Proč to nevyšlo a také jak může být šesté místo cennější než bronzová medaile, vysvětlil pro Deník trenér DHK Zora Olomouc Lubomír Krejčíř.

Rozhovor


Před sezonou jste říkal, že medaile je prvním cílem, ale že tým už má na finále…


Pamatujete si to přesně, ale znali jsme věci, které se motají kolem dokola. Ne všechno je úplně tak, jak má být, a vlivy působily i v letošní sezoně. I když musím přiznat, že v letošní sezoně jsme dostali šanci postoupit až do finále. Kdybychom vyhráli první utkání na Slavii, tak bychom zvládli i to domácí, protože psychická výhoda by byla na naší straně. Jiná věc je ta, že ony vlivy působily v průběhu sezony, kdy se řešilo samotné postavení pro play-off. Možná by to pak vypadalo úplně jinak. Když jsou tři vyrovnané týmy, tak rozhodují maličkosti, a my jsme klíčový okamžik nezvládli.

Nevidíte jako jeden z hlavních problémů právě to, že jste do play-off šli až ze třetího místa?


Určitě, právě to rozhodovalo. V podstatě v době, kdy jsme byli nastartovaní a forma nám gradovala, jsme po známých událostech prohráli klíčové utkání s Veselím. Kdybychom vyhráli, dostali bychom se zcela jistě i před Slavii, protože v následujícím utkání s Pískem se na nás porážka projevila. Soupeři si to ale dokázali ohlídat lépe.

Neubírají vám i samotným hráčkám tyto, jak vy říkáte, vlivy chuť do další práce?

Někdy jo, ale v zásadě nemohou. Takto vypadá celá česká společnost, takže sport nemůže být jiný. Nakonec vidíte fotbal. Pokud ale sport máme rádi, tak si to nemůžeme připouštět. Vlastní play-off z našeho pohledu neproběhlo nečistě.

Kromě závěru základní části jste měli ještě jednu sérii tří porážek, a to bylo hned na úvod…


To byl stejný problém. Byli jsme nastartovaní a hned první utkání na Slavii nebylo v pořádku, a to nás poznamenalo i na další utkání. Mimochodem to byla stejná dvojice rozhodčích.

Jak hodnotíte tedy výsledné třetí místo?

Je to přesné splnění cíle, ale já budu paradoxně výš než medaili hodnotit šesté místo v interlize. Slovenské týmy představují vyšší kvalitu, jejich druhá nejvyšší soutěž má lepší úroveň než naše. Když pominu silnou trojku Michalovce, Šaľa, Banská Bystrica, tak i Bratislava a Trenčín letos předváděly velice kvalitní házenou a Partizánské svým nástupem po Vánocích také bylo velice nebezpečné. Pokud jsme tedy tyto týmy dostali pod sebe a získali jsme více bodů než loni, tak si toho šestého místa velmi vážím. Dostat pod sebe Písek byla povinnost. Otázka pořadí mezi námi, Veselím a Slavií je velmi složitá, často jde o jeden gól či štěstí, a to jsme tentokrát neměli.

Řada hráček letos končí studium, jak by se to mohlo promítnout do složení kádru pro příští sezonu?

Smlouvy jsou v podstatě se všemi podepsané. Netvrdím ale, že všechny tady zůstanou. Jsou jen dva otazníky. Růžičková chce jít do zahraničí a myslím si, že pokud končí školu a má něco odehraného, tak by si to měla zkusit. Hejtmánková musí přesvědčit rodinu, aby dál hlídala děti. Má to velice složité, ale já bych si moc přál, aby pokračovala.

Kde by se měl tým nejvíce posílit?

Určitě na spojce. Pokud přijdeme o Růžičkovou i Hejtmánkovou, tak za ně budeme muset najít náhradu. Pokud by ale Veronika Hejtmánková zůstala, tak vzhledem k avizovaným změnám v kádrech soupeřů vidím o dvacet procent vyšší šanci dostat se do finále.

Kdo by mohl případné mezery zaplnit?

V jednání je Bětka Holická, naše odchovankyně, která ze studijních důvodů poslední rok hrála v Ostravě. Pak jsou tu kvalitní hráčky z jiných klubů Salčáková a Štěrbová, které dělají přijímací zkoušky na olomouckou univerzitu. Především o posledně jmenovanou bychom moc stáli, ale zrovna tato hráčka absolvuje více přijímacích řízení a bude se teprve rozhodovat, kam se vydá.