„Je to velká změna. Budu závodit s profesionály, takže od první sezony moc neočekávám,“ přiznává Pavel Bittner v rozhovoru pro Deník.

Jezdíte trénovat do Holandska. Jak vám cestování komplikuje covid?
Je to složité. Normálně bych létal letadlem, ale teď to není možné, takže musím jezdit autem. Zase tolik mi to nevadí, protože mám řízení rád. Teď jsme byli na soustředění ve Španělsku. Tým si dává hodně velký pozor a testuje nás. Jsme v rouškách a v bublině. V tomhle to je celé netypické, ale odvedli jsme dobrou práci a nikdo nebyl nakažený.

Neztížila vám situace seznamování s týmem?
Ani bych neřekl. Byli jsme s klukama v bublině, takže mezi sebou jsme spolu mohli mluvit a poznali jsme se. Máme super partu, což je důležité při závodění, abychom mezi sebou dobře komunikovali.

Jaké jsou tréninkové podmínky v Holandsku oproti České republice?
V části okolo Sittardu, kde pobývám, je hodně rovinatá krajina. Můžu jet trénovat do Belgie i do Německa. Zatím jsem to nestihl, protože hranice byly zavřené. Takže ještě nemám okolí úplně probádané, což musím napravit. Kdybych porovnal poslední dny, tak v Česku byly ráno maximálně tři stupně, zatímco v Nizozemsku asi devatenáct, což bylo pro cyklistiku lepší. Bylo to ale jen pár dní. Jinak jsem spokojený v Česku, protože mám rád Olomoucko. Směrem na Rýmařov trénuju furt.

Jaký bude skok do starší kategorie?
Je to velká změna. Doteď jsem závodil v mládežnických kategoriích. Minulý rok jsem byl junior. Teď od osmnácti let už budu závodit s dospělými. Nejčastěji ještě s muži do 23 let. Jsou to jiné závody, jsou delší a jezdí se rychleji. Musel jsem hodně trénovat přes zimu a zlepšit se.

Jaké jsou nyní vaše cíle?
Nevím úplně, co čekat. Bude to o tom, abych sbíral zkušenosti do dalších let a otrkal se v pelotonu. Příští týden v neděli už budu v Belgii závodit s profíky.

A ty dlouhodobé?
Chtěl bych se živit tím, co mě baví, což je momentálně cyklistika. Kdybych se podíval na Tour de France nebo na podobný závod, tak by to byl bonus.

Ještě před startem nové sezony jste dostal ocenění pro nejlepšího mladého sportovce Olomoucka. Co na to říkáte a jak sezonu hodnotíte?
Bylo to jiné. Cenu jsem si přebral před svým domem, ještě jsem to tak nezažil. Ale hrozně si toho vážím. Minulá sezona se hodně vydařila, i když to bylo hodně zkrácené a zkrouhnuté koronou. Byla to škoda, protože jsem se těšil, že si užiju zahraniční závody. Přesto se mi docela dařilo. Na juniorském mistrovství Evropy jsem byl druhý v silničním závodě a sedmý v časovce. Také jsem mistr republiky.

Jak vzpomínáte na stříbrnou medaili z mistrovství Evropy?
Byl to teď asi můj největší úspěch. V budoucnu bych to chtěl ještě posunout. Bylo to o kousek. Z finišové fotky asi tak o půl galusky. To je přibližně půl centimetru. Bohužel to nevyšlo, ale tak to ve spurterských dojezdech bývá. Přesto jsem pořád spokojený.

Pomohl vám váš výkon k přestupu?
Já jsem byl s týmem v kontaktu už předtím, ale určitě jsem o sobě dal vědět. Díky tomuto úspěchu se o mně ví na zahraniční scéně.

Co na váš přesun říkal pan Kaňkovský?
Vždycky mě podporuje a drží mi palce, čehož si vážím. Udělal pro mě strašně moc. Navíc jsem u něj začal s cyklistikou.

Do toho všeho ještě stíháte studovat, je pro vás lepší, že je teď škola on-line?
Studuji na Gymnáziu Čajkovského, což je ohromné plus, protože mi všichni vychází maximálně vstříc. On-line výuka je možná lepší, ale stejně nejsem moc schopný si hodiny pustit, protože bývají ráno, a to normálně trénuju. Ale pokud mám volný den, tak se připojím a snažím se co nejvíc zapojit. Jinak jsem v kontaktu s učiteli a snažíme se, abych měl všechno hotové a prošel.