Váš klub kvůli ekonomickým opatřením zariskoval, nastupujete tedy prakticky stále ve stejné sestavě. Zažila jste v kariéře už něco podobného?
Pro většinu z nás je to nová situace. Nesetkala jsem se s tím, vždycky jsme byly minimálně v deseti lidech, když už ne ve dvanácti. Ale že by to bylo až takhle okleštěné? My tomu říkáme na sedm a půl lidí (směje se). Protože máme dvě libera a tím si, kromě střídání dozadu, zas tak moc nepomůžeme. Pro všechny je to zvláštní. Možná na nás i trochu dolehla únava. Když se nedaří, tak nám trenér nemůže pomoct střídáním. Je to nová psychická zkušenost.

Je to příčina i dvou povánočních proher v Ostravě a doma s Libercem?
Každý tým je někdy nahoře a někdy dole a nám se teď úplně nedaří. Samozřejmě to může být i tím, že jsme vypadly během vánoční pauzy ze zápasového tempa, ale doufám, že to nebude mít dlouhého trvání a teď v sobotu už to bude zase vypadat tak, jak to umíme.

Neobvyklých okolností již byla spousta. Na podzim jste trénovaly venku, pak přišlo zužování kádru, do toho jste čelily a ještě budete čelit v Lize mistryň supersilným soupeřům. Jedná se o vaši doposud nejtěžší sezonu?
Určitě je to zajímavá sezona, co si budeme povídat (usmívá se). Ale to platí asi pro všechny týmy. My jsme rády, že už můžeme hrát a trénovat v hale. Na druhou stranu situace není standardní a utkání je opravdu hodně. Hrávají se častokrát i dva zápasy po sobě, o to je to náročnější, ale zase nás to snad někam posune.

Vy jste klíčová postava v týmu a momentálně nenahraditelná. Nenosí vás v klubu kvůli tomu na rukách?
Teď jsme už, když to řeknu s nadsázkou, nenahraditelné všechny (usmívá se). Sice máme v kádru mladé hráčky, které získávají zkušenosti, ale hodit je do extraligy by asi ani pro ně nebylo přínosné. Přece jen přesun z juniorek do žen je poměrně velký rozdíl. Takže na sebe musíme být všechny opatrné, čemuž musejí odpovídat i tréninky, na kterých se nesmíme zničit. Musely se proto upravit. Zkrátka na sebe v současné situaci musíme dávat o to větší pozor.

Je na vás trenér Zapletal, bývalý reprezentační nahrávač, přísný?
Vysoké nároky má na všechno, to je u trenéra správné. Hodně spolu řešíme taktiku, on mi může říct svůj pohled, i když je to přece jen něco jiného než mužský volejbal. Myslím, že i on na to postupně přichází. Je to super, že se můžeme bavit o různých pohledech na nahrávku a můžeme to konzultovat.

Začátkem února vás čeká druhý turnaj Champions League. Bude v Polsku větší šance na dílčí úspěch v podobě zisku nějakých setů?
Doufáme, že budeme mít více natrénováno. Turnaj v Itálii se nám vyvedl, jen škoda, že jsme tam nedokázaly uhrát nějaký set. Doufám, že se teď odměníme aspoň jedním setem.

Je pro vás letošní podoba Liga mistryň tím zážitkem, na který jste se všechny před sezonou těšily?
Nechci říct, že to není ono. Ale samozřejmě, že kdyby mohli být v hale diváci, tak by byl zážitek daleko větší. Obzvlášť v takových státech a volejbalových velmocích jako jsou Itálie a Polsko. Kulisa tam je opravdu jiná, srovnatelná třeba s fotbalem u nás. To trošku zamrzí, ale pořád hrajeme proti nejlepším klubům na světě a to se nepoštěstí každý den. Zkušenosti jsou to obrovské.

Nepojedete do Polska s myšlenkami, že by bylo výhodnější šetřit se na domácí soutěže?
Rozhodně ne. Všechny sice máme v hlavách, že extraliga je důležitá, ale Liga mistryň je něco navíc. Může pomoct i změna prostředí, na týden odjedeme pryč a možná nás to víc stmelí dohromady, i když si myslím, že jsme stmelené jak jen to jde.

Pořád funguje skvěle týmová chemie?
Sice nejsme všechny Češky, ale tým si sedl opravdu dobře. Už jsme si všichni zvykli i na to, že se na trénincích mluví anglicky.

Změnila se během sezony situace v tom smyslu, že teď už bude získat český titul mnohem větší výzva, než by se podle předsezonních předpokladů mohlo zdát?
Budeme se rvát o každý balon a bude to o to cennější, že nás není úplně tolik. Ale vyhrát to bude chtít každý, takže nejde říct, kdo je papírově nejsilnější. Kdybychom měly širší kádr, tak by to bylo jednodušší v tom, že by tam byl prostor na střídání. Ale kdyby to bylo moc jednoduché, tak by to chtěl každý (usmívá se).

Titul vám kariéře zatím chybí. Byl to jeden z důvodu, proč jste se rozhodla pro angažmá v Olomouci?
Samozřejmě ambice jsou tady jiné, než jaké byly v mých předchozích v týmech. Tahle zkušenost je určitě odlišná, než když člověk nemá co ztratit. Dalším lákadlem pro mě ale byla právě Liga mistryň.

Máte po minulé smolné sezoně v Německu ještě větší hlad po úspěchu?
Loni jsem si sezonu ukončila o něco dřív kvůli zranění, ale ona pak stejně skončila předčasně. Bavili jsme se s doktorem o tom, že to asi vyšlo v nejlepší dobu, co mohlo. Samozřejmě bez zranění by to bylo lepší, ale když už se to stalo, tak jsem vychytala v podstatě nejlepší čas. Teď jsem ráda, že vůbec můžu být na kurtu a že se to dalo dohromady, protože první prognózy zněly: v srpnu začnete a uvidíte.

Operované koleno je tedy momentálně v pohodě?
V nejlepším pořádku. Vůbec o něm nevím.

Kateřina Valková
Kateřina ValkováZdroj: Deník / Jan PořízekČtyřiadvacetiletá rodačka z Plzně se v nejvyšší domácí soutěži volejbalistek pohybuje od svých sedmnácti let, kdy si ji do týmu Ostravy vytáhl trenér Zdeněk Pommer. Talentovaná nahrávačka mu připomínala tehdejší tvůrkyni hry Olomouce Veroniku Gregorovou.
Po pěti letech se z Ostravy přesunula do pražského Olympu a následně na své první zahraniční angažmá. Sezonu v německém Suhlu jí však překazilo zranění.
Kromě šestkového volejbalu si velké úspěchy připsala i na písku. V beachvolejbale se účastnila také olympiády mládeže v Číně, kde se svojí parťačkou vybojovala páté místo.