V závěrečném domácím zápase prvoligové sezony proti Bystřici pod Hostýnem jste nechyběl na litovelské lavičce a nakonec jste se mohl radovat z vítězství. Přijel jste kvůli důležitosti tohoto souboje, který nakonec Tatranu pomohl k celkovému triumfu 
v soutěži?

Přijel jsem pomoct, jak jsem v závěru soutěže slíbil. 
V průběhu sezony jsem se tady občas objevoval, ale zásluha patří především z trenérského hlediska Květoši Kubovi a Mirkovi Daňkovi. Spolupráce s nimi byla bezvadná a doufám, že vydrží dál ať už 
v extralize nebo při jakémkoliv pokračování litovelské házené.

V minulé sezoně jste v Litovli pomáhal zachraňovat první ligu a teď se tým nachází na opačném pólu tabulky a kolo před koncem sezony má jistotu prvenství 
v soutěži. Co říkáte na ten obrovský posun?

Je to radostné. Před rokem a půl jsem šel, jak se říká, do války zachránit ligu skoro 
z beznadějné situace. Částečně to bylo jednoduché, protože ztratit se nedalo nic, mohlo se jenom získat, a ten tým se podařilo nastartovat. Podařilo se to doladit jak personálně, tak výkonnostně, získal herní disciplínu v obranné i útočné činnosti a myslím, že zaslouženě soutěž vyhrál.

Vy jste vždycky prohlašoval, že Litovel je vaše srdeční záležitost. Je to ten důvod, proč klubu pomáháte?

Samozřejmě, já tady nacházím zázemí díky vztahům, které jsou jak mezi hráči, tak mezi publikem a funkcionáři. Kdykoliv je třeba, tak sem přijedu a cítím se tady nesmírně dobře (usmívá se).

Má podle vás Litovel na to, aby 
v příští sezoně hrála extraligu, ve které si vybojovala právo startovat? Kolik by musela sehnat posil na doplnění kádru?

Samozřejmě je to otázka ekonomiky, protože se třemi tréninky týdně při tomhle personálním obsazení to na extraligu nestačí. Je potřeba víc trénovat, a v takovém případě budou muset hráči mít smlouvy a dostávat nějakou odměnu. To bude stát peníze, takže je to především otázka ekonomická. Co se týká otázky personální, tak bude potřeba tým určitě doplnit, ale především by v extralize měli dostat šanci ti hráči, kteří se tam v letošní sezoně pohybovali. Možná by i stačilo, kdyby všichni aktivní litovelští odchovanci na ten rok šli na litovelskou palubovku. Plus jeden dva hráči. Od toho by se měla filozofie týmu odvíjet. Určitě se ale musí zvednout tréninkový objem, to bezesporu.

V polovině dubna jste s reprezentací juniorek postoupil na světový šampionát. Jak se s odstupem času díváte na tento úspěch?

Jsem samozřejmě spokojený, ale teď už přemýšlím, co s tím dál. Už známe naši skupinu na mistrovství světa (Norsko, Jižní Korea, Chorvatsko, Uruguay, Kazachstán, pozn. red.) jednoduchá nebude, ale určitě není nejtěžší, takže šance dostat se do osmifinále je.

Když porovnáte koučování zápasů reprezentace juniorek 
s prvoligovou Litovlí, co je pro vás těžší nebo lehčí práce?

Nic není jednoduché, každá práce, která se dělá s nasazením, trošičku bolí, ale taky přináší velkou radost. Házená je jedna, možná jsou tam druhé rozdíly, ale speciálně reprezentační družstvo a Litovel můžu srovnat v tom, že oba týmy nesmírně chtěly 
a disciplinovaně a velice cílevědomě šly za tím, čeho chtěly dosáhnout.

Jaký máte v nejbližších týdnech program s českou juniorskou reprezentací před MS v Chorvatsku, které startuje 28. června?

Teď se dohrávají nejvyšší soutěže a my začínáme 
6. června a budeme spolu 
s drobnými pauzami až do mistrovství. Čeká nás outdoorový program v Beskydech, týdenní házenkářské soustředění, které bude pravděpodobně v Olomouci. Hledáme soupeře, oslovili jsme čtyři nebo pět federací, zda nemají zájem hrát, ale v tomto období se soupeři velice těžko shánějí. Po tom soustředění už budou jen dva závěrečné dny a odjezd do Záhřebu.