Poprvé v sezoně také viděl žlutou kartu za protesty proti výkonu rozhodčích. Ti ho potrestali za vstup na palubovku. „Chtěl jsem ukázat, jakého přešlapu do brankoviště si sudí nevšimli,“ hají se Malínek.

Rozhovor

Není ta porážka o dvanáct branek pro vás příliš krutá?
Určitě ano. Po celý zápas jsme se drželi na přijatelném rozdílu, ale v závěru to narostlo až do těchto rozměrů. Bohužel musím na rovinu říct, že nás rozhodčí na konci utkání poškodili několika spornými vyloučeními, přičemž na druhé straně se stejné fauly netrestaly. To nás dostalo v posledních deseti minutách vlastně do permanentního oslabení, skoro dvě minuty jsme hráli dokonce ve čtyřech. Ale těch předchozích padesát minut jsme se dokázali držet a ten vývoj nebyl úplně špatný.

V prvním poločase jste ještě s Maďarkami hráli vcelku vyrovnanou partii. Byl to tedy hratelný soupeř, nebo je to jen zdání a kvalita Debrecínu je opravdu někde jinde?
Je to hratelné samozřejmě, každý soupeř je hratelný. Ale ten tlak co dokáží vyvinout je neskutečný. Navíc mají naprosto vyrovnaný kádr a když vystřídaly, tak ten tlak je tam pořád. A neustále se stupňuje. Díky vyrovnanosti kádru hrály celých šedesát minut na sto procent. My bohužel ne. Kvůli tomu nás pomaličku drtily. A ať si říkáme, co chceme, tak fyzicky jsme na ně dneska neměli.

Debrecín si prakticky vyjma úvodních deset minut držel vynikající střeleckou úspěšnost. To byla v zápase vaše Achillova pata, souhlasíte?
Bylo to tak. Já netvrdím, že střelba byla úplně špatná, ale křídla nám trochu vybouchla. Ani výkony obou brankařek nebyly podle mých představ.

Co pro vás tento výsledek znamená do odvety, která se hraje v neděli v Olomouci?
Určitě se musíme porvat. Myslet si, že je porazíme o dvanáct branek by bylo asi z říše snů, ale musíme se pokusit vyhrát. Jak jste už řekl, tak ten soupeř je hratelný. Ony navíc možná přijedou i trochu s vědomím, že už to mají v kapse, a my musíme zabrat, vyhrát a udělat si alepoň radost.