Jaký je váš aktuální herní program?

Pokračujeme v ligových zápasech, zrovna teď hraju superligu ve Schwechatu. Olympijská kvalifikace byla přesunuta. Původně se měla za týden konat v Istanbulu,
ale z bezpečnostních důvodů se uskuteční až za čtrnáct dnů ve Švédsku. Máme tedy
o týden déle na trénink, což je příjemná zpráva, protože teď máme hodně zápasů.

Jaký je vlastně systém olympijské kvalifikace?

Systém je hodně složitý. Jedná se o jeden turnaj. Všichni hráči budou nasa-zeni do skupin po čtyřech. Poslední vypadává a zbylí
tři postupují dál. Šedesát
čtyři lidí hraje K. O. systém, osm prvních postupuje
a ostatní hrají o tři postupo-vá místa. Hráč tedy může prohrát i dvakrát a kvalifikovat se.

Jedná se o kvalifikaci evropských hráček?

Ano. Je to ale náročné. My nemůžeme splnit limity jako atleti. Je to jen jeden turnaj,
a pokud člověk onemocní, tak má smůlu. Letos už se ani nezohledňuje postavení
v žeb­říčku a zúčastnit se musí všichni. Je to velmi složitý turnaj po psychické stránce. Každý chce na olympiádu
a všichni jsou nervózní. Jde to znát na hře i náladě.

Jaké šance si dáváte, že byste mohla startovat na olympiádě
v Riu?

Herně mám předpoklady, že můžu porazit kohokoliv
z Evropy. Ztěžuje to ten fakt, že tam budou startovat všechny, včetně hráček asijského původu. To znamená desátá světová hráčka Číňanka hrající za Německo, pátnáctá holandská Číňanka a podobně. Je tam jedenáct postupových míst a hrát bude kolem deseti Číňanek.

Takže evropská kvalifikace se dá označit v hodně velkých uvozovkách, že?

Já to tak beru. Některé holky jsou v Evropě od čtrnácti a hru se doučily tady. Jiné dostaly pas později.
S tím já ale nic neudělám. Nemá smysl se tím zabývat. Má pas a je to Němka.

Do jaké míry ovlivní olympijská kvalifikace váš následující letošní program?

Jestli se člověk kvalifikuje, tak sezona končí až po olympiádě v srpnu. V Německu končí liga v dubnu, u nás
v květnu. Určitě by nastala nějaká pauza a pak by se začalo trénovat a hrát turnaje mimo Evropu.

Vy už jste jednou na olympiádě startovala, ale účast na největší sportovní události je určitě velkým lákadlem.

Jo, ale tím, že jsem na olympiádě startovala a co jsem všechno v ping-pongu zažila, tak už to vidím trošku jinak. Jsem starší, olympiádu jsem zažila a šance na medaile jsou pro Evropany minimální. Vyhrát kolo, dvě tři by bylo super, ale že bych k tomu směřovala celý svůj život, tak to ne.

Letos se už popáté v Olomouci uskuteční jeden z turnajů Světového poháru. Jaký význam podle vás má tato akce pro český ping-pong?

Určitě velký. Severní a jižní Morava jsou hodně pingpongové, takže sem přijíždí hodně trenérů a mladých hráčů se podívat. Hodně to dává mládeži. Je to v televizi, na internetu, média hodně popularizují sport. Je to přínos i v tom, že může startovat víc domácích hráčů. Mohou si to osahat a zahrát si zápasy proti soupeřům, které celý rok nepotkají.

Na rozdíl od dalších světových turnajů se tento koná v poměrně malém městě. Co to prostředí pro vás znamená?

Je to mnohdy lepší. Metropole jsou fajn, ale kolikrát se jezdí hodinu autobusem přes město na halu. Hotely jsou přeplněné a člověk nemůže nikam zajít. Tady už turnaj tak zdomácněl, všechno je blízko. Většina hráčů spí
v hotelu přes cestu, další na místech, kam mohou dojít pěšky. To je ve velkých městech nemožné. Pro mě je to úplně ideální, já to mám hodinku z Ostravy. Přijede spousta známých, se kterými se můžu potkat po restauracích.