„Díval jsem se na televizi a nikde nebyl žádný kontakt na pomocníka v Olomouci. Tak jsem si řekl, že bych to asi měl udělat a vyrazil jsem s batohem,“ prozradil Petr Řezníček, jak s nošením nákupů začal.

Zpočátku chodil pěšky, protože v té době ještě nedovršil osmnácti let a neměl řidičský průkaz. Do batohu se mu přitom vešlo až pětadvacet kilo a on jich zvládl odnosit klidně deset, tedy čtvrt tuny denně. Naštěstí pro něj takto fungoval jen tři dny. Potom mu pomohl bratranec, který vzal auto. „Počítali jsme, kolik toho odnosíme, ale po chvilce to bylo hodně nad tunu a už jsme se v tom ztráceli,“ pokračoval Řezníček.

Lidé mu volali a on se snažil stihnout jich co nejvíce. Společně s kolegou pomáhali denně od rána do večera, přesto zbyl čas i na trénink. „Někdy jsme měli pauzu na oběd, někdy ne. Po večerech jsem boxoval nebo běhal,“ ukázal dvojnásobný juniorský mistr republiky, že jej jen tak nějaká překážka nezastaví.

Jak sám říká, tak nešlo jen o fyzickou pomoc, ale někdy také o podporu lidí, kteří ve svém životě nikoho nemají. „Reakce byly různé. Někteří to brali normálně, někteří jako samozřejmost, ale byli i tací, kteří měli slzy v očích, že na ně někdo myslí. Přinesli jsme jim nákup a ještě jsme si s nimi na dálku chvilku povídali. Byli rádi, že přišel někdo oživit atmosféru,“ popisoval.

Více než měsíc trvající „brigádu“ navíc financoval ze svého. „Měl jsem zlomenou ruku a dostal pojistku, která celá padla na tohle, ale to mi vůbec nevadí,“ překvapil.

K tomu všemu se do povědomí zapsal ještě na podzim, kdy uspořádal boxerskou benefici, kterou chtěl pomoci dětským onkologickým pacientům a zároveň zviditelnit bojové sporty. „Neudělal jsem ji jenom já, ale společně s dalšími. Mám vlastní důvody, proč šel výtěžek na onkologii. Navíc si myslím, že box by měl jít více vidět, takže se spojilo příjemné s užitečným,“ říkal Řezníček.

Trojnásobná výhra

Nyní má s kolegy v plánu uspořádat podobnou akci v ještě větším měřítku. Jen musí počkat, až budou moci dorazit i diváci. „Zase někomu pomůžeme, jen ještě nevíme komu,“ prozradil.

Na benefici Petr Řezníček ovládl i svůj duel, a i když si tohoto vítězství váží více než dvou titulů na mistrovství republiky, tak stále není tento triumf na prvním místě. „Je to nejvíc, protože to bylo v Olomouci. Ale nejdůležitější pro mě byla pomoc dětem a že mi rodiče s přítelkyní řekli, že jsou na mě hrdí. Zvednutá ruka po zápase byl bonus,“ usmíval se držitel mimořádné ceny ankety pro Nejlepšího sportovce Olomoucka za rok 2020.

Vzhůru na MS

Během toho všeho ještě řešil mladý talent přestup z Dukly Olomouc do jiného olomouckého klubu SC Boxing. Kvůli tomu dlouho nezápasil, což komplikuje cestu na letošní mistrovství světa.

Řezníček patřil do širšího výběru reprezentace, ale nyní jej čeká hodně perné období. „Musím to vyřešit s reprezentačním trenérem. Dlouho mě nikdo neviděl boxovat, ale bývá taková kvalifikace nebo spíš sparingy o to, kdo na šampionát pojede. Musím zjistit, za jakých okolností se kvalifikace či mistrovství budu moci zúčastnit,“ přiznal zájem o dubnovou akci, která by byla vrcholem jeho juniorské kariéry, a pak už hurá do extraligy.

Petr Řezníček

Věk: 18

Tým: SC Boxing

Kategorie: juniorská těžká váha (do 91 kg)

Úspěchy: 2x mistr republiky, účastník juniorského ME, vítěz několika mezinárodních turnajů, mimořádná cena v anketě Nejlepší sportovec Olomoucka.

Petr Řezníček o:

Boxerských začátcích:

„S boxem jsem začínal v devíti letech a nikdy jsem neměl představu, že bych zápasil. Šel jsem tam s tím, že mě ten sport vždy bavil. Chtěl jsem si to zkusit. Rodičům to nevadilo. Mamka box měla také ráda a taťka se s tím smířil. Ze začátku jsem byl hrozný antitalent, ale po půl roce přišla nabídka, že bych si mohl zaboxovat nejnižší ligu. Řekl jsem si, proč ne a už jsem u toho zůstal. Nakonec jsem vyhrál juniorské mistrovství republiky, což mě vytáhlo do reprezentačních výběrů a já jsem mohl jezdit celý rok po turnajích v Evropě.“

Přestupu:

„Přestup z Dukly Olomouc do SC Boxing je pro mě krok výš. Přestože boxují stejnou soutěž, tak je SC Boxing lepší pro můj rozvoj. Potřebuji lidi se stejnou váhou, se kterými můžu trénovat. Ti nejsou všude, a tak je ideální jezdit po více klubech. V přestupu sehrály roli i osobní důvody.“