Smutná zpráva zasáhla před víkendem nejen širokou novinářskou obec. V pátek 17. dubna ve věku 85 let náhle zesnul Vlastimil Kadlec. Sportovní novinář, jenž zasvětil své profesi celý život. Na jeho autorském kontě lze najít obrovské množství článků, reportáží, rozhovorů, ale také odborné sondy do historie prostějovského sportu. Jeho jméno je ale především spjato s někdejší Stráží lidu a následně Prostějovským týdnem. Jako externí redaktor pracoval v Prostějovském týdnu až do roku 2019. Poslední rozloučení s Vlastimilem Kadlecem se uskuteční v kruhu rodiny a nejbližších přátel v pátek 24. dubna ve 12 hodin ve smuteční obřadní síni v Brněnské ulici. (zv)

V redakci Prostějovského deníku jsi nás dokázal vždy při svých návštěvách povzbudit i rozesmát. Sice jsem tě nezažil v době tvého plného pracovního nasazení, setkával jsem se s tebou totiž až od roku 2009, kdy jsi už u nás v Deníku působil „jen“ coby externista, přesto si myslím, že dokážu tvou práci patřičně ocenit. Tvé sportovní reportáže a sondy ze sportovního dění na okrese měly vždy hlavu a patu a svým jedinečným stylem jsi dokázal zaujmout nejen své fanoušky z řad staršího čtenářstva, ale i ty mladší, kteří díky tvým článkům mohli získávat na věci jinou perspektivu.

Vždy se mi na tobě líbilo i to, že jsi dokázal „hltat“ život plnými doušky. Rád sis dopřál cigaretku, dal si pivko, zahrál si na své oblíbené klávesy a především rozdával kolem sebe dobrou náladu. Snad nikdy jsem tě neviděl zamračeného, a i když tě jistě v závěru života trápilo zdraví, šibalské plamínky v tvých očích přeskakovaly dál. Nikdy na tebe nezapomenu Vlastíku, stejně tak jako jistě i řada kolegů, se kterými jsi se u nás v redakci potkával.

Psí hlas ze země tam vysoko nikdo neuslyší

V roce 2011 s tebou tehdy mladý začínající sportovní novinář Miroslav Mazal vytvořil nádherný rozhovor. Přiznám se, že jsem jej měl v hlavě i dlouho potom, co jsem jej četl a několikrát jsem se k němu vracel. Pokud byste i vy chtěli na Vlastu prostřednictvím tohoto rozhovoru zavzpomínat najdete jej zde: www.prostejovsky.denik.cz/vlasta.

V závěru rozhovoru jsi Vlastíku přidal i pár svých myšlenek o tom, jak by lidé své životy měli žít. Dovolím si tě zde citovat:

„Nesouhlasím s tvrzením v jedné naší známé písni, že vzpomínky jsou závažím. Tedy, samozřejmě, pokud se nejedná o Vlastimil KadlecZdroj: DENÍK/archivsmutné. Myslím že ty příjemné, nabídnou-li se, jsou k nezahození a veselé dokonce k uchování do konce života. Také, že člověk má být, pokud možno, přátelský, vstřícný, spravedlivý, přiměřeně pokorný, tolerantní, a život žít co nejveseleji. Nemá se rozčilovat nadáváním na to, co nemůže změnit. To z pohledu k nezměnitelnému faktu, že psí hlas ze země tam vysoko nikdo neuslyší. A obvykle ani slyšet nechce. Senior se také nemá zlobit třeba nad nízkým důchodem. Není totiž důležitá jeho výše, ale doba, jak dlouho je mu dáno pobírat jej… Je dobře co nejdéle se zabývat činnostmi, které jsou člověku koníčkem, je to mnohem přínosnější, než někde jen vyhlížet z okna, nebo dokonce debatovat o nemocech a špitálech. A jsem přesvědčen, že lék může často nahradit trefný vtip a následný smích. (z rozhovoru Míry Mazala s Vlastimilem Kadlece, 2011)

Kolegové na tebe vzpomínají s úctou

Vzpomínka Zdeňka Vysloužila (šéfredaktor Prostějovského deníku)
Vlastu Kadlece jsem začal registrovat někdy před dvaceti lety. Tehdy jako začínající sportovní reportér, jsem k němu vzhlížel s úctou a respektem. Postupně se náš vztah z kolegiality přetavil do kamarádství. Vždy se mi líbil originální styl jeho reportáží, ve kterých nechyběl citlivě zakomponovaný osobní pohled, navíc i s potřebnou dávkou nadsázky. Vlasta zkrátka psal, jak to cítil a vnímal. Jeho definitivní odchod ze společenství novinářů je nezacelitelnou pauzou. Jeho nepřeberné zásoby vtipů, bonmotů a historek nám budou chybět.

