Je to velké zklamání, že se jedenáctý ročník závodu nepoběží?
Nejdůležitější je, ať jsme všichni zdraví. Je to jenom sport. Ale samozřejmě jsem se na to těšila. Já už jsem starší, tak jsem se tolik nepřipravovala, ale vím, že „děcka“ jezdila na soustředění a obětují tomu samozřejmě finance. Je to zklamání, ale hlavně ať zůstaneme všichni zdraví a závodit můžeme příští rok.
Vám zdraví drží?
Minulý rok jsem právě začátkem října dostala zápal plic. Poprvé v životě jsem měla horečky a brala antibiotika.Vyléčila jsem se z toho, dva měsíce jsem neběhala a zase jsem se dostala zpět do kondice.
Jakou jste měla letošní sezonu?
V únoru jezdíváme do holandského Apeldoornu a to jsme ještě stihli. Pak jsem měla běžet v Pečkách 14. března, jenže to už byl konec. Na jaře jsme měli zavřenou naši hospůdku a začala jsem pracovat od května, kdy jsem jela bez volna až do teď. To bylo hodně náročné, nemohla jsem ani moc jezdit na závody.
O to víc jste se těšila na olomoucký půlmaraton?
Samozřejmě. Ještě jsem stihla Běh rodným krajem Emila Zátopka. Tam jsem chtěla hlavně uctít památku Dany Zátopkové a jsem šťastná, že to proběhlo. Dál jsem chtěla běžet už jen Olomouc.
Dokážete se vcítit do role organizátorů?
Pro Run Czech to musí být strašně finančně náročné. Myslím, že příští rok budou bojovat s tím, aby to zas nějak najelo. Chtějí nalákat zahraniční běžce a to všechno stojí peníze. Organizovat závody stojí ohromné práce a úsilí a pak může přijít tohle.
Bude těžší teď hledat motivaci k tréninku?
Já sice už neběhám tolik, ale pořád se připravuji, chodím do lesa prakticky každý den, ale teď už zkrátka není ten cíl. V zimě se člověku chce míň trénovat. Venkovním sportem se ale každopádně posiluje imunita. Budu si chodit zaběhat, abych měla kondici, abych nebyla tlustá (směje se). Hlavně mě to baví. A dobrá kondice se hodí i při mé práci, která je fyzicky náročná. Budu se těšit, že si příští rok snad zase zajedeme do Holandska a pak budou následovat další akce.
