Své sbohem mu přišli říct i další špičkoví závodníci v čele s Aloisem Kaňkovským, Romanem Kreuzigerem, Františkem Raboňem či Terezou Huříkovou. I když rodák z Olomouce přiznal, že se mu bude po závodním prostředí stýskat, přece jen ho neopustí nadobro. „Chtěl bych u kola zůstat a předávat své zkušenosti dál,“ řekl Deníku Tomáš Konečný, který strávil mimojiné i dva roky v německém Telecomu.

Rozhovor


* Jaký byl poslední závod Tomáše Konečného?

Těžký. Bylo bláto i nějaké pády na trati, takže to nebylo vůbec jednoduché. Bláto udělá své a vzhledem k tomu, že jsem silničář a horská kola mám jen jako doplněk, tak to nebyla jen legrace.

* Cítil jste na sobě nějaké emoce?

No, člověk byl s koncem už nějak smířený před tím, takže v pohodě.

* Jak vás tedy těší celková výhra?

Tak, to byla spíš jen taková show pro diváky, samozřejmě. Cílem bylo tady prezentovat naše nejlepší závodníky, což se nám povedlo. Dostali jsme sem nastupující generaci, takže diváci museli být spokojení.

* Jak se vám líbilo uvítání s bačkorami a arabem, které vám připravili ostatní závodníci?


Bylo to příjemné překvapení. Kamarádi vždycky něco vymyslí, takže jsem něco čekal. Ale bylo to dobré.

* Měl jste v začátcích motivaci to dotáhnout daleko?

Myslím, že každé dítě přemýšlí o tom, že se stane slavným sportovcem. Ale spíš jsem tomu nevěřil, protože jsem nebyl tak talentovaný v mládežnických kategoriích. Nenapadlo mě, že by to mohlo dojít až tak daleko a že bych se tím mohl někdy i živit.

* Když se dnes ohlédnete za svou kariérou, jste s ní spokojený?


Celkově jsem určitě spokojený. Určitě se najdou místa, která mohl člověk udělat lépe. Tak jako zase mohlo být něco horšího.

* Je něco, čeho ještě dnes zpětně litujete?

Různých chyb v závodech. Člověk udělá taktickou chybu nebo má defekt v nevhodný okamžik. Jsou tam věci, které se daly udělat lépe. Ale horší věci člověk zapomene a vždycky raději vzpomíná na ty pěkné.

* A naopak největší úspěch, kterého si ceníte nejvýše?

Určitě je to etapové vítězství na Vueltě.

* Nebude se vám stýskat po závodnickém prostředí?

Určitě se mi bude stýskat, ale je to jedna uzavřená kapitola. Celý život člověk soupeřil s ostatními a teď to bude něco jiného. Chtěl bych ale u kola zůstat a něco dělat s mládeží.

* Takže budete své zkušenosti předávat a stane se z vás trenér?

Určitě. Už teď dělám tréninky amatérským cyklistům po internetu, abych předal své zkušenosti dál.

* Proč jste se rozhodl ukončit kariéru zrovna ve Střeni?

Je to proto, že odsud pocházím. Narodil jsem se v Olomouci, začínal jsem s cyklistikou v Lošticích a v Uničově. Tady mám plno známých a kamarádů. Abyla to dobrá volba, myslím, že se to podařilo.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika