„Je strašný horko. A navíc hraju moc pasivně. Tahle moje hra si moc nelíbí,“ řekl Petr, který svou židli obsadil dlouho před příchodem mistra.

„Šachy hraji už šest let. Nejdřív jsem se dověděl, že ve škole máme šachový kroužek, a když rodiče souhlasili, tak jsem začal hrávat. Naučil jsem se tam pravidla a později začal hrávat také závodně,“ vzpomínal hoch, který se může pochlubit titulem krajského přeborníka do devíti let.

Na šachu se mu nejvíc líbí, že je to logická hra, při níž rozhoduje myšlení. „Není to však nuda. Třeba v bleskových partiích se zápas hraje jenom pět minut a člověk musí za tu dobu uhrát co nejvíc. Mně osobně se však nejvíc líbí rapid. Tam jedno utkání trvá od patnácti minut do půlhodiny. Hráč nemusí až tak přemýšlet, důležitější je, aby nepropadal panice,“ pokračoval klučina.

Stejně jako všichni šachisté na náměstí hrál i Petr proti Movsesjanovi s černými figurkami.

„Raději hrávám s bílými, protože mám výhodu prvního tahu. Ovšem důležitější než barva figurek je to, že člověk nesmí hrát pasivně, přemýšlet a kombinovat. Kromě toho je však výhoda, když znáte určitá zahájení a různé styly. Je dobré řídit se tím, co doporučují starší, ale sám se občas také inspiruji knížkami. Doma mám něco do Alechina, Capablancy nebo Andriessena,“ pokračoval Petr s tím, že jeho největší šachový vzor je právě kubánsky šachový mistr José Raúl Capablanca.

„U nás doma šachy nikdo nehraje. Moje mladší sestra je na to příliš malá, ale i tak ji učím alespoň stavět figurky. Ještě musím naučit šachy také rodiče a pak budeme moci doma hrát všichni,“ dodal malý šachista.