Zraněného a zcela vyčerpaného rodáka ze Šternberku Rudolfa Lhotského odvážel před rokem z trati Rallye Dakar vrtulník.

Avšak motorkář z Hané se nevzdal a svůj cíl dokončit extrémní podnik si letos splnil.

Jednačtyřicetiletému jezdci týmu Barth Racing pomohly loni nasbírané zkušenosti, kdy poznal pravou tvář slavného závodu.

A jak sám říká, je to tvář pestrá, rozmanitá, ale i pekelná.

V pořádku jste dorazil až na cílovou rampu Rallye Dakar v Buenos Aires. Co jste prožíval?
Je to neskutečný zážitek. Ten, kdo tam nebyl, to asi nedokáže vnímat. Pro mě je to něco nádherného. Věnoval jsem tomu čtyři roky, abych se k tomu dostal, a je to pro mě asi to nejvíc, co jsem v životě dokázal. Byly to emoce štěstí, nadšení. Je toho tolik. Prostě jedna velká nádhera.

Jaký pro vás tedy byl letošní Dakar?
Minulý rok jsem dělal spoustu chyb, kvůli kterým jsem nedojel. Toho jsem se vyvaroval a to byl základ. Psychicky jsem se dal dohromady, předtím jsem nevěděl, do čeho jdu. Dakar sleduju celý život, ale když jsem se tam dostal, tak jsem zjistil, že o něm nevím vůbec nic. Spoustu věcí jsem změnil, jídelníček, tréninky. Koupil jsem si dakarovou motorku, která je úplně jiná než endurová.

Co se vám stalo při prvním pokusu zdolat náročnou trať?
Odstoupil jsem v deváté etapě kvůli totálnímu vyčerpání. Už druhý den jsem si bohužel utrhl křížový vaz na levé noze. Den před odstoupením jsem si utrhl křížový vaz i na druhé noze. Nemohl jsem stát na motorce, byly zrovna těžké etapy v písku a to mě tak vyčerpalo, že jsem musel odstoupit. Strašně mě to mrzelo.

CELÝ ROZHOVOR najdete v SOBOTNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ
Olomouckého deniku 4. února