Máte za sebou vítězný závod Baja Aragon ve Španělsku. Co nového vám tato rally ukázala?

Každý závod přinese něco nového, je to vlastně taková naše příprava na Dakar. Španělsko bylo hodně specifické, protože jsme udělali několik změn na Karlovi (Macíkův závodní speciál, pozn. Red.), takže jsme to vyzkoušeli a zjistili, že to funguje. Provedli jsme nové nastavení podvozku a spojovací tyče od volantu, se kterou jsme měli problémy na Dakaru. Teď čekáme na další závody v Polsku. Jinak ve Španělsku bylo obrovské horko, takže jsme mohli vyzkoušet nejen chlazení motoru, ale i výdrž celé posádky. Každý z nás zhubl pět, šest kilo, takže i v tomto to byla skvělá příprava.

Ve Španělsku chyběly ruské posádky, oni tyto závody neabsolvují?

Přesně tak. Oni jezdí svoje závody a my zase tady naše v Evropě.

Takže se připravují v Rusku z důvodu, že třeba tají nově připravovanou techniku?

To si nemyslím, hlavní důvod je složitost, časová a finanční náročnost s přepravou techniky či týmu z Ruska do Evropy a zpět. Nás bylo ve Španělsku deset kamionů a z toho pět hodně dobrých. A naopak zase v Rusku jezdí Kamazy a Mazy a závodí tam mezi sebou. Společně se sejdeme zase až na Dakaru.

Je pro vás motivace porazit na Dakaru tovární tým Kamazu?

Já asi takhle nepřemýšlím, protože pro mě je motivace vyhrát Dakar a koho při tom budu muset porazit, to je mi v podstatě jedno. Já osobně proti nim vůbec nic nemám, protože jsou výborní, ale není to pro mě meta, že musím porazit jenom je, protože vy je porazíte a bude ještě někdo lepší jako oni.

Jací jsou podle vás ruští piloti?

Jako piloti jsou určitě skvělí a mají výbornou techniku. Lidsky to nemůžu říct, natolik se neznáme, ale bavíme se spolu, prohodíme pár slov, ale jinak nejsme žádní kámoši.

Zažil jste Dakar v Jižní Americe nebo nově v Saudské Arábii, která vám více vyhovuje?

Mám rád obě. Jižní Amerika se mi hrozně líbila, extrémně hlavně Bolívie, duny tam byly úplně jiný, Peru je nádherný. Ale i když se mi tam líbilo, byl jsem už pro nějakou změnu.

Atmosféra je ale v Jižní Americe díky obrovskému diváckému zájmu zřejmě ojedinělá.

To máte pravdu, ale vy tu diváckou podporu nepotřebujete během závodu a cítíte to pouze na startu a v cíli. Dakar je o tom, jak je vidět ve světě, televizi, ve sdělovacích prostředcích. V Saudské Arábii přišla nějaká změna, která už byla zřejmě po deseti letech v Jižní Americe potřeba. Nakonec jsme se všichni shodli, že to byla správná volba. První Dakar byl takový nic extra, ale ten letošní byl extrémně těžký, náročný a byl to opravdu výborný závod.

Kolik dálkových závodů máte ještě v plánu do konce roku absolvovat?

Do začátku Dakaru 2022 absolvujeme ještě závody v Polsku a Maroku. V Maroku startujeme v říjnu, kde se třeba představíme už i s novým autem.

Vaše závodní auta mají v názvech mužská křestní jména. Proč zrovna Franta a Karel?

Vždycky je dáváme s tátou (Macík starší, šéf týmu, pozn. red.). Sedneme si spolu, povídáme si a potom nás něco napadne a když se nám to líbí oběma, tak se rozhodneme. Není to nikdy vázáno na konkrétní osobu.

Neuvažujete do budoucna o rozšíření týmu pro Dakar?

Uvažujeme a už na Dakaru 2022 budeme s více stroji.

A můžete být konkrétní?

Bohužel nemůžu. Jsme už profesionální tým na vysoké úrovni, takže máme nějaké povinnosti ke sponzorům, povinnosti mlčenlivosti a exkluzivity. Takže k tomu tak musíme přistupovat a pracovat s tím. Ale určitě se to fanoušci včas dozví.

V příspěvcích na sociálních sítích máte společnou fotku týmu s Lukášem Krpálkem. Jak dlouho a odkud se znáte?

Máme společného kondičního trenéra Pavla Provázka, se kterým denně, kromě víkendů, trénujeme v takovém menším fitku v Praze. Má na starosti kromě nás dvou ještě několik dalších vrcholových sportovců. Kromě kondice se o nás stará i co se týče výživových doplňků, jelikož vlastní svoji značku.

Mohl by tedy být vaším čestným hostem například na příští akci Posedlí Dakarem?

Asi určitě mohl, ale z vlastní zkušenosti vím, že bude mít spoustu povinností. Ale vím, že se bude asi stranit být středem pozornosti, protože Lukáš je takový člověk, on to nedělá pro slávu a to je strašně důležité, takže bych ho ani nenutil k takovým aktivitám. On se navíc bojí sednout ke mně do kamionu, stejně jako já se bojím jít s ním na žíněnku. On mě neustále nutí, že by mě tam nějak zmuchlal, takže já mu také říkám, že ne.

Proč jste zvolili jako dějiště akce Posedlí Dakarem zrovna Přerov?

Původně jsme měli v plánu udělat náš tradiční pořad Posedlí Dakarem bezprostředně po skončení Dakaru v menších sálech, ale Covid nám to překazil, takže jsme to chtěli přesunout na červen a červenec, ale ani to jsme nakonec z bezpečnostních důvodů neuskutečnili a akci přesunuli na červenec a srpen do venkovních prostorů, což jsme měli i tak v plánu. Naše vize byla taková, že jeden z těch našich Dakarů uděláme v Čechách (Sedlčany, pozn. red.) a jeden tady na Moravě. Pro Přerov jsme se rozhodli proto, že leží zhruba uprostřed Moravy a fanoušci to nebudou mít sem daleko a za druhé je tady závodiště, které je pro naše účely použitelné.

Myslíte, že formát akce lidé ocenili?

Určitě ano, je jednoznačně lepší mít ji venku, protože té techniky bylo spousty, byli tam i ostatní členové týmu, promítal se film, aktivity sponzorů a tak dále.

Spoluautor: Jan Pořízek