Jak si ceníte, že jste naskočila do všech třech bitev Ligy mistryň?
Jsem za tuhle zkušenost moc vděčná a rozhodně to můžu považovat za jeden z nejlepších volejbalových zážitků. Obzvlášť po období, kdy jsem bojovala se zraněním a přemýšlela, jestli mi to za to stojí. Jsem ráda, že jsem se o to nepřipravila. Co mě ale mrzí, že jsem si to nemohla vychutnat s pravou atmosférou za přítomnosti diváků. Mělo by to zase větší kouzlo.

Sice jste třikrát prohrály bez zisku setu, ale herně to nebylo zlé. Jak se za celým pobytem v Itálii ohlížíte?
Je škoda, že jsme vlivem koronaviru vypadly z rytmu. Zavřeli nám halu a my jsme musely trénovat na antuce. Jinak jsme ale na turnaji měly připraveny ty nejlepší podmínky, i přes testy, které jsme musely absolvovat. Můžeme být spokojeny. Předvedly jsme bojovný výkon, za který se nemusíme stydět. Je škoda některých setů, ve kterých chybělo málo, ale tak třeba příště.

Jak náročné pro vás bylo naskočit do zápasů, navíc na jiném postu než obvykle na liberu?
Vlastně nijak zvlášť. Míč je pořád stejný a je jedno, jestli hrajete na liberu, nebo jinde. Navíc já jsem vždycky střídala na přihrávku, takže to nebylo nic, co bych neměla umět (směje se). V jeden moment jsem se ale trochu lekla, že mi to Kača (nahrávačka Kateřina Valková, pozn. red.) nahraje a já budu muset smečovat. Naštěstí si rychle uvědomila, že by to nebyla nejlepší volba (usmívá se). Když jde člověk z lavičky na hřiště, tak to hlavně nechce pokazit, ale v takovou chvíli si prostě musí věřit a udělat pro to maximum.

Povedlo se vám to?
Když jsem se na ty momenty dívala ze záznamu, tak jsem si řekla, že jsem to mohla přečíst lépe nebo se rychleji pohnout, to je pochopitelné. Ale tak snad jsem nic výrazně nepokazila.

S Novarou jste byly ve druhém setu blízko senzaci a srovnání na 1:1. Co chybělo?
Ten set jsme prohrávaly tuším o osm bodů a to je vždycky hrozně těžké dotáhnout. Nám se to díky obraně v poli a následnými útoky na síti překvapivě podařilo vyrovnat. V koncovce už podle mě rozhodlo štěstí, které hrálo pro domácí tým.

Odnesly jste si z turnaje cenné zkušenosti?
Od začátku jsme věděly, že uspět v takové skupině je nad naše síly. O to víc jsme do toho šly s tím, že si to chceme užít a můžeme jenom překvapit. Což jsme za mě splnily. Hrát zápasy v nejlepší lize světa je vždycky obrovská zkušenost. Nestane se vám často, že stojíte proti hráčce, na kterou jste se nedávno dívali v televizi. Beru to jako štěstí. Zjistily jsme však, že jejich úroveň je někde jinde a o to víc nás potěšila pochvala od soupeřů.

Na instagramu jste zveřejnily video z hotelu a celý tým vypadal v dobré pohodě. Stmelil se kolektiv během této akce?
Zrovna poslední večer jsme se o tom bavily, že je super, jaký máme kolektiv. I když je převážně ze zahraničních hráček, tak všechno šlape jak má. Možná právě proto… Je náročné být spolu pomalu 24/7, a proto jsem ráda, že si to naopak zpříjemňujeme a neděláme zbytečné dusno. Holky jsou hodně živé, takže málo kdy se stane, aby v šatně bylo ticho, což je vlastně super, protože vám to pořád dodává energii. Prostě cítíte, že máte neustále jejich podporu, ať už se vám daří nebo ne.

Byl turnaj příjemnou vzpruhou před další průběhem extraligy?
Za ty tři dny jsme se přesvědčily, že když budeme bojovat, tak na to rozhodně máme. I přes měsíční výpadek jdeme výkonnostně nahoru. Vždycky je na čem pracovat, ale je pozitivní, že jsme na stejné vlně za cílem předvést ten nejlepší výkon. To jsme taky předvedly v Itálii, že v situacích, kdy už se zdálo rozhodnuto, jsme se dokázaly zvednout a ještě zabojovat.

Po osobní stránce berete jako výzvu dostat na dalším turnaji zase víc prostoru na hřišti?
Rozhodně ano. Člověk na sobě pracuje, aby to pak předvedl na hřišti. Vzhledem k úzkému kádru, je šance nastoupit větší a je jedno jestli na liberu, nebo kdekoliv jinde. Hlavně chci být platným členem týmu.