Drobnou dívku by na úspěšnou boxerku z mistrovství Evropy na první pohled tipoval málokdo. „Kdo mě nezná, bývá překvapený,“ usmívá se svěřenka svého otce Stanislava a dalšího olomouckého trenéra Emila Šťuky.

Jak si ceníte stříbrné medaile z mistrovství Evropy juniorů?
Zatím mi to nedochází. Vážím si toho moc, ale ještě mi nedocvaklo, že je to nějaký historický úspěch, že tu medaili mám a že jsem stála na stupních vítězů.

Přišlo vám hodně gratulací?
Volali hlavně taťkovi (směje se). Ten měl jeden telefonát za druhým. Mně volal pan Žáček, prezident České boxerské asociace. A taky mi gratuloval Marek Šimák, předseda trenérské rady.

Jak těžké bylo dostat se do finále?
Samotná účast ve finále byla výzva a že se mi to povedlo, bylo pro mě překvapující. Nepočítala jsem s tím, i když jsem pochopitelně chtěla medaili. Ze soupeřek byla silnější Ukrajinka, ale i Španělka měla něco do sebe. Nad ní jsem vyhrála 4:1, nad Ukrajinkou se mi to povedlo 5:0. To bylo super.

Finálová soupeřka z Ruska Liana Tarasjanová byla hodně tvrdá?
Byla (směje se). Vždycky je šance na vítězství, ale nezvládla jsem to podle představ.

Jak ovlivnila šampionát v Černé Hoře koronavirová opatření?
Nemohli jsme chodit na halu, tudíž jsme museli fandit z pokoje. Tím pádem to bylo velmi netradiční, nikdy jsem to nezažila. V hale byla vždy podpora, křičeli jsme na sebe, ale tentokrát tam byl vlastně jen trenér. Navíc se striktně vyžadovalo nošení roušek.

Jak těžká byla příprava na takovou vrcholnou akci v podmínkách, které panovaly v Česku?
Trénovala jsem hlavně s tátou. Jelikož jsme neměli nikdo prostor, tak jsme trénovali venku, ale pak nám nabídl Ludva (Ludvík Povýšil, pozn. red.), že můžeme trénovat tady v tělocvičně Spider Box, tak nám aspoň takhle pomohl a bylo to super.

Jak to, že se na vás tréninkový výpadek neprojevil?
Připravovala jsem se v zahraničí. S reprezentačním trenérem Martinem Klíčem jsem jezdila do Polska, tam jsem se připravovala s místní boxerkou, která vyhrála Evropu. Jinak jsem absolvovala tři přípravné turnaje, které jsem všechny vyhrála, což bylo taky skvělé.

Nevadila vám dřina, kterou od vás nejen otec během přípravy vyžadoval?
Vlastně chvílemi ano. Asi čtrnáct dnů před Evropou jsem tady v tělocvičně běhala sprinty a říkala jsem, že mu kašlu na nějaké mistrovství, že mi to za to nestojí (směje se). Nakonec jsem to musela překonat. Ale kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý.

Od kolika let boxujete a jaké byly vaše začátky?
Trénuji od osmi let a zápasím asi čtyři nebo pět let. Začátky byly takové, že jsem byla už delší dobu připravená, ale první prohraný zápas mi dal hodně (směje se). Pak to šlo už nahoru.

Jste členkou nově vzniklého klubu Sportovní centrum boxing Olomouc. Kde máte tréninkovou základnu?
Trénujeme v tělocvičně na Střední škole pro sluchově postižené. Moje začátky byly v klubu Gambare, ale prošla jsem si taky Duklou Olomouc, trénovala jsem i v Černovíře.

Jaké máte další plány a cíle ve sportovní kariéře?
Tím, že jsem získala druhé místo na mistrovství Evropy, jsem se nominovala na světový šampionát. Do budoucna bych chtěla olympiádu. I když Tokio už nestihnu. Ale olympiáda je nejvyšší cíl.

Přestanou komolit jméno?
Zpravodajské agentury shodně vydaly zprávu o tom, že stříbro z mistrovství Evropy juniorů přivezla Claudie Tóthová. „Všimli jsme si toho, že je to zkomolené,“ směje se olomoucká boxerka. „Oni to berou jako maďarské jméno. Dokonce někteří psali její křestní jméno s K na začátku,“ doplňuje Stanislav Tót. „Když budu vozit medaile, začnou to psát správně,“ dodává s nadhledem Claudia Tótová.

Zlatá medaile utekla jen o kousek, říká Stanislav Tót

Hrdý otec Stanislav Tót mohl přijímat moře gratulací. Jeho dcera se v černohorské Budvě stala vicemistryní Evropy v juniorské kategorii do 54 kilogramů.

„Je to super výsledek a odměna za celoroční dřinu. Claudia si to zasloužila, zlatá medaile jí utekla jen o kousek. Porazila Španělku i nasazenou Ukrajinku,“ ohlížel se Stanislav Tót za výhrami nad Romanou Puenteovou a Katerynou Bodnarčukovou.

V zápase o zlato Claudia prohrála 1:4 na body, když nestačila na Lianu Tarasjanovou z Ruska.

„Ve finále hraje velkou roli psychika, z celkové přípravy bere klidně i padesát procent. Ale zvládla to a do budoucna je poučená,“ říká Stanislav Tót.

„Ještě se v historii českého boxu nestalo, že by holka přivezla stříbro z mistrovství Evropy juniorů,“ upozornil.

„Je to skvělé pro český box a koeficient. I kluci zaboxovali dobře.“

Jeho dcera zabodovala už minulý rok na mistrovství Evropy v kategorii kadetů.

„Loni skončila pátá. Porazila Litevku a prohrála těsně 2:3 na body s reprezentantkou Walesu. Už tam dokázala, že by medaili mohla získat,“ cítil boxerský trenér.

Ve své dceři viděl talent už odmala. Důležitá je ale i dřina.

„I talent musí trénovat a obětovat tomu svoje. Ono se to navzájem podporuje, talent a dřina patří k sobě. Samotný talent bez tréninku nic neudělá,“ prohlásil Tót.

Za svoji kariéru trenéra boxu lepší výsledek nepamatuje.

„Bylo tam hodně kluků, co byli mistři republiky, co se dostali na Evropu. Byla tam i Dominika Čiklová, která je dvojnásobná mistryně republiky v ženách. Taky byla na Evropě. Ale jsou to jen účastníci mistrovství Evropy. Pro nás všechny, co se kolem toho točili, ať už je to můj kolega Emil Šťuka nebo reprezentační trenér juniorek Martin Klíč, je tento výsledek skvělý. Hodně nám pomohl i Ludva Povýšil, že nás nechal trénovat ve svém klubu. Všem, kteří byli toho součástí, patří velký dík,“ uzavřel Stanislav Tót.