„Měly jsme pomalejší rozjezd,“ lituje jedna z největších opor hanáckého klubu Alena Vocilková, donedávna ještě známější pod dívčím jménem Polášková.

Ostřílená spojka se zahraničními zkušenostmi tvrdila především obranu Zory, v útočné fázi většinou přepouštěla své místo Veronice Hejtmánkové, přesto si ve dvanácti odehraných zápasech připsala jedenáct branek. Nejvíc – 3 – v posledním zápase proti Jindřichově Hradci, který Zora vyprovodila v minulém týdnu s výpraskem 43:18.

Čekaly jste, že by poslední podzimní zápas proti vždy nepříjemnému Jindřichovu Hradci mohl být tak jednoduchý?

Určitě jsme to nečekaly, protože když jsme hrály v minulé sezoně v Jindřichově Hradci, tak rozhodčí přistoupili na jejich hru a nevylučovali je. I proto jsme čekaly, že se s nimi budeme muset znovu prát, ale naštěstí to teď sudí pískali od začátku dobře. Neustále je vylučovali na dvě minuty a pak už to bylo jednoduché.

Dvouminutových trestů bylo pro Jihočešky dokonce deset, takže jste většinu zápasu hrály v přesilovce. Čím to bylo?

Je to tím, že Jindřichův Hradec nestíhá a fauluje i v případech, kdy nemusí. Jsou schopny vás sejmout, i když jdete do trháku. To je hodně kruté.

Na druhou stranu, s tvrdou hrou Jindřichova Hradce se počítá.

Počítá, ale jak jsem řekla, v minulé sezoně jim to tak nepískali. Teď už ano a dělá to obrovský rozdíl. Kdyby to posuzovali jako předtím, tak věřím, že se s nimi dlouho taháme.

Utkání asi bylo důležité i z toho pohledu, že jste předtím v Písku přišly o ztracený zápas.

To bylo (smích). Všechny jsme to minimálně tři dny měly v hlavě. Ale řekly jsme si, že Jindřichův Hradec musíme porazit a jít dál, že se nedá stejně nic jiného dělat.

V Písku jste ještě čtyři minuty vedly o čtyři branky, nakonec jste o gól prohrály. Takový náskok už byste měly asi udržet.

To určitě měly. Tam rozhodlo to, že jsme jim na konci naházely míče do ruky, ony chodily do rychlých útoků a proměňovaly je. My jsme naopak nebyly schopny dát vůbec nic. V úplném závěru proti nám házely sedmičku, i když podle mě se jednalo o průraz. Tím srovnaly, ale my měly pořád třicet vteřin na to, abychom vyhrály. Jenže jsme jim to znovu hodily přímo do ruky.

Jak se těšíte na zimní pauzu?

Zaplaťpánbůh za to, že je konec. Máme obrovskou marodku, každý zápas tam navíc někdo přibude. Proti Jindřichově Hradci to byla Fabice (Lucie Fabíková, pozn. red.). Na střídačce nás v tom posledním zápase bylo deset. Přestávku všechny velice vítáme, protože se můžeme dát zase dohromady.

Po necelé polovině soutěže jste na sedmém místě, je to zklamání, nebo naopak dobrý výsledek vzhledem k tomu, jakými změnami tým prošel?

Myslím si, že jsme měly pomalejší rozjezd, mohly jsme ze začátku urvat víc bodů, což bohužel nevyšlo. Mohly jsme vyhrát ve Zlíně i v Michalovcích, kde jsme hrály dobře. Velká škoda to potom byla samozřejmě v Písku, ale jinak to podle mě je takový předpokládaný výsledek. V příštím kole máme Most, který bychom měly porazit.

Kdo podle vás interligu vyhraje?

Slavia. Podle mě jsou naprosto suverénní. Je to neuvěřitelné, za poslední rok se jim nikdo nezranil a ve vítězném trendu z minulé sezony pokračují i teď. Jsou skvěle sehrané, hrají výbornou házenou a nikdo na ně nemá.