Petře, silovému trojboji se věnujete řadu let. Co vás na tomto odvětví oslovilo?
Přišlo to s tím, jak jsem začal cvičit. Asi v sedmnácti letech jsem jako většina chtěl mít svaly a ukázat se holkám. Pak v průběhu času jsem se díky internetu seznámil s tímto sportem. Chtěl jsem jít spíše směrem síly než svalové hmoty. Studoval jsem tréninkové postupy a v roce 2009 jsem se odvážil na svoje první závody. A teď jsem si to mimochodem počítal a byl jsem už na čtyřiceti sedmi závodech. (úsměv).

Co vás žene dál?
Žene mě motivace udělat si osobní rekord, to je pro mě v každém závodě na prvním místě. Podle toho se posunuju dál a dál. A v každém sportu na vyšší úrovni je motivací být nejlepšía vyhrát. Poháry, medailea vítězství jsou ta pověstná třešnička.

Také jste navštívil zajímavá místa, při mistrovství Evropy jste byl například v Baku.
To je další výhoda. Dostaneme se na zajímavá místa napříč světem, Amerika, Ázerbájdžán a klasicky Evropa. Teď jsou v plánu Helsinky a Moskva. Je to koníček, ale celkem to lezei do peněz. Musíme také shánět sponzory, za jejich podporu jim chci taky poděkovat.

Kde se vám nejvíc líbilo?
Nejvíc mě uchvátila Amerika. Byli jsme tam jako součást profesionálních závodů kulturistů. Nejvíc mě uchvátilo, když jsme byli ve stejné rozcvičovně jako kulturisti, které jsem obdivoval už odmala. A celkově prostředí v Miami mi učarovalo, co nejdřív se tam chci zase dostat. Kdyby byla příležitost, tak bych tam zůstal hned. I lidé tam mají jiný přístup, možná působí to slunce, že jsou všichni vysmátí.

Silový trojboj má určité dělení, můžete to osvětlit?
Původně byl silový trojboj s dresem, s vybavením. Vyvíjí se to a jsou teď dresy na takové úrovni, že to přidává až sta kila k výkonu. Já se držím té čisté síly v kategorii RAW. Federací je více, ale hlavních je asi pět. Závodník může mezi nimi přecházet. V roce 2013 pořádal kamarád mistrovství světa federace WPC a tam bylo rekordních zhruba šest set nebo sedm set závodníků.

Olomoucký závodník v silovém trojboji Petr FolprechtZdroj: DENÍK/Stanislav Heloňa

Dřív byli všichni na strojích

To je velké číslo. Roste zájem o silové sporty?
Ano, určitě. Souvisí to třeba s crossfitem, lidé začínají cvičit a věnují se i síle. Vidím to i v naší posilovně, kam chodím třináct let. Když jsem začínal, tak na stojanech s klasickou činkou nikdo nebyl, všichni byli na strojích. A teď už musíme na činku čekat. Nárůst zájmu je vysoký, lidé se věnují základním cvikům.

Jak moc je váš sport o bolesti?
Hodně. Třeba kamarád se se mnou teď poprvé připravoval a dva měsíce se s tím pral. Nebo například uvázání bandáží na kolena je tak bolestivé, že člověk nemůže skoro chodit, tvoří se podlitiny. Pokud se člověk chce posunout, tak má dvanáct až šestnáct týdnů přípravy, která není jen tak.

Podle data závodů si spočítáte přípravu a jdete na to?
Měla by to dělat většina sportovců, a někteří to nedělají, a jedná se o cyklování zátěže v sezoně. Teď mám období, kdy váhy snižuju, jsem v odpočinku. Je to pro tělo hodně důležité. Zase jdu cyklicky dolů. Pak se budu zase těšit na těžké tréninky.

Do jaké míry řešíte regeneraci a fyzioterapii? Pomáhá k tomu, že se rekordy obecně stále posunují?
Regenerace je už na vysoké úrovni, ale já osobně jsem to ještě extra nevyužíval. Jen občas si zajdu na masáž nebo jsme zkoušeli postupy z tradiční čínské medicíny. U některých věcí ani není prokázaná účinnost a některé fakt pomůžou. Dobrý je také lehký trénink, aktivita pomůže tělu.

Jak často musíte jít za pomyslnou hranu? Potkalo vás nějaké zranění?
Musím zaklepat, ale žádné velké jsem ještě neměl. Nějaká lehčí byla, ale kolikrát jsem i přesto závodil. Nechtěl jsem skončit po té těžké přípravě.

Přecpávat se rýží nedává smysl

Který z cviků je vaším nejoblíbenějším?
Logicky to mám podle toho, kde zvedám nejvíc. Býval to mrtvý tah a teď se to přehoupává na dřep. Bench je taková moje slabina (osobní rekord 185 kg, pozn. red.). Ale musí být taky oblíbený, abych se posouval. Je to trojboj, ve kterém je potřeba být co nejvyrovnanější.

Každý se ale stejně zeptá jen na benchpress, že?
To je pravda, a že mám dřep a mrtvý tah přes tři sta, to už tak neřeší (usmívá se). Ale ne, v dnešní době už se to obrací. Dřív byla měřítka klasicky: kolik je centimetrů přes biceps a kolik dáš na bench?

Součástí tréninků je kromě trojice cviků i řada dalších věcí?
Samozřejmě. Já jsem na tohle konkrétně specialista. Děláme strašně moc doplňkových cviků. Je potřeba zjistit, kde je slabina,a spoustou různých cest se na tom dá pracovat.