Vzpomínka Davida Sekaniny (editor Deníku)
„Vlastimil Kadlec klepal do klávesnice u rohového stolu s oknem do dvorku, který byl součástí klidného sídla redakce v Rostislavově ulici. Tak si to alespoň pamatuju z dob před dvaceti lety, kdy jsem nastupoval do Prostějovského týdne. Prostějovský týden se pak proměnil na Den, na Deník, měnil periodicitu, styl i velikost, ale pan Kadlec (tehdy jsme si ještě netykali) psal „do sportu“ pořád. I když přišla doba, kdy se skoro úplně skrouhly honoráře, on docházel do redakce, za sporťáky, kteří se mezitím střídali a střídali, pořád. Vždy s milým, tichým úsměvem, za nímž se už chystal říci první anekdotu na uvítanou. Celý arzenál jich pak měl k dispozici, když seděl na pivu s o dvě generace mladšími novináři. Cítil se mezi nimi dobře a oni se cítili dobře s ním.“

Vzpomínka Marcely Řehořové (inzertní poradkyně Deníku)
„Pokaždé, když se u nás objevil, přišel s nějakým vtipem. Jeho humor, kladný postoj k životu a chuť žít jsem na něm vždy obdivovala. Dívala jsem se na něj jako na muže, který je velmi vzdělaný, sečtělý a pro mě i děsný džentlmen. Vždy mě také pobavil svými fórky. Byl prostě součástí Deníku a tvořil nás tým.“

Vzpomínka Miroslava Mazala (sportovní redaktor Deníku)
„Pana Kadlece jsem poznal coby nevyčerpatelnou studnici znalostí sportovních informací v regionu. A bylo to navíc v době, kdy jsem teprve začínal, takže jsem kolikrát jen žasl. Vzpomínám si na událost, kdy jsem jako začínající editor udělal chybu u jeho článku. Do popisky fotky jsem místo příjmení Vlk omylem napsal Volf. Pan Kadlec se pak musel starému pánovi, o kterém článek byl, hluboce a dlouze omlouvat.“

Vzpomínka Dominika Voráče (dříve sportovní redaktor Deníku)
„Když jsem začínal ve sportovní sekci prostějovské redakce Deníku, byl jsem doslova ztracen ve všech těch nových věcech spojených s působením v novinách. Pan Kadlec mi se vším rád pomohl, dával mi cenné rady a bylo vidět, jak jej sport baví. Líbilo se mi také to, že mu bylo jedno, jestli se jednalo o box, hokej či okresní fotbal. Vždy byl nadšený, že někam může vyrazit a napsat o tom článek. Upřímně jsem neznal většího fandu a znalce prostějovského sportu, a to jak současného, tak i jeho historie. A těch historek, co měl! Vzpomínám si třeba na jednu, která mě rozesmívá doteď. Když jsem jednou udělal přímo v titulku článku chybu a následující den jsem si to přečetl v novinách, pan Kadlec mi řekl, ať si z toho nic nedělám. Jednou prý totiž vyšel od jednoho redaktora v novinách článek, u kterého autor zamýšlel napsat titulek "V Prostějově byl k vidění velký tenis", jenže u slova tenis napsal místo písmena T písmeno P." To byl prostě celý Vlasta, každou situaci dokázal brát s humorem.

Vzpomínka Michala Sobeckého (redaktor Deníku, nyní redaktor Prostějovského Večerníku)
„Vlasta byl ztělesněním dobré nálady. Vždycky jsem se na jeho příchod do redakce těšil, protože ať už byl ten den jakýkoli, s Vlastou byl lepší. Jeho vtipy a vzpomínky byly a jsou legendární, jeho nátura a nadhled už teď chybí.“

Vzpomínka Lukáše Horáka (dříve sportovní redaktor Deníku, nyní PR specialista Muzea umění Olomouc)
„Nikdy nezapomenu na naše první setkání. Sportovním redaktorem jsem nebyl ještě ani den, když do redakce vešel pan Kadlec, muž se širokým úsměvem, sršel vtipy a obrovskou zkušeností. Věkové nás dělilo více, jak padesát let, přesto ke mně nakráčel, podal mi ruku a řekl: Já jsem Vlasťa, tykej mi. Přišlo mi nepatřičné takové legendě tykat a tak jsem mu přesto vykal. Zamračil se a řekl mi: Pokud mi nebudete tykat, budu vám vykat, ale správní sporťáci si prostě týkají. Od té doby jsme si tykali a já byl na to patřičně hrdý. Vlasťa byl velmi přátelský člověk s velkým srdcem, které patřilo prostějovskému sportu a já jsem moc rád, že jsem s ním mohl pracovat.“

CHCETE I VY PŘIDAT SVOJI VZPOMÍNKU NA VLASTU? NAPIŠTE JI DO KOMENTÁŘŮ POD ČLÁNKEM

Vlastíku, všichni víme, že humor byl tvojí doménou. Určitě se neurazíš kolego, když zde některé tvé oblíbené vtipy, které jsi dokázal doslova sypat z rukávu, znovu lidem připomeneme. A stejně tak sem „šupneme“ i odkaz na tvé Fotbalové okénko, které jsi pro Prostějovský deník tvořil v roce 2013. To především pro ty, kteří tvoji práci neznají, aby se i oni přesvědčili, že tvůj přehled o sportovním dění v regionu byl opravdu fenomenální. A také připomeneme i Cenu města Prostějova, kterou jsi za přínos městu na poli novinářské získal v roce 2018 a to prostřednictvím rozhovoru s tebou, který vznikl krátce po jejím udělení.

Rozhovor s Vlastou Kadlecem po obdržení Ceny města Prostějova

V roce 2018 obdržel Vlastimil Kadlec Cenu města ProstějovaZdroj: DENÍK/archiv

www.prostejovsky.denik/cena

Fotbalové okénko Vlasty Kadlece z roku 2013

Sportovní novinář Vlastimil Kadlec na redakčním veřírkuZdroj: DENÍK/archiv

www.prostejovsky.denik.cz/okenko

Anekdoty Vlasty Kadlece

Vlasta Kadlec s redakcí Prostějovského Deníku v roce 2013Zdroj: DENÍK/archiv

(Vlastík vtipy pro Deník sám sepsal pro silvestrovský webový článek z roku 2013 - www.prostejovsky.denik.cz/silvestr2013, který přinášel srovnání humoru současného a humoru, kterým se lidé bavili před 40 lety.)

**********

Paní Nováková si stěžuje gynekologovi, že jí bývá často špatně. Po prohlídce jí lékař oznámí, že je v jiném stavu.

„Cože? To není možné, vždyť mám sedmdesát a manžel téměř osmdesátku na krku…!"

Cestou domů volá domů manželovi: „Ty kreténe, tys mě přivedl do jiného stavu…" - A pan Novák: „Cože? Panebože, jéžíšmarjááááá…, a kdo prosím volá?"

**********

Hluchoněmý přichází v Praze do Čedoku a snaží se u přepážky vysvětlit pracovnici, co si přeje:

Tře své ruce před obličelem o sebe (prosím) – ukáže ukazováčkem pravé ruky na paní za přepážkou a pak na svou hruď (vy mně dejte) - ukazováčky obou rukou kreslí před očima ve vzduchu obdélník a pak rozpaží ruce a zamává jimi (letenku) - vloží si prsty do úst jako by chtěl zapískat (do Piešťan) - a svou pánví učiní pohyb dopředu a vzápětí dozadu (tam a zpět…).

**********

Ve výrobně dudlíků a kondomů vidí příchozí skupina na exkurzi na šňůře řadu vyrobených dudlíků na kojenecké láhve a jehla – automaticky – propichuje každou špičku vyrobeného dudlíku. Na vedlejší šňůře jede zase celá řada kondomů a jehla propichuje každý pátý..... „Co je to za blbost…?" – poukazuje na to jeden z návštěvníků. „Jaká blbost…?" – ptá se vedoucí výroby - „Víte jak značně se nám potom zvyšuje prodejnost těch našich dudlíků…?"

**********

„Včera jsem se s manželkou hrozně pohádal," říká v hospodě jeden druhému. – „A jak to dopadlo?" – „Připlazila se za mnou na kolenou." – „A co říkala?" – „Vylez z té podpostele, ty srabe!"

**********

Po operaci si v nemocnici senior před primářem libuje: „Vzali jste mně půl žaludku, nyní s tím mým důchodem snad už vystačím…!"

**********

Novinář se ptá slepice, zda je pravda, že snesla půlkilové vejce. Když odpověděla že ano, další otázka zněla, jaké má plány do budoucna. „Snést vejce šedesátidekové!" Když se novinář zeptal kohouta, zda o tom všem ví a jaké má plány do budoucna on, vytřeštil oči a zakokrhal: „Rozbít pštrosovi ten jeho zobák!"

**********

„Co bude dnes k obědu," – ptá se manžel. „Nic," slyší odpověď. „Vždyť ani včera nic nebylo…!" – „Dělala jsem si kuchařský program na dva dny…!"

**********

Kde se konala premiéra nedemokratických voleb? V ráji. Bůh stvořil Adama, pak Evu a Adama potom vyzval, aby si vybral ženu…

**********

Notně opilý myslivec zastřelil na větší vzdálenost jelena a všichni kolegové mu gratulovali, že v takovém stavu tak přesně trefil. „No," nesnadně ovládal těžký jazyk střelec, „to by byla přece ostuda netrefit v takovém stádu oni jednoho…!"

**********

U učitele na procházce zastaví auto a vyskočí z něj řidič v nádherném obleku s kravatou. „Pane učiteli, pamatujete si na mě ještě? Procházka…" – „Já vím, čím se jako dospělý zabýváš? – „Podnikám a úspěšně!" – „Jak můžeš úspěšně podnikat, když jsi neznal ani násobilku…?" – „No a vidíte, pane učiteli, mám autobazar, za sto tisíc auto koupím a za dvě stě tisíc prodám. A ten jednoprocentní zisk živí dobře nejen mě, ale i celou moji početnou rodinu…!"

**********

Lékař prohlédl pacienta a sdělil mu, že má v pořádku srdce, krevní tlak i tep, ale že se mu nelíbí ty jeho zarudlé oči. „To mám od častého svařování, pane doktore." „A co ještě v důchodovém věku svařujete?" – „Červené víno, pane doktore…!"

**********

Na pustém ostrově se zachrání trosečník a má radost, že tam potká dalšího, který se na tom ostrově zachránil už dříve. „To mám radost že zde nebudu sám…," usmívá se potutelně na vousatého muže nový obyvatel ostrova. - „Ani já jsem se zde nezachránil sám, se mnou ještě šest žen. A tak musím každý den potěšit jednu a kýžené volno mám bohužel vždy jen v neděli." – „Tak to máš kamaráde smůlu, když jsem zde nyní ještě i já, tak už nebudeš mít volnou ani tu neděličku…!"

**********

Blondýna oznamuje v obchodě prodavači, že si vybrala tuto televizi a chce platit. Ten jí řekne, že hloupé blondýně takovou televizi prodat nemůže. Uražená z obchodu odejde a u kadeřníka žádá obarvit vlasy na černé. Následně se do prodejny vrátí a žádá stejnou televizi. – „Že vy jste ta blondýna, co zde byla dopoledne?" ptá se prodavač. – „Jak jste to poznal?" – „No, že zase chcete televizi a držíte znovu tu mikrovlnku…!"

**********

„Významně a zachtivavě jsem řekla manželovi, že Marie dostala od přítele dárek, stříbrnou kávovou lžičku s nápisem MILÉ MARUŠCE". – „A zdalipak

to zabralo…?" ptá se přítelkyně. „Též jsem pak podobnou dostala." – „A také s nápisem?" – „Také, Hotel Praha."

V Praze po chodníku jdou dva policisté a zastaví u nich auto s německým turistou. „Potřebuji informaci," hovoří Němec špatnou češtinou, „mluvíte německy?" - Oba policisté vrtí hlavami a stejně pak, když se Němec následně ptá na ruštinu, italštinu, angličtinu a několik dalších jazyků. Nakonec si významně poklepe na čelo a odjede. „Jsme my ale trapní," říká jeden policista druhému. „Praha plná cizích turistů a my mluvíme jen česky…" – „Co my, on je trapný! Zná fůru řečí a je mu to na ..... nic!"

**********

Mikuláš 4. prosince nahlas rozjímal: „Zdražili pitomci uhlí i brambory a tak nebudu do punčochy dávat nic. Ale co budu dávat nezbedným dětem? No, na hubu…!"

**********

„Přišel jsem na bezvadný nápad, jak na Vánoce ušetříme," chlubil se lakomý otec rodiny manželce a ta nechápavě vrtěla hlavou, když jí ukázal papírový pytlík, který přinesl z papírnictví. Na Štědrý večer, když už všichni očekávali zvonění zvonku z obývacího pokoje, vyšel otec na balkon, nafoukl pytlík a ozvala se rána… Vrátil se do bytu a oznamoval: „Tak děti, pod stromečkem nic nebude, máme smůlu, Ježíšek se venku právě zastřelil…!"

**********

Vyčítá v práci šéf podřízenému: „Člověče, pomalu chodíte, pomalu pracujete a pomalu vám to i myslí, jste vůbec v něčem rychlý…?" – „Ale ano, rychle se vždy unavím!"

**********

„Tři kila jsem zde zhubla miláčku," telefonuje z lázní manželka choti svému. - „Při tvé hmotnosti? To je jako stokorunová sleva na Mercedes. Ale nevadí, drahá, alespoň to bude jako doposud, v zimě mě vždy zahřeješ a v létě mně zase poskytuješ bohatý stín…!"

**********

Text jednoho inzerátu v novinách: Koupím nočník s uchem dovnitř, mám malý byt.

**********

„Můžeš mně sundat košilku, podprsenku i ty kalhotky,…!" říká manželka manželovi. „A ty kolíčky nech na té šňůře."

**********

Učitel vybízí žáky, aby citovali rýmující se přísloví. „Březen, za kamna vlezem," říká Jenda. „Duben, ještě tam budem," připojuje Jirka. „Únor bílý, sílí pole," nabízí Pepíček. – „Ale to se přece nerýmuje," namítá učitel. – „Aha, tak třeba - únor bílý, sílí pole, vole!"

**********

Svěřoval se muž v hospodě štamgastům: „Místo antikoncepčních pilulek jsem bral léta omylem antidepresiva. Nyní mám devět dětí, ale je mně to jedno…!"

**********

Přijde ovíněný student na zkoušku z chemie a vytáhne si otázku – dělení cukru. „Mletý kostkový, krystal…," odpovídá. „Mám dnes dobrou náladu," směje se zkoušející, „jestli přijdete ještě na blbější dělení cukru, tak vám tu zkoušku snad dám…!" – „Nu, tak třeba vanilkový, skořicový, …"

**********

Stojí zákazník už hodinu před domem s červenou lucernou. „Co tady šmíruješ?" ptá se vyhazovač. „Já nešmíruji, jsem lačný vstupu a čekám na zelenou…!"

**********

„Co děláváš večer?" ptá se jeden druhého. „Každý večer sedávám doma s manželkou." – „To je ale stálá láska…!" – „Houby, revma."

**********

Osprchovaný muž stojí bez oděvu před zrcadlem a táže se: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo má největšího na světě…?" – „Já", volá do kuchyně manželka…

**********

Sedí chlap už půl hodiny na WC a uklízečka, z důvodu možného šetření, zhasne světlo. Chlap začne křičet hrůzou a tak vystrašená uklízečka rychle znovu rozsvítí. „To byl ale blbý fór," rozčiluje se muž, „já jsem se lekl, že mně už z důlků vypadly oči…!"

**********

Paní učitelka připomínala dětem nutné večerní čištění zubů před spaním. Druhý den se ptala, zda si pamatují, co jim včera zdůrazňovala. Bylo ticho, a tak pomáhala: „No tak, co dělám já i můj manžel před spaním, a co dělají před spaním i vaši rodiče, no…?" Pepíček zvedl ruku a pronesl: „Paní učitelko, vy to víte, já to vím, ale myslíte si, že je to vhodné téma pro první třídu?"

**********

Žena budí ráno muže. „Vstávej už konečně, kohout dávno kokrhá, slepice kdákají…" – „Tak se jim do toho nepleť!"

**********

Na podzim se v hospodě chlapi vychloubají, jak jsou doma v noci aktivní. Dvacetiletý že i pětkrát, čtyřicetiletý že každou noc a šedesátiletý říká, že může být aktivní kdykoliv se mu chce. „Ale letos se mně ještě vůbec nechtělo…!"

**********

Pacientka si v ordinaci stěžuje, že se necítí dobře. Po prohlídce ji lékař utěšuje, že to nebude nic vážného, ale ať každé ráno vypije syrové vejce. „Ale vejce já nesnáším…" hrozí se žena. - „Ale kdo po vás chce, abyste je snášela…?"

**********

„Paní doktorko, píchá mě úplně všude!…" stěžuje si pacientka. – „A kde bydlí?"

**********

Dáma si po obědě v restauraci nechtěně uleví, moc se stydí a tak následně několikrát zavrže židlí. „Úplně jiný zvuk, že paní…" na to pán od vedlejšího stolu.

**********

„Co ti dala manželka k narozeninám?" – „Nádherně mě v ložnici uspokojila." – „A to ti po tolika letech tvého manželství stačilo?" – „Aha, ty jsi mluvil o manželce mé…?"

**********

„Musel jsem přestat pít." – „Ze zdravotních důvodů?" – „Ale ne, zdravý jsem jak řípa, ale není mně zapotřebí, abych tu všestrannou hrůzu v té naší republice viděl každou chvíli víckrát…!"

**********

Přijde otec se synkem do ZOO a malý se ptá: „Tati, proč se ta gorila za sklem na nás tak škaredě dívá?" – „Ticho synku, jsme teprve u pokladny…!"

**********

Policista předává hlášení svému nadřízenému: „Střílejícího pronásledovaného jsem zasáhl dvěma střelami. Ta jedna byla smrtelná, ta druhá, naštěstí, nikoliv."

**********

Nejblbější vynález na světě je snad kroužek na klíče. Umožňuje nám ztratit je všechny najednou.

**********

Otec ke své dceři: „Poslyš, toho synka si neber, je to sirotek, moc chytrý není a ještě je nějaký křivý…" - „Ale táto, já nepotřebuji žádného prince na koni!" – „Ale já jsem chtěl jen říci, že ho osud už vytrestal dost…!"

**********

Tři ženy dostaly otázku, co by dělaly, kdyby se z potopené lodi zachránily na pustém ostrově s třiceti námořníky. Angličanka hned na to, že by se raději utopila, Američanka že také. Češka mlčela a tak se tazatel ptal, zda otázce rozuměla. „Samozřejmě že jsem rozuměla, jen nevím, v čem by byl problém…?"

**********

Když začne plešatět Angličan, koupí si cylindr. Když Skot, prodá hřeben…

**********

Muž vyjde z drogerie, hodí na chodník hrst kondomů a rozšlapává je. „Co blbneš…?" diví se kolemjdoucí. – „No, tak podobně jsem skončil i s kouřením…!"

**********

Potká bezdomovec bývalého spolužáka a závidí mu jeho oblečení. „Otevřel jsem si takový parádní butik." – „A s čím?" – „Se šperhákem."

**********

Sedí bezdomovec před nádražím na schodku a ve své dlani obrací dvoukorunu. Druhý jde okolo a ptá se, proč na tu minci tak blbě čumí. „Přemítám, vzpomínám. Jak nám rodiče říkali, kolik se toho koupilo za dvě koruny za první republiky, a za té blbé totality jsem za to měl půl litru mléka a tři rohlíky. A teď bych tak ještě k tomu potřeboval další tři koruny, nemáš…?" – „A na co ?" - „No, abych se mohl jít zde na to nádraží ...... no, na WC."

***********

Děda na smrtelné posteli stále znovu vykřikuje: „To je nepořádek, to je bor…!" Okolo sedící už pomalu loučící se členové jeho rodiny se dědečka ptají, proč tak nadává. „No, když jsem měl čtyřicet roků, všichni mně říkali, abych se už konečně oženil a založil rodinu. Že když budu žít sám, že mně nikdo na smrtelné posteli ani sklenici vody nepodá. Tak jsem se oženil. Ale co jste mně stáli všichni starostí, odříkání, často zlosti – a těch peněz…!!! To je bord…, to je bord…!!!" – „Tak co tě tak zlobí, dědečku…?" - „No, a teď nemám žízeň…!"

**********

Nadává děda: „Tak jsem si vždycky říkal, že až budu v důchodu, že budu jen maximálně odpočívat, nedělat nic, nanejvýš, že si budu jen hrát s vnoučaty. A ti pitomci pitomí, kreténi kreténští, vymysleli viagru…!"

**********

Jaký je rozdíl mezi dvacetiletou Němkou a šestnáctiletou Čiňankou? Čtyři roky.