Od antiperlí k Jágrovi. Nahlédněte pod pokličku sportovních rekordů a kuriozit

Tento příběh začal už v minulém století, dávno před listopadovým převratem. „Prapočátek všeho je někdy v letech osmdesát pět nebo šest,“ vzpomíná Miroslav Marek. „Tenkrát jsem dělal v Domě dětí a mládeže tady v Pelhřimově. Vedl jsem oddělení středoškolské mládeže. S tehdejším Klubem Dobrý den jsme jezdili na víkendové akce. Hráli přitom různé táborové hry a podobně. A na jeden víkend mě napadlo, že bychom se mohli zaměřit na rekordy.“

Odtud byl už pouhý krůček k rekordním aktivitám. Byť se tenkrát ještě jednalo třeba „jen“ o stavění rekordně vysokých komínů z mincí či házení sirkou do dálky. „Důležité bylo, že to tu partu chytlo. Potom to nabralo takový směr, že jsme v září roku 1990 vytvořili první světový rekord,“ pokračuje Marek.

Tohle nikdo nemá. Hromadí podpisy pardubických hokejistů na vlastních kartách

Hned první světový rekord byl mimořádným sportovním výkonem. Navíc v disciplíně s kuriózním názvem. „Takzvaným kotrmelcovým ruským kolem jsme absolvovali dvanáctikilometrovou vzdálenost z Křemešníku (jeden z nejvyšších vrcholů Vysočiny - pozn. aut.) do Pelhřimova,“ směje se aktivní organizátor.

„Účastníci vytvořili zástup. První se předklonil, jednu ruku strčil mezi svýma nohama dozadu. Ten za ním se jí chytil, a udělal to samé. Takto se všichni propojili - a první udělal kotrmelec. Ostatní popojdou, další udělá kotrmelec, a tak dál, až se ten poslední spojí s tím prvním,“ vysvětlil Marek princip.

Rekordy na dálku jsou registrovány jen sporadicky

Na cestu k aktivním činnostem bylo vykročeno. Například k organizování festivalu Pelhřimov - město rekordů, který se poprvé konal v roce 1991. Rekordy na něm utvořené začali organizátoři evidovat, některé neobvyklé výrobky jim i zůstávali doma. „K velké radosti mé velmi tolerantní ženy Lenky,“ culí se Marek.

Dcera se vdávala, proto rodina Trávníčků vytvořila český rekord

Zvyšující se počet exponátů přiměl Marka založit Muzeum rekordů. To spatřilo světlo světa třicátého června 1994. V současnosti je ale aktivit založených Agenturou Dobrý den nepoměrně více. „Provozujeme v Pelhřimově dvě expozice muzea, vedeme Českou databanku rekordů, pořádáme festival rekordů, registrujeme rekordy a jednou za tři roky vydáváme Českou knihu rekordů,“ vypočítává dobrá duše agentury.

Takřka veškeré rekordy ověřují pracovníci agentury, kterých je mimochodem jen šest, sami. „Nějaké výkony na dálku nebo zpětně registrujeme jen velmi sporadicky. My u těch rekordů chceme fyzicky být. Je to z toho důvodu, abychom si mohli za uznáním tohoto rekordu stát,“ popisuje Marek.

Jágr přidělává práci, zázračný driblér boduje i s bonbonky

Kromě netradičních jsou v evidencích agentury také rekordy z oficiálních dat či sportovních soutěží. „Například Jaromír Jágr nám přidělává práci pořád,“ pokračuje na veselou notu Marek. „Ale je toho samozřejmě víc. Letos v lednu padla třeba rekordní série v basketbalu, kdy ženy USK Praha vyhrály dvě stě sedmapadesát ligových utkání v řadě. Dále evidujeme různé fotbalové rekordy. Předávali jsme například diplom kanonýrům Marku Kinclovi, Davidu Lafatovi či Janu Kollerovi.“

Byl sokem Šebrleho, teď má Kohout titul Král Jizerek: Trofej je někde ve sklepě

O sportovních rekordech by se toho dalo napsat hodně. Včetně těch kuriózních. Na všechny jejich držitele vzpomíná Marek rád: „Bosý běžec po ledu a sněhu Josef Šálek, žonglér s čímkoliv kulatým Jan Skorkovský, vitální sedmdesátiletý kulturista Bob Divílek… Je jich opravdu hodně.“

Osobně si Miroslav Marek váží nejvíce zmíněného Jana Skorkovského. „To je člověk, který uběhl žonglujíc s míčem celý maraton, aniž by mu míč spadl. Ale driblovat uměl se vším. S tenisákem, golfovým míčkem, i tím malým bonbonkem zvaným antiperle,“ říká s obdivem v hlase.

VIDEO: Slováci se cítili jako doma, nadšení z atmosféry převážilo nad zklamáním

S „jeho“ Pelhřimovem se váže i zajímavost, která Markovi stále vrtá myslí. „V roce 1960 u nás vyhrál mistrovství republiky starších žáků Jan Kodeš. Podle jeho slov to znamenalo zlom v kariéře. Když jsem pak později byl u něj doma, visel mu na zdi diplom z toho šampionátu. A vypadal, jako by jej dostal včera. Přitom mi tenista potvrdil, že jej má neustále vystavený. Čím to tenkrát psali, to by mě zajímalo,“ uzavírá své povídání Miroslav Marek.