Týdny příprav se na závodech smrsknou v několik rozhodujících opakování. Jak důležitá je pak psychika?
Každý to má jinak. Psychická stránka je také důležitá. Člověk se toho nesmí bát. Když si to dal na tréninku, tak to zvládneš i na závodě. Hlavně je tam jiné prostředí, každý jinak vnímá lidi. Ale nemám s tím problém. Nahecuju se, na chvilku vyletí adrenalina ten taky pomůže.

Jakou roli pak hraje strava?
Sním toho hodně, ale dost to řeším. Základ se snažím mít čistý. Abych nenabíral zbytečně nefunkční hmotu. U dlouhých extrémních tréninků se ani nedá moc přibrat, spíš shodit. Ale je to také o jídle den před závodem. To je určující. Když vidím, jak se tam někdo přecpává rýží, to už nemá vůbec smysl. Akorát to pumpuje krev do žaludku.

Je lepší jít pomalu a dlouhodobě

Máte i své svěřence a je něco, co jim zdůrazňujete?
Ano a dával bych tomui víc, ale bohužel na to není časový prostor. Hlavní moje zásada je nechtít všechno hned a jít postupně. Spousta lidí je zblblých z Facebooku, kde sledují videa absolutní špičky. Chtějí se hned obrovsky zlepšovat, ale lepší je jít pomalu a dlouhodobě. Ale tak to je i v dalších věcech.

Pomáhá vám parta olomoucké posilovny, kde cvičíte?
Jsou super. Za ty roky jsme tady vytvořili rodinnou atmosféru, vzájemně se hecujeme. Vždycky tady burácí hudba, nic mi tady nechybí. Čím dál víc lidí se přidává a jsou zapálení do cvičení.

Úspěšným silovým sportovcem z regionu je také přerovský rodák Jiří Tkadlčík. Znáte se?
Jasně, s ním jsem začínal, v roce 2009. Známe se dobře. Je to takový fenomén. Šel cestou strongmanů, ale je to i vynikající trojbojař. Na svou váhu má neskutečnou sílu. Je takový houževnatý, to já jsem proti němu nic. Strašně tím žije, má i veliký genetický talent. Je to borec, který je vidět a dělá to dobře ze všech stran.

Vás strongmanské disciplíny nelákají?
Ne, ne. Nejdůležitější cviky dřep a mrtvý tah celkem mám, ale měl bych tam strach o zranění. Je tam mnohem větší riziko. Nejde se tam třeba speciálně jen pro cvik rozcvičit jako v trojboji, jsou to jiné disciplíny. Sleduju to ale hodně a zranění je tam dost. Strongmani musí mít i vytrvalost, uznávám je.

Citlivým tématem je otázka dopingu. Jak se k ní stavíte?
Doping je ale všude. Lidé chtějí, aby sportovci pořád zvedali víc nebo podávali lepší výkon. Jsou v tom peníze a je to takové, jaké to je. Společnost to zakázala, ale úspěch není jen díky tomu. Je to téma na strašně dlouhé povídání. Má to i své zastánce, kteří by to povolili. Jsou disciplíny, kde je to průhlednější. U výkonu kulturisty je to vidět hned, ale po výkonu atleta to tak není.

Šantovka by se propadla

Vyzkoušel jste si také organizování závodů. Předčila radost z úspěšného podniku třeba pocit z vítězství?
Když jsem slyšel reakce po závodu, tak ten pocit zadostiučinění to možnái překonal. Bylo to vynikající, měl jsem tam i spoustu Slováků a ti mě všichni chválili. Že jak budu ještě něco pořádat, tak že určitě přijedou. Myslel jsem, že to bude možná malý prostor. Ale nakonec byla atmosféra parádní, lidé měli k platformě blízko.

Chcete znovu uspořádat podobnou akci?
Určitě to mám ještěv plánu. Chci to ale pořádat v moderní formě, ne jako dřív v zaprděných tělocvičnách. Nemám to rád. Chtěl bych závody v nějakém obchodním centru v Olomouci, abych to mohl přiblížit lidem. U takových výkonů se každý zastaví.

V divadle v obchodním centru Šantovka bývají navštěvované závody v benchpressu.
Ano, ty pořádá kolega Marek Bouchal. Už to má tradici. O tom to je, divadlo bylo narvané, takto si to představuju. Bench tam jde, ale mrtvý tah a dřep by tam nešly, ta podlaha by se možná propadla. Na další disciplíny už tam není tolik prostoru.

Petr Folprecht

Narozen: 3. prosince 1985
Olomoucký závodník v silovém trojboji Petr FolprechtZdroj: DENÍK/Stanislav HeloňaSport: silový trojboj
Osobní rekordy (RAW): benchpress 185 kgdřep 332,5 kgmrtvý tah 340 kg(vše při tělesné váze cca 108 kg)

Úspěchy:
osminásobný mistr ČRv silovém trojboji
trojnásobný mezinárodní mistr SR v silovém trojboji
mistrovství Evropy v silovém trojboji – 1× zlato, další medailová umístění: 1× stříbro, 3× bronz
mistr světa v silovém trojboji
mistr Evropy ve dřepu a mrtvém tahu
Světový pohár v silovém trojboji – 2× vítěz, 1× absolutní vítěz