„Jestli se bude konat místo června na konci srpna, tak to ničemu nevadí. Horko může být úplně stejné,“ říká mnohonásobná mistryně republiky Petra Kamínková.

Většina závodů série RunCzech se přesunula na podzim, olomoucký půlmaraton má ale nový termín už 30. srpna. Co na to říkáte?
Hlavně bych byla ráda, kdyby se olomoucký půlmaraton vůbec konal a abychom samozřejmě byli všichni zdraví. Doufejme, že se to vůbec bude moci uspořádat, protože je to velká akce, kterou zahrnuje i rodinný běh a kolem trati bývá spousta fanoušků. Celkově se toho účastní strašně moc lidí. Já jsem věřila, že by mohl vyjít ten původní termín, ale jak to teď vidím, tak je to úplný nesmysl. Organizátorům přeji, aby to všechno zvládli, protože to mají nově naplánované po týdnech a v Praze mají být dokonce následující zářijový víkend dva závody – desítka a půlmaraton ve dvou dnech.

V Olomouci se plánuje poprvé v historii běžet ráno. Je to dobrá volba vzhledem k letnímu termínu?
Ona by to byla i v červnovém termínu výborná volba. Město je za celý den vyhřáté a teplo sálá z asfaltu. Ráno také většinou nefouká a rozfouká se až přes den. Je to velmi náročné, když člověk čeká na závod celý den, už neví, co jíst a tak dále. I ze zahraničí jsem zvyklá na to, že každý půlmaraton startoval nejpozději v 11 dopoledne. Pro elitní běžce je to podstatně lepší čas než ten večerní.

Takže by tahle původně neplánovaná změna byla jen pozitivní?
Věřím, že ano. A jakmile to běžci zjistí, tak si myslím, že se jim to zalíbí. Odběhnou si to a pak si celý den mohou užít doprovodný program a den s rodinou v Olomouci.

Přesto se ještě nedá garantovat, že bude závod umožněn. Jste v tomhle směru optimistka a věříte, že se situace kolem koronaviru stihne dostatečně zlepšit?
Myslím, že už by se to mohlo podařit. Záležet ale bude, co vláda vymyslí. Taky očekávám, že se lidé budou víc chránit a bude jich na trase méně. Pevně věřím, že se to povolí. Ale kdyby ne, tak se svět nezboří. Každopádně zbývá ještě skoro pět měsíců. Bylo by to pěkné zahájení sezony silničních běhů u nás.

Bude záležet hodně i na zodpovědnosti všech lidí?
Čeští občané jsou velice zodpovědní. Bydlím na Kopečku a všichni tady chodí v rouškách. To spíš já jsem taková trošku neposlušná, protože si roušku dávám, až když vidím další lidi (usmívá se). Samozřejmě, že když jsem ve městě, nebo v obchodě, tak ji mám, ale tady po Kopečku ji mám dole, protože mi připadá, že musím dýchat čerstvý vzduch a ne svoje bakterie z úst (směje se).

S šátkem jsem se úplně dusila

Je vaší výhodou, že se v okolí Svatého Kopečku dá najít spousta liduprázdných běžeckých tratí?
Já se přiznám dobrovolně, že jsem běžela vždy k lesu s šátkem, ale tam jsem si jej sundala. Jakmile jsem někoho viděla, tak jsem si šátek zase nasadila. S šátkem jsem se úplně dusila, bylo mi to strašlivě nepříjemné a nevyhovovalo mi to. Snažím se vždy vyběhnout co nejdřív, ale když se vracím, tak už lidé vcházejí do lesa a přes víkend je ten les plný. Naštěstí tady znám zákoutí a běhám cestou necestou a většině lidí se vyhýbám.

Trénink to tedy výrazně neovlivnilo?
Teď chodím běhat jen volně a když se mi chce, tak si zrychlím. Člověk nemá žádný cíl, 30. srpna je velmi daleko, takže si teď běh spíš jen tak užívám stejně jako pohyb v přírodě. Nedá se tomu říct trénování. V neděli jsme vždycky běhávali s kamarády z Ligy stovkařů, takže se už těšíme, až nám to dovolí a budeme moci znovu vyběhnout. Těšíme se na ty naše společné výběhy.

Jaký jste vlastně měla program na letošní běžeckou sezonu?
Už mi je taky 47 let a máme více práce přes jaro a léto. Měla jsem tedy v plánu stejně jen půlmaraton v Karlových Varech a v Olomouci. V červenci jezdíme do Francie. Na podzim ještě Běh rodným krajem Emila Zátopka. Kvůli tomu, že paní Dana umřela, jsem chtěla speciálně uctít její památku. Takže mám v plánu běžet olomoucký půlmaraton a právě ten zmiňovaný běh z Kopřivnice do Rožnova. Dál tomu nechávám volný průběh podle toho, jak se budu cítit.

S penzionem neskončíme, jen se musíme uskromnit

Na Svatém Kopečku provozujete penzion s hospůdkou. Jak se vás dotkla opatření?
Teď mám úplné volno, v životě jsem takové neměla. Zavřeli nám činnost, od 11. března máme zavřeno, takže je to takové dlouhé. Jsem ráda, že nám aspoň to běhání a sportování nezakázali.

Rodinná firma se zatím drží?
Neplatíme nájem, máme to ve svém, takže tuhle obrovskou položku nemusíme řešit. Odpustili nám sociální a zdravotní a pokud budeme zavření dva měsíce, tak nás to úplně nepoloží. Máme našetřeno a odložené nějaké peníze. Když je člověk doma, tak takové náklady nemá a navíc nemáme ani děti. Zatím to zvládáme, není to úplně hrozné, ale práce už mi docela chybí. Čas tak aspoň využíváme na práce kolem domu a naší hospůdky s letním provozem.

Hlavně teď přes Velikonoce byl ale u vás za normálních okolností bylo dost živo, že?
Celou zimu máme v provozu jen malý bar a otevíráme jen na pár hodin. Od října jsme prakticky měli zavřeno a teď jsme měli mít největší tržby. Ty u nás bývají nejvyšší právě v těch prvních jarních dnech, kdy se všichni těší na sluníčko a na teplo. Ale nedá se nic dělat, s podnikáním určitě neskončíme, musíme se uskromnit a zvládnout.