Pro DHK Zora skončilo dlouhé čekání na pódiové umístění a čtyřicetiletý trenér se rozloučil s vedením družstva žen tak, jak to má být. S medailí na krku.

Co pro vás znamená splněný náročný cíl v posledním zápase na lavičce Olomouce?

Je to moc hezké rozloučení, víc jsem si nemohl přát. Beru to trošku jako spravedlnost a satisfakci za to, co se nám třeba během těch pěti let nepovedlo, nebo kde jsme měli smůlu. Je to pocit dobře odvedené práce. K tomu jsem chtěl tým dotáhnout a teď je na řadě někdo jiný, aby holky posunul zase někam dál. Já jsem z nich asi dostal maximum toho, co zvládnu. A věřím, že nový trenér v tom bude pokračovat a naučí je zas něco nového.

Kde hledat klíčové faktory úspěchu v sérii s Porubou?
Rozhodující bylo určitě velké chtění a velká víra v to, že chceme získat tu medaili. Další aspekt byla určitě výborná obrana s vynikající Raškovou v bráně. To byly asi dva klíčové momenty, které jsem v té sérii viděl.

Gólmanka Lucie Rašková našla formu v ten pravý čas?
Myslím, že to načasovala úplně skvěle. Před začátkem play-off měla dva zápasy, kdy se jí úplně nedařilo. Ale play-off i s Mostem odchytala výborně. A pak proti Porubě nám hodně pomohla deptat psychicky hráčky soupeře. Měla tam opravdu výborný zákroky.

Úspěch hodně lidí, vše se poskládalo

O psychické stránce u ženského týmu se často hovoří. Vaše svěřenky to vzaly v zápasech s Porubou za správný konec.
Ano. I když se přiznám, že jsem osobně až tolik nevěřil, že druhý zápas v Porubě vyhrajeme. Ale holky samy byly hodně namotivované a fakt chtěl získat medaili, která byla od nás jen kousíček. Projevilo se to i na hřišti a jsem za to hrozně rád. Mám to jako takovou pěknou rozlučku. I některé hráčky říkaly, že se takhle se mnou chtěly rozloučit. Bylo to moc hezký.

Jak jste se připravovali na rozhodující zápas, když Ostrava srovnala na 1:1?
Moc už se toho nenachystá. Trošku jsme něco změnili v útoku a řekli jsme si pár věcí. Je to pak už jen o psychice a o kondici. Ale to jsme zvládli. I fyzické síly jsme řešili. V týdnu před zápasy v Porubě jsme dali jeden den volna. Abychom nejeli sedm dnů v kuse. Ke konci sezony a v play-off se počítá každá ušetřená chvilka.

V závěrečném duelu základní části jste s Porubou prohráli o 12 gólů. Byla to taktická hra, nebo blafování?
To určitě ne, možná že si to holky takhle pojaly (usmívá se). Prostě tam nebyla taková motivace, když už o nic nešlo. Přistoupily k tomu laxně, ale pak všechny zápasy o bronz byly z naší strany naprosto výborný. Možná to bylo nakonec dobře, že hráčky Poruby měly někde vzadu v hlavě schovaný, že nás porazily o deset, že to bude v pohodě. I to mohlo hrát roli.

Dozrál olomoucký tým během pěti let pro bronzovou medaili?
Určitě. Letos se to ukázalo, že týmový duch a věci, na kterých jsme pracovali na tréninku, asi k něčemu byly. Není to otázkou pár měsíců, předvedená hra a zisk medaile je práce na několik let. A nebylo to jen o mě, ale o celém realizačním týmu. Byla tam Lucka Fabíková nebo Vladan Táborský jako asistenti a i letos se na tom podíleli. Je to úspěch hodně lidí a spolupracovníků, nejenom můj nebo hráček. Všechno se poskládalo.

Aspoň rok potřebuju vydechnout

Obhajoba bude ale složitá, že?
Samozřejmě to neznamená, že máme třetí místo a příští rok se bude hrát o finále. Koncepce zůstane stejná. Nejdřív boj o play-off a pak se může něco ukázat. Most, Slavie a Poruba mají stále výborný kádry. Uvidíme, jaké budou přesuny. Ale opravdu to neznamená, že teď budeme sbírat medaile.

Nezviklaly poslední zápasy vaše rozhodnutí skončit?
Ne, určitě ne. Už před sezonou jsem to hlásil. Mám to tak nastavené, odcházím od týmu v pravou chvíli. Problémy jsme s holkami neměli, ale cítím, že je potřeba nový impuls. Některé věci už nevidím, některé hráčky mám zaškatulkované. Tak ať se ukážou i jinému trenérovi. Trénuju třináct let v kuse, z toho pět let v nejvyšší soutěži. Aspoň rok potřebuju trochu vydechnout z psychického napětí. A věnovat se rodinnému životu, před sedmi týdny se mi narodil syn. Ale v klubu budu určitě pomáhat.

V olomouckém kádru se ukazovaly i mladé hráčky. Kdo má potenciál výrazně se prosadit?
Těžko předjímat, těch šikovných je tam víc. Terka Fryčáková se na posledním reprezentačním srazu ukázala v dobrém světle. Může se dostat do užšího kádru nároďáku. To stejné Vendula Fryčáková. Dobře se rozehrává Markéta Hurychová, i když na jejím postu pravé spojky je u levaček velká konkurence. Máme tam i šikovné slovenské hráčky, které by mohly být pro reprezentaci velmi zajímavé. Ať už je to Tatiana Gajdošíková nebo Valentina Kapsová.

Co vám přineslo působení u áčka Zory?
Určitě hodně zkušeností a zážitků. Ne jen pozitivních, ale bohužel i negativních. Ale to ke sportu patří. Něco jsem si vyzkoušel v tréninku, ujasnil jsem si svou cestu. Hodně mi dali i lidé, kteří se kolem mě pohybovali. Jsem rád, že jsem u toho týmu působil a navíc s takovým závěrem.

Hrbková nejlepší v Bundeslize? Zaslouženě

Jste také ve funkci předsedy trenérsko-metodické komise Českého svazu házené. Práce bude nakonec dost…
Ano, do důchodu ještě nejdu (úsměv). Za rok bych chtěl třeba zase trénovat nějaké družstvo. Na svazu bych dotáhnout někam dál věci ve vzdělávání českých trénérů. To je pro mě další motivace.

Tento týden se potká na reprezentačním srazu český tým žen, kde jste asistentem trenéra. Jak se těšíte?
Ano, ještě bude reprezentace. Tam budu dál, jsou to takové nárazovky a je to čest, že tam můžu být. Dál se tam budu motat.

V červnu pak proběhne kvalifikace na mistrovství světa proti Turecku. Jaká je prognóza?
Jsme v roli favorita, ve sportu se ale může stát cokoliv. Důležité bude nepodcenit soupeře. Pro nás bude důležité zvládnout první zápas v Mostě. Cílem je rozhodně postup.

Na srazu bude také Michaela Hrbová, která začínala s házenou v Olomouci. Co jste říkal na to, že ji vyhlásili nejlepší hráčkou Bundesligy?
Myslím, že je to úplně fantastický. Zase to trošku zviditelní házenou. Německá soutěž je jedna z nejlepších v Evropě. Je to výborný úspěch a trošku patří i Olomouci, Míša je naše odchovankyně. Můžeme se pochlubit, jsou to důležité věci. A hlavně si to určitě zaslouží. Je to profesionálka, která se tak opravdu chová a je to pro ni zasloužená odměna.