Dvacetiletý Petr Bartošík od malička žádný velký sportovec nebyl. Na základní škole bojoval s nadváhou, ale kousl se.

„Chtěl jsem vždycky k policii a věděl jsem, že pokud se sebou něco neudělám, nikdy se tam nedostanu. Velkým motorem pro mě bylo podceňování od druhých lidí,“ přiznal Bartošík.

Postupně tak začal s jednodušším cvičením, cyklistikou a vyzkoušel také box.

„Od patnácti mě ale chytla posilovna, které jsem se postupně oddal. Zpočátku jsem chodil s kluky zvedat železo bez závodních ambic, protože nás to bavilo,“ popisoval své začátky.

K závodům se dostal až při studiu na Střední policejní škole MV v Holešově v roce 2020, kdy se konalo mistrovství České republiky v benchpressu.

„Už tehdy jsem v této disciplíně a dalších tlakových cvicích zvedal o dost více než ostatní. Navíc mě kamarádi do soutěže hecovali,“ prozradil Bartošík.

A dobře udělali, protože v kategorii dorostu (18-19 let) a do 75 kilogramů zvedl 130 kg a získal zlato.

„Bohužel mi nevyšel pokus o národní rekord 137,5 kg, ale je to pro mě motor, abych zapsal jiný,“ pokračoval.

Následně se stal také mistrem Evropy a na konci října letošního roku pak zapsal Petr Bartošík ještě větší úspěch. Stal se z něj mistr světa v juniorech v kategorii do 82,5 kilogramů.

„Byl to nejdůležitější závod a nejvýše na žebříčku priorit, takže výsledek hodnotím kladně,“ usmíval se Bartošík.

Potvoru zvládl

Popsal také, jak k triumfu dokráčel.

„Soutěžím předchází vážení, které je známé například z boxu nebo MMA. Musel jsem v Polsku shazovat pět kilo za necelých 24 hodin,“ řekl.

Nad hrudník dokázal vytlačit 152,5 kilogramů. Druhý v pořadí zvedl 150 kilogramů.

„2,5 kg je na závodech nejmenší možný příhoz váhy,“ přiblížil Bartošík, jak těsné jeho vítězství bylo.

A bylo pro něj také velice obtížné.

„Nikdy jsem takovou váhu se stopkou (zastavením na hrudníku) nevytlačil, takže se jedná o můj nový závodní rekord. Přišel jsem k výkonu jako slepý k houslím a dotlačil mě k němu soupeř, protože pokud by byla remíza, tak by mě porazil na nižší tělesnou hmotnost, ve které byl rozdíl pouhý jeden dekagram,“ dodal.

Jak to, že se mu tedy povedl tentokrát tento počin?

„Tu potvoru jsem zvedl díky atmosféře závodu a řevu především mých nejbližších. Už jsem se několikrát přesvědčil, že hlava umí divy a podpora lidí, kterých si vážíte, je nenahraditelná,“ objasnil Bartošík.

Teď jej dělí 3 kilogramy od národního rekordu. A vyzkoušet, jestli jej zvládne, bude moci na konci listopadu na Ukrajině, kde se pokusí získat druhý titul mistra světa ve federaci Gupu.

„Chtěl bych národní rekord, a také získat další tituly. Zlepšování je u mě postupné, ale konzistentní. Kdo mě zná, může potvrdit, že trénink vynechám, až když mi čouhá kost z ruky. Strava je pro mě absolutní základ a polevuju absolutně minimálně a nerad,“ popsal svoje cíle a přípravu.

„Chci se ale hlavně pořád zlepšovat a být verze sebe sama. Cvičím velmi komplexně a představa, že například nejezdím nohy, je mylná. Zaměřuji se na všechno stejně, odjedu celé tělo za čtyři dny a následuje jeden den pauza. Potom se cyklus opakuje. Ale je pravda, že benchi se v trénincích věnuji více, jsou tvrdší a trvají déle,“ dodal na závěr.