze, která stejně vyjde vniveč. Je to tak náročná záležitost, že vůbec nevím, jestli na to mám dále nervy. Za poslední tři měsíce jsem si říkal, že to snad ani za ty nervy nestojí. Ano, očištění jména je jedna věc, to bych rád, ale cyklokrosařská sezona prakticky skončila.

Přišel jste o sezonu a především o možnost obhajovat mistrovský titul na trati v Jabkenicích. Štve vás to?

Do sezony a celkově do přípravy jsem nastupoval s tím, že si chci užít dres mistra republiky. Po loňské sezoně, v únoru, jsem zvažoval, jestli má cenu pokračovat dál za podmínek, které mám. Protože nemám profesionální podmínky. Nakonec jsem do přípravy šel s tím, že když jsem vybojoval mistrovský dres, tak bych si ho rád užil a dokončil v něm sezonu. Plánoval jsem, že na nedávném mistrovství republiky v Jabkenicích bych chtěl skončit a už závodně nepokračovat dál. To byl můj cíl pro letošní sezonu.

Vlastní chybu si nepřipouštíte. Myslíte si tedy, že mohlo někomu stát za to, zkazit vám touto cestou úplný závěr kariéry?

Já jsem o tom přesvědčený, že ano, ale samozřejmě nechci konkrétně jmenovat nikoho, ani určité skupiny. Jde zde o velký střet zájmů. Že jsem nezávodil, to určitě někomu vyhovovalo a nahrávalo.

Trénoval jste po celou dobu této kauzy?

Ano, až do úterý 5. ledna. Připravoval jsem se plně na mistrovství republiky, jako kdyby se nic nedělo, akorát bez závodů. Ve středu 6. ledna jsem jel na disciplinární komisi, kde mi bylo sděleno, že dostávám trest, tak jsem pak už do tréninku nenastoupil. V tuhle chvíli už tedy netrénuji.

Sledujete reakce okolí na tento neobvyklý případ?

Vnímám fanoušky, kteří za mnou stojí a dokonce i ty, kteří za mnou nestojí. Protože jsou lidé, kteří mi nefandí, kvůli mým kritickým výrokům, že česká cyklistika nefunguje tak, jak by měla. Takže to vnímám u obou stran.

Neříkáte si zpětně, že by pro vaši kariéru bylo lepší takzvaně držet hubu a krok, místo toho být rebel, který kritizuje?

Jelikož cyklistika nefunguje dobře, o čemž jsem přesvědčený dlouhá léta, už od mládí, tak toho nelituji. Jsem člověk, který nedokáže někomu lézt někam. Jsem ten typ, který říká věci na rovinu, přímou cestou. Spousta lidí ví, jak to je, ale neříká to nahlas. A to je problém celé cyklistiky, ale možná i českého sportu. Jsou lidi, kteří se mají dobře, a proto nedokážou říct názor nahlas. Říkají ho bokem, ale já jsem možná jediný, který ho dovede říct nahlas, protože jsem nikdy nebyl vázaný na českou cyklistku a na lidi, kteří to řídí. Díky tomu jsem toho byl schopen a měl jsem, jak se říká, tu hubu. Z mého pohledu je horší pomlouvat někoho za zády, než mu to říct do očí.

Kritizujete dlouhá léta, ale přesto jste u cyklistiky se dvěma pauzami vydržel. Co vás nejvíc štve?

Dlouhou dobu říkám, že něco nefunguje a spousta lidí to ví. Dokonce spousta bývalých cyklistů, kteří něco dokázali, se teď už věnují něčemu úplně jinému. Prostě jim nestojí za to, věnovat se cyklistice, když je nepustí mezi sebe. Jsou tady různé zájmy různých skupin, které ovládají jen finance a neřeší výkonnost závodníků. Neřeší vůbec problematiku sportu – financování reprezentace, financování závodníků, kteří se dostávají na nějakou úroveň. Je tady zájem financovat svoje kamarády a v uvozovkách nějaká centra napojená na lidi, kteří to financují. Pak se peníze nedostanou ke správným lidem. Těch problémů má cyklistika strašně moc a spousta dobrých cyklistů skončila, už se jí nevěnují, ani se na ni nedívají a neřeší ji. V cyklistice jsou lidé, kteří jí nerozumí. To je všeobecně ve sportu špatně, když tam jsou jen kvůli financím.

Nechal jste se slyšet, že možná napíšete knihu. Bylo by to hodně otevřené vyprávění?

Uvažuji o tom a chtěl bych to zrealizovat v letošním roce. Teď je otázka, jestli na to najdu čas a hlavně nervy, o které teď přicházím. Pokud se rozhodnu, tak bych v knize chtěl zmínit také to, jak jsem se dostal ke kolu, jak jsem závodil, aby mě znali lidé nejen proto, že jsem ve 42 letech vyhrál mistrovství republiky, ale aby o mě věděli i něco více. Že nejsem člověk, který jen tak sedl na kolo a vyhrál v pozdějším věku. Ale bylo by to pro mě vracení se do minulosti v téhle nelehké době, takže uvidím, jestli na to dostanu chuť. U mě byla cyklistika vždy o chuti a o tom, že mě bavila. Teď je otázka, jestli budu mít chuť řešit cyklistiku i dál.

Proč si myslíte, že někomu vadí váš příběh? Mistrovský dres jste si vydobyl přes všechny komplikace, tréninku jste se věnoval až po práci a třeba i v noci…

Já jsem celou kariéru chodil do práce, nikdy jsem nebyl profesionálem, nedostával jsem měsíčně peníze za to, že jsem jezdil na kole. Musel jsem se vždycky živit sám, neměl jsem bohatého tatínka, který mi řekl: teď dva tři roky jezdi, já tě budu financovat a uvidíme, co z tebe bude. Ukazuji cestu, že to jde i při práci a taky jakým směrem se ubírá česká cyklistika. Že ten, kdo chodí do práce a dělá to v podstatě bokem, dokáže konkurovat někomu, kdo je profesionál.

Na druhou stranu konkurence ubývá.

Ano, profesionálů je v české cyklistice straně málo. Je hodně těch, kteří chtějí být profesionály, ale nemají na to podmínky. A dokonce kvůli tomu muselo hodně lidí skončit. Myslím, že dnes jsou ještě horší podmínky, než byly před dvaceti třiceti lety – co se týče financí, výplat závodníkům a je to jen otázka toho, že činovníci, kteří se věnují určitým oddílům, mají peníze pro sebe a nedávají je závodníkům. To je celý problém cyklistiky, že jsou financovaní jen trenéři nebo lidé z vedení týmu a dělají rádoby podmínky závodníkům, aby mohli být dobří, ale to oni právě nikdy být nemůžou, protože ty podmínky nejsou ideální.

V tomhle nám oproti zahraničí ujel vlak, že?

U nás je levná pracovní síla bez výkonnosti. Proto nikdy nemůžou být závodníci tak dobří, jako třeba před dvaceti lety. Ta doba je pryč. Dokud nebude konkurence a minimálně dvacet dobrých závodníků v republice, kteří se budou na závodech řezat hlava nehlava, a nebude to vypadat jako v Belgii. Dokud to nebude vypadat tak, že budou jezdci v balíku a budou spurtovat v posledním kole jak na kritériu.

Potenciál český cyklokros podle vás stále má?

Věřím tomu, že lidé, kteří by na sobě chtěli makat, tady jsou. Stejně tak jsou mladí, který by měli chuť, ale problém je, že ve věku třeba šestnácti nebo osmnácti let nedostávají podmínky tak, jak je to v cizině. Tam mají vše naservírované. Není to samozřejmě jen o tom, že sednete na kolo a stanete se mistrem světa, musíte na sobě makat, ale ty podmínky a zabezpečení jsou zcela zásadním faktorem. Musí to vypadat jak zaměstnání ve firmě. Nesmíte si nic platit, ani kolo, ani galusky. Musíte sedět na kole, makat a pak výsledky přijdou. Ale pokud je situace taková, že si máte kolo sám koupit, dostat se sám na závody, platit si svého trenéra nebo další věci a nikdo se o vás nestará, tak z vás nikdy žádný závodník nevyroste.

Vzhledem k aktuálnímu verdiktu disciplinární komise, dokážete si představit život bez cyklistiky?

Ano i ne. Vždycky jsem chtěl jezdit na kole, měl jsem to opravdu založené na tom, že mě to baví. Ale za poslední tři měsíce se mi cyklistika znechutila. Respektive lidé, kteří se věnují cyklistice, tam nahoře…

Jste tedy už smířený s případným koncem?

Důležité je, abych se mohl kvalitně starat o rodinu. Tímto směrem teď vedou mé myšlenky. Chtěl jsem skončit mistrovstvím republiky v Jabkenicích, sen jsem si splnil vítězstvím o rok dříve. Nepotřeboval jsem být mistrem světa nebo vítězem Světového poháru. To ani nešlo kvůli podmínkám a kvůli mému věku. Myslím, že jsem pořád nohama na zemi. Cyklistika mě bavila a bylo mi jedno, jestli jsem první nebo pátý.

Emil Hekele

Loštický matador se loni v lednu postaral na mistrovství republiky v Jičíně o senzaci, když ve 42 letech zdrtil konkurenci a dojel si pro svůj první titul.

„Je to zadostiučinění za to celoživotní dílo. Rozhodlo srdce,“ prohlásil tehdy.

Další zlom v kariéře přišel loni na podzim, když analýza kontrolního vzorku B u něj potvrdila pozitivní dopingový nález. Vzorek obsahoval zakázané látky oxandrolon a clenbuterol.

Na začátku ledna dostal cyklokrosový reprezentant od disciplinární komise svazu cyklistiky čtyřletý zákaz činnosti. Vědomý doping jednoznačně popírá